Žalobou doručenou nadepsanému soudu dne 27. 5. 2026 se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 35 191,43 Kč spolu s příslušenstvím. Tvrdila, že poté co řádně ověřila úvěruschopnost žalovaného, uzavřela s žalovaným dne 27. 2. 2025 smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, distančním způsobem (na internetových stránkách žalobkyně – , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, ). Žalobkyně se uzavřenou smlouvou zavázala poskytnou žalovanému spotřebitelský úvěr až do výše 17 200 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s příslušenstvím v pravidelných denních splátkách, přičemž prvá splátka byla splatná dne 29. 3. 2025 a konec kreditového rámce měl nastat dne 21. 8. 2026. Žalovaný si při sjednávání smlouvy zvolil volitelnou službu, a to službu „klidné spaní“ za poplatek ve výši 150,07 Kč. Smluvní strany si ve smlouvě dále sjednali poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené tranše, smluvní úrok ve výši 1,02 % denně z nesplacené části jistiny a smluvní pokutu v případě prodlení žalovaného ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Žalobkyně vyplatila žalovanému, na základě výše uvedené smlouvy, dne 27. 2. 2025 částku 16 000 Kč na jeho účet č. , č. účtu, . Žalovaný se dostal se splácením úvěru do prodlení, což vedlo k výpovědi smlouvy ze strany žalobkyně, a to ke dni 8. 11. 2025. O výpovědi smlouvy byl žalovaný písemně informován téhož dne. Do prodlení s úhradou celého úvěru se žalovaný dostal dne 9. 11. 2025. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu dne 23. 4. 2026, avšak žalovaný k této výzvě ničeho neplnil. Žalobkyně tak v tomto řízení požaduje zaplacení částky 35 191,43 Kč jenž se skládá z jistiny ve výši 15 626,99 Kč, smluvního úroku ve výši 18 758,47 Kč a poplatku za sjednané služby („klidné spaní“ ve výši 65,88 Kč). Pokud by soud neměl nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu uzavřené smlouvy o revolvingovém úvěru za prokázaný, požaduje žalobkyně, aby soud její nárok posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného.Žalovaný se k žalobě, přes poučení a výzvu soudu, nevyjádřil.Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), ve spojení s ust. § 101 odst. 4 o.s.ř.Z předložených listinných důkazů (informací o zprostředkovateli, informací pro spotřebitele, údajů o poskytovateli spotřebitelského úvěru ve vztahu k revolvingovému spotřebitelskému úvěru „, Anonymizováno, Půjčka“, obecných principů posuzování, všeobecných obchodních podmínek platných pro revolvingový spotřebitelský úvěr „, Anonymizováno, půjčka“, autorizace ověření totožnosti, výpisu o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru „, Anonymizováno, půjčka“ č. , hodnota, , předpisu denních splátek, přehledu bankovních a karetních transakcí vyplacených spotřebiteli, přehledu bankovních a karetních transakcí zaplacených spotřebitelem, výpovědi smlouvy ze dne 8. 11. 2025, předžalobní výzvy ze dne 19. 4. 2026) soud zjistil, že žalobkyně na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru „, Anonymizováno, půjčka“ č. , hodnota, ze dne 27. 2. 2025 poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 16 000 Kč, a to na jeho bankovní účet č. , č. účtu, . Před samotným uzavřením smlouvy ověřila žalobkyně totožnost žalovaného pomocí bankovní identity a zabývala se úvěruschopností žalovaného, který deklaroval čistý měsíční příjem 25 000 Kč, náklady na bydlení 6 000 Kč a další výdaje 3 000 Kč měsíčně, žalobkyně ověřila jeho příjem ve výši 18 422 Kč a disponibilní příjem stanovila na 5 283 Kč. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti provedeném společností , Anonymizováno, , právnická osoba, . nelze zjistit, z jakých konkrétních podkladů vycházela zjištění o příjmech a výdajích žalovaného. Nelze proto ověřit ani právní důvod, pravidelnost a opakovatelnost jeho příjmů a výdajů. Dle uzavřené smlouvy byl žalovaný oprávněn čerpat revolvingový úvěr do výše 17 200 Kč a zavázal se čerpané prostředky splácet v pravidelných denních splátkách, včetně úroků, poplatků a případných sankcí. Smlouva stanovila denní úrokovou sazbu 1,016 %, RPSN ve výši 1 776,33 % a poplatek za vyplacení tranše ve výši 1,99 % z čerpané částky. Dále obsahovala ujednání o poplatcích za volitelné služby a pro případ prodlení o smluvní pokutě ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, nákladech spojených s upomínáním a poplatku za jednotlivou upomínku. Žalovaný zaplatil na úvěr dne 14. 3. 2025 částku 3 118,46 Kč, dne 11. 4. 2025 částku 4 516,53 Kč dne 12. 5. 2025 částku 2 097,51 Kč dne 16. 6. 2025 částku 4 679,13 Kč, dne 17. 6. 2025 částku 3 241,93 Kč, dne 15. 7. 2025 částku 2 955,82 Kč a dne 20. 8. 2025 částku 1 485,36 Kč, celkem tedy žalovaný uhradil žalobkyni 22 094,74 Kč. Následně se žalovaný dostal do prodlení s úhradou dluhu, což vedlo k výpovědi smlouvy ze strany žalobkyně, o výpovědi smlouvy byl žalovaný písemně informován. Předžalobní výzvou, odeslanou žalovanému dne 21. 4. 2026, byl vyzván k úhradě částky 37 178,71 Kč představující dluh ze smlouvy a částky 5 840 Kč jako náhrady nákladů právního zastoupení, a to ve lhůtě tří dnů, s upozorněním na možnost soudního a následně exekučního vymáhání.Soud věc po právní stránce hodnotil a posoudil s příslušnými ustanoveními zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) a zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Po právním zhodnocení skutkových zjištění a zhodnocení všech důkazů v jejich vzájemné souvislosti dle § 132 o.s.ř. dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná.Podle ust. § 1 odst. 2 o.z. nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti.Podle ust. § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.Soud se zabýval otázkou, zda předmětná úvěrová smlouva není v rozporu s dobrými mravy a s principy zakotvenými v občanském právu na ochranu spotřebitele a ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu České republiky a Ústavního soudu České republiky.V souzené věci byla účastníky sjednána úroková sazba byla stanovena na 1,016 % denně, což odpovídá cca 370 % ročně a RPSN při vyčerpání celého rámce byla dohodnuta na 1 776,33 %. Taková to ujednání nelze posoudit jinak nežli jako nemravná, když průměrná úroková sazba u spotřebitelských úvěrů poskytovaných bankami činila v době uzavření smlouvy cca 6 – 10 % ročně, dle údajů ČNB. V tomto smyslu lze odkázat i na judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž není v rozporu s dobrými mravy úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů (např. rozhodnutí sp. zn. , spisová značka, a , spisová značka, ), nikoli však úrok, který několikanásobně překračuje běžnou sazbu. Současně je třeba vedle extrémně vysokého úročení, zohlednit i další poplatky, zejm. poplatek za vyplacení každé tranše úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky a poplatky za doplňkové služby. Kombinace všech těchto ujednání představuje dle názoru soudu nepřiměřenou a pro spotřebitele výrazně zatěžující úplatu, jejíž výše nemůže obstát z hlediska zásad poctivosti a slušnosti. Soud má za to, že takové nastavení ceny úvěru je již svou povahou v rozporu s dobrými mravy ve smyslu výše citovaného § 1 odst. 2 o.z. a že nemravnost ujednání o úplatě je natolik závažná, že zasahuje do samotné podstaty právního jednání. Smlouva je proto neplatná ex tunc (od počátku) jako celek, a to absolutně, ve smyslu § 588 o.z., k čemuž je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti.Právní vztahy mezi žalobkyní a žalovaným soud pak dále posoudil dle § 2993 odst. 1 o.z., podle kterého platí, že pokud plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. V dané věci žalovaný přijal od žalobkyně plnění bez platného závazku, když je smlouva o úvěru neplatná ex tunc (od počátku). Žalovaný je tak povinen vrátit žalobkyni pouze poskytnutou jistinu poníženou o plnění žalovaného ve smyslu § 2991 o.z.V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému, na základě uzavřené smlouvy o úvěru č. , hodnota, , finanční prostředky ve výši celkem 16 000 Kč, žalovaný na uvedený úvěr (dluh) uhradil žalobkyni celkem 22 094,74 Kč. Soud proto výrokem I. žalobu v plném rozsahu zamítl, neboť žalovaný již žalobkyni vrátil celou poskytnutou jistinu a vydal tak žalobkyni veškeré finanční prostředky o které se bezdůvodně obohatil.Výrok II. týkající se nákladů řízení vychází z ust. § 142 o.s.ř. V daném případě by měl právo na náhradu nákladů žalovaný, kterému však žádné náklady řízení nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.