8 C 356/2025-60 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobce se domáhal po žalovaném zaplacení částky 63 102,56 Kč s příslušenstvím. V žalobě tvrdil, že s žalovaným uzavřel jeho právní předchůdce (, právnická osoba, ., IČO , IČO, ) dne 14. 12. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které se právní předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se však dostal do prodlení a nehradil řádně splátky úvěru. Pohledávka byla postoupena postupně až na žalobce. Ten požaduje jistinu ve výši 27 948,46 Kč, úrok za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 1 321,59 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření Smlouvy ve výši 13 634 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 3 857,66 Kč, úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 5 014,29 Kč, smluvní pokuty ve výši 11 326,56 Kč, úrok za období 15. 2. 2025 do 20. 2. 2025 z dlužné jistiny ve výši 1 145,54 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 2 131,55 Kč a úroky 8 % p. a. od 21. 2. 2025 do zaplacení a úroky z prodlení z částky 29 270,05 Kč do zaplacení. K procesu uzavírání smlouvy žalobce uvedl, že smlouvy jsou obvykle uzavírány v místě bydliště žalovaného a na místě jsou ofoceny mobilním telefonem listiny předložené dlužníkem, např. pracovní smlouva. Zájemce o úvěr je prověřován v registrech a poté je sjednána schůzka.Žalovanému byla pro nemožnost doručení na jeho adresu v cizině ustanovena procesní opatrovnice. Ta se vyjádřila tak, že sporovala uzavření smlouvy žalovaným, zejména absenci řádného prověření úvěruschopnosti ze strany žalobce, přičemž poukázala na to, že nesplácení úvěru žalovaným potvrdilo, že úvěruschopný nebyl. Označila proto smlouvu za absolutně neplatnou a též za rozpornou s dobrými mravy s ohledem na vysoké náklady úvěru a nejasnou textaci.Provedeným dokazováním zjistil soud následující skutečnosti:Žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce smlouvu o úvěru č. , hodnota, , jejímž podpisem potvrdil, že mu téhož dne bylo poskytnuto 30 000 Kč v hotovosti, přičemž se on zavázal uhradit jistinu zpět spolu s poplatky a náklady úvěru, celkem ve výši 55 776 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 3 984 Kč; RPSN byla 272,44 %. Ke smlouvě byla přiložena kopie občanského průkazu a čestné prohlášení žalovaného ze dne 14. 12. 2023 o tom, že bydlí s družkou v jejím bytě a na náklady bydlení hradí 1 000 Kč (viz Smlouva, čestné prohlášení). Žalovaný uhradil dne 15. 12. 2023 částku 4 000 Kč (výpis transakcí). Žalobce zaslal žalovanému předžalobní výzvu; pohledávka byla postoupena na žalobce.Žalobce tvrdil, že úvěruschopnost žalovaného posoudil dle pracovní smlouvy a mzdových listů, tyto ale soudu nepředložil. Soud již neposkytl dostatečnou lhůtu, neboť žalobce v obdobných věcech vystupuje opakovaně a je si vědom toho, co je třeba tvrdit a prokazovat, stejně jako ustálené soudní praxe stran důsledků neprokázání řádného ověření úvěruschopnosti. Zároveň soud považoval za nadbytečný výslech žalovaného pro jeho obtížné kontaktování a vzhledem k tomu, že skutkový stav byl dostatečně zjištěn i z již provedených důkazů.Z provedených důkazů soud učinil závěr o skutkovém stavu, že právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovaným smlouvu, na základě které žalovanému poskytl peněžní prostředky 30 000 Kč; přičemž žalovaný vrátil pouze 4 000 Kč.Právní posouzení věci vychází především z § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, z § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru č. 259/2016 Sb. (dále jen „ZSÚ“); soud dále přezkoumal z úřední povinnosti dodržování povinností věřitele vyplývajících z vnitrostátních právních předpisů provádějících článek 8 a čl. 10 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen směrnice o spotřebitelském úvěru) a to tak, aby vyhověl aktuální judikatuře (srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18).Soud předně hodnotil úvěrovou smlouvu včetně RPSN ve výši 272,44 %, jak bylo uvedeno ve smlouvě. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 22. 9. 2020, č. j. 32 Cdo 1490/2019-175 navázal na svou bohatou judikaturu pro předchozí občanský zákoník a konstatoval, že i podle právní úpravy účinné od 1. 1. 2014 platí, že smluvní volnost stran podléhá korektivu dobrých mravů, jenž pro právní jednání obecně vyplývá z ustanovení § 1 odst. 2 a § 547 o. z., a že právní jednání, které se příčí dobrým mravům, je třeba posoudit jako neplatné (§ 580 odst. 1 a § 588 o. z.). Soud v této věci posoudil, že smluvené náklady na úvěr se vymykají i adekvátnímu zvýšení plynoucím z podnikatelského rizika poskytovatele úvěrů jakožto nebankovní instituce. Soud proto uzavřel, že ujednaná výše RPSN se příčí dobrým mravům. Rovněž z judikatury Soudního dvora viz rozhodnutí ve věci C520/21 ze dne 15. 6. 2023: „kdyby vnitrostátní soud mohl měnit obsah zneužívajících ujednání v takových smlouvách, mohlo by být ohroženo splnění dlouhodobého cíle stanoveného v článku 7 směrnice 93/13. Tato možnost by totiž přispívala k eliminaci odrazujícího účinku pro prodávající a poskytovatele tím, že se taková zneužívající ujednání vůči spotřebiteli prostě a jednoduše neuplatní, a to v tom smyslu, že prodávající a poskytovatelé by byli i nadále sváděni k používání uvedených ujednání, jelikož by věděli, že i kdyby mělo být rozhodnuto o jejich neplatnosti, vnitrostátní soud bude moci smlouvu v nezbytném rozsahu doplnit, takže jejich zájmy budou tímto způsobem přesto zajištěny.“ Již jen z tohoto důvodu je úvěrová smlouva absolutně neplatná.Nad to neplatnost smlouvy je dána rovněž nedostatečným naplněním povinnosti zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ze strany právního předchůdce žalobce. Žalobce se nebyl schopen vyjádřit k procesu uzavírání konkrétní smlouvy se žalovaným. Z jím naznačeného obvyklého procesu uzavírání smlouvy nelze mít za to, že právní předchůdce je schopen úvěruschopnost dostatečně posuzovat, pokud smlouvu uzavírá v místě bydliště žalovaného, kde teprve dochází k fotokopiím listin. Žalobce nehodnotil ani další výdaje žalovaného, např. na jiné splátky, výdaje na jídlo a obvyklé potřeby. I ze samotného (ne)splácení žalovaného je zjevné, že žalovaný úvěruschopný nebyl. Skutečnost, že žalobce eviduje splacenou jednu splátku ve výši 4 000 Kč den po poskytnutí úvěru nasvědčuje spíše tomu, že o tuto splátku byl úvěr rovnou ponížen při předávání jistiny v hotovosti.Důsledkem nedostatečného posouzení úvěruschopnosti žalovaného je závěr soudu, že úvěrová smlouva je absolutně neplatnou (nejen pro rozpor s dobrými mravy dle § 580 o. z., ale i ve smyslu § 87 odst. 1 ZSÚ), a nelze dle ní žalobci požadované právo přiznat. Žalobce má právo pouze na zaplacení bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 o. z. V řízení bylo prokázáno, že peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč byly žalovanému poskytnuty a že žalovaný uhradil 4 000 Kč. Žalovaný je tak dle § 2993 občanského zákoníku povinen vrátit žalobci to, co podle neplatné smlouvy obdržel. Žalobce z neplatné smlouvy nemá právo na žádné úroky, poplatky ani na smluvní úroky, které nebyly platně sjednány. V souladu s rozhodnutím Nejvyššího soudu č. j. 33 Cdo 3675/2021-262 ze dne 20. 4. 2022, nárok na zákonný úrok z prodlení vznikne žalobci až poté, co případně žalovaný nedodrží splatnost zbývající jistiny určenou soudem. Lhůtu k plnění výroku I. soud určil v souladu s § 160 o.s.ř. jako třídenní.Výrokem II. soud zamítl žalobu ve zbývajícím rozsahu nad rámec poskytnuté původní částky, a to včetně příslušenství.O nákladech řízení rozhodl soud výrokem III. v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. Úspěšnější v této věci je žalovaný; ten však byla po celou dobu řízení neaktivní a žádné náklady mu nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.Výrok IV. vychází z § 140 odst. 2 o.s.ř., dle kterého soud přiznal procesní opatrovnici náklady za zastoupení žalovaného v souladu s vyhláškou č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, a to za tři úkony (převzetí zastoupení, vyjádření, účast u jednání) z tarifní hodnoty sporu (tj. 3 660 Kč za úkon), včetně tří paušálních výdajů po 450 Kč a to vše vč. DPH, jehož je advokátka plátcem. Celkem odměna opatrovnice činí částku 14 919 Kč. Odměnu opatrovnice platí dle cit. ustanovení stát.Dle § 148 odst. 1 o.s.ř. má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Žalobce byl neúspěšný v rozsahu 60 % zamítnuté žaloby, soud jej proto zavázal k úhradě 60 % nákladů, které platil stát – tj. 60 % z odměny opatrovnice, celkem 8 951,40 Kč. Lhůtu k plnění soud určil v souladu s § 160 o.s.ř. jako třídenní.