13 C 197/2020-24 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení částky 9 920 Kč s příslušenstvím s tím, že právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba] se žalovaným uzavřel smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalovanému dne 24. 5. 2018 finanční prostředky ve výši 8 000 Kč. Žalovaný se zavázal tyto finanční prostředky společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 920 Kč právnímu předchůdci žalobkyně splatit do 23. 6. 2018. Ke způsobu kontraktace žalobkyně uvedla, že žalovaný se nejdříve zaregistroval na webových stránkách právního předchůdce žalobkyně [anonymizováno], kde zadal své osobní údaje včetně telefonního čísla a e-mailové adresy, čímž zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu. Po dokončení registrace žalovaný zaslal právnímu předchůdci žalobkyně žádost o poskytnutí konkrétního úvěru, načež po prověření jeho schopnosti úvěr splácet, mu byl zaslán návrh smlouvy, který žalovaný odsouhlasil, a posléze mu již byly vyplaceny finanční prostředky. K uživatelskému účtu měl přitom po zadání hesla přístup jen žalovaný. K tomu, jakým způsobem byla před uzavřením smlouvy zkoumána úvěruschopnost žalovaného, žalobkyně uvedla, že žalovaný musel za tímto účelem doložit alespoň své identifikační údaje, informace o tom, zda proti němu je či bylo vedeno exekuční nebo insolvenční řízení či zda takové řízení hrozí, informace o celkové výši jeho čistých měsíčních příjmů a o jeho očekávaných měsíčních výdajích, informace o existujících splatných i nesplatných dluzích a je-li zaměstnancem, informace o jeho zaměstnavateli, pracovní pozici, výši mzdy, době trvání pracovního poměru a doklady prokazující příjem měsíční mzdy. V souladu s článkem 5.5 obchodních podmínek byly informace o žalovaném ověřovány v příslušných databázích. Klientům pak musela vždy zůstat rezerva ve výši 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, přičemž se těchto 10 % muselo rovnat minimálně životnímu minimu. Žalovaný však své povinnosti ze smlouvy nedostál, když právnímu předchůdci žalobkyně ničeho neuhradil. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Zažalovaná částka pak představuje dlužnou jistinu ve výši 8 000 Kč a dlužný poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1 920 Kč. S ohledem na prodlení žalovaného s úhradou žalobkyně požadovala rovněž zaplacení úroku z prodlení z dlužné jistiny, a to od 24. 6. 2018 do zaplacení v zákonné výši. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), soud rozhodl bez nařízení jednání. 3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba] byla uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo] na základě níž se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému částku 8 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku společně s úrokem a administrativním poplatkem za poskytnutí v celkové výši 1 920 Kč splatit do jednoho měsíce od poskytnutí. Tato smlouva pak byla uzavřena za pomocí prostředků komunikace na dálku prostřednictvím osobního účtu žalovaného v souladu s článkem 7. Obchodních podmínek. Žalobkyně dále doložila rovněž formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru poskytnutý žalovanému. Dle doloženého výpisu z účtu právní předchůdce žalobkyně zaslal dne 24. 5. 2018 na účet žalovaného uvedený ve smlouvě částku 8 000 Kč. 4. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Předžalobní upomínkou ze dne 10. 7. 2019, k níž žalobkyně doložila rovněž podací lístek z téhož dne, byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky do tří dnů, přičemž mu téhož dne bylo zároveň oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni. 5. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 6. Podle § 2392 odst. 1 občanského zákoníku, při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. 7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 8. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 10. Podle § 561 odst. 1 občanského zákoníku, k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. 11. Podle § 562 odst. 1 občanského zákoníku, písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. 12. Podle § 7 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, k podepisování elektronickým podpisem lze použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5 nebo § 6 odst. 1. 13. Podle § 570 odst. 1 občanského zákoníku, právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde; zmaří-li vědomě druhá strana dojití, platí, že řádně došlo. 14. Podle § 573 občanského zákoníku, má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání. 15. Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 16. Podle § 1879 občanského zákoníku, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 17. Z provedeného dokazování je zřejmé, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému na základě smlouvy o zápůjčce uzavřené distančním způsobem za pomocí prostředků komunikace na dálku dne [datum] finanční prostředky ve výši 8 000 Kč, které měl žalovaný splatit společně s úrokem a administrativním poplatkem v dohodnuté lhůtě. Soud dospěl k závěru, že ze strany žalovaného došlo ke kontraktaci smlouvy způsobem, který lze považovat za jiný typ elektronického podpisu tvořený odsouhlasením návrhu smlouvy v prostředí osobního účtu vytvořeného ve webovém rozhraní právního předchůdce žalobkyně, kam měl po provedené registraci přístup pouze žalovaný. Dle závěrů soudobé judikatury je pro uzavření spotřebitelské smlouvy jiný typ elektronického podpisu (dříve prostý elektronický podpis) postačující a nevyžaduje se kvalifikovaný elektronický podpis (srov. např. rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 1. 2016, sp. zn. 37 ICm 4495/2014 nebo rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 5. 6. 2017, sp. zn. 33 Icm 547/2016). Ačkoli se tato judikatura vztahovala k zákonu o elektronickém podpisu, je dle názoru soudu použitelná i za účinnosti nového zákona o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce. Pohledávka za žalovaným