4 C 26/2020-52 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 49 177 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 27. 9. 2016, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému částku 40 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutou zápůjčku vrátit ve 42 měsíčních splátkách po 2 882 Kč. Jelikož se žalovaný dále ocitl v prodlení více jak 30 dnů u splátek č. 13, 14, žalobkyni vzniklo právo na smluvní pokuty ve výši 374,66 Kč za každý případ tohoto prodlení. V důsledku toho, že se žalovaný dostal do prodlení s úhradou u splátky č. 13 o více jak 60 dnů, žalobkyně k 22. 1. 2018 zesplatnila celou zápůjčku. Do tohoto data žalovaný uhradil pouze 34 584 Kč. Ke dni zesplatnění zápůjčky se celá dosud nezaplacená jistina i úroky staly součástí nové jistiny zápůjčky. Poté žalovaný ještě uhradil žalobkyni 14 882 Kč. Žalobkyně požaduje po žalovaném úhradu nové jistiny zápůjčky ve výši 29 177 Kč, smluvních pokut vyměřených před zesplatněním v celkové výši 748 Kč a smluvní pokuty ve výši 19 252 Kč. Na posledně uvedenou smluvní pokutu stanovenou 0,25 % z dlužné nové jistiny za každý dne prodlení, žalobkyně však požaduje pouze 0,1% ročně. Dále žádá úrok ve výši 80,87 % ročně, ve smlouvě byl dohodnut ve výši 118,72 % ročně. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a po celou dobu řízení zůstal nečinný. 3. Soud z provedených důkazů zjistil, že účastníci podepsali dne 27. 9. 2016 smlouvu o úvěru [číslo] v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 40 000 Kč a žalovaný se zavázal splatit jistinu ve výši 40 000 Kč při sjednaném úroku ve výši 118,72 % ročně (viz část A) smlouvy). O schválení této smlouvy zaslala žalobkyně žalovanému oznámení ze dne 4. 10. 2016. Z bodu 12 smluvních ujednání smlouvy o revolvingovém úvěru, podepsaných žalovaným dne 27. 9. 2016, vyplývá povinnost žalovaného uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 8 % z výše dlužné splátky za každou splátku, s níž se ocitne v prodlení delším než 15 dnů, 13 % z výše dlužné splátky za třicetidenní prodlení, dle bodu [číslo] je žalovaný v případě, že po zesplatnění neuhradí novou jistinu úvěru, povinen zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 25 % z dlužné částky a dále 0,25 % denně z dlužné nové jistiny až do jejího úplného zaplacení za každý den prodlení. Dle bodu [číslo] v případě, že nebudou uhrazeny 2 splátky řádně a včas nebo se dlužník ocitne v prodlení s úhradou splátky nebo její části o délce 60 dnů, dojde automaticky k zesplatnění úvěru. Dle dokladu o vyplacení úvěru byl úvěr vyplacen dne 3. 10. 2016 na účet uvedený ve smlouvě. Žalobkyně je vedena jako nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru (úplný výpis). 4. Z„ Předsmluvního formuláře“ ze dne 27. 9. 2016 soud zjistil, že výpůjční úroková sazba na celou dobu splácení úvěru činí 118,72 % ročně a jedná se o pevnou výpůjční úrokovou sazbu na celou dobu splácení úvěru a že předpokládaná výše roční procentní sazby nákladů (RPSN) na tento spotřebitelský úvěr představuje taktéž 118,72 %. Podle smlouvy měl žalovaný tento úvěr splácet v 42 měsíčních splátkách po 2 882 Kč ke každému 22. dni v měsíci, přičemž celková částka při řádném splácení, kterou měl žalovaný zaplatit, činila 121 044 Kč Uzavření smlouvy předcházel pre-scoring žalovaného, jak vyplývá z dotazu ze dne 27. 9. 2016 z výpisu z databáze SOLUS, v němž není žádný záznam a z výpisu z nebankovního registru klientských informací, kde je záznam, že klient je v registru příliš nový nebo má rozpracované žádosti a z dokumentu s názvem„ Hodnocení klienta“, ze dne 27. 9. 2016, z něhož vyplynulo, že čistý příjem žalovaného je 18 000 Kč měsíčně a jeho výdaje činí 3 800 Kč, což je částka na žalovaného a 4 000 Kč na inkaso a nájemné, dopravu a jiné. Žalovaný taktéž předložil výplatní lístek a potvrzení zaměstnavatele o výši příjmu. Strany také podepsaly prohlášení o splnění informační povinnosti úvěrujícího a žalovanému bylo oznámeno schválení úvěru přípisem ze dne 4. 10. 2016 a byl mu zaslán i splátkový kalendář ke smlouvě. 5. Poté, co se žalovaný dostal do prodlení se splácením splátek, vyzvala žalobkyně žalovaného dopisy ze dne 22. 1. 2018 a 27. 12. 2017 k jejich zaplacení, a dále žalovaného vyzvala k zaplacení smluvní pokuty a účelně vynaložených nákladů a upozornila ho na možnost zesplatnění celého úvěru (přípisy a dodejka). Poté žalobkyně využila možnosti úvěr zesplatnit, a tento krok žalovanému oznámila v dopise ze dne 22. 1. 2018 (oznámení). Současně mu vyúčtovala náklady vzniklé v souvislosti s upomínáním. Dle karty klienta žalovaný na úvěr uhradil celkem částku 49 466 Kč. Předžalobní výzvou ze dne 10. 4. 2019 odeslanou dne 11. 4. 2019 vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení celkového dluhu (výzva, poštovní podací arch). 6. Z vyjádření znalce k problematice úročení pohledávek soud neučinil žádná skutková zjištění, neboť má za to, že v úvěrové smlouvě samotné byla zcela jednoznačně určena výše úroku jako pevná sazba po celou dobu neměnná a ve vztahu ke spotřebiteli považuje polemiku ohledně nominální úrokové sazby a výpočtu efektivní úrokové míry podle složitých vzorců znalce za zcela irelevantní. 7. Při právním posouzení věci vycházel soud se zákona č. 89/2012 občanského zákoníku (dále jen o. z.). Podle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle § 576 o. z., týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k takovému jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Podle § 1802 o. z., mají-li být sjednány úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. Podle § 1813 o. z., má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Podle § 2048 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 122 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. Dle odst. 2 téhož ustanovení platí, že uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč. Dle odst. 3 téhož ustanovení platí, že souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč. 8. Na základě výše uvedeného má soud za prokázané, že mezi účastníky byla dne 27. 9. 2016 platně uzavřena smlouva o úvěru, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout ža