13 C 214/2020-25 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se na žalované domáhala zaplacení částky 3 736 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena úvěrová smlouva, na základě níž žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši 3 000 Kč, které se žalovaná zavázala splatit do 30 dnů od poskytnutí společně s poplatkem za poskytnutí ve výši 99 Kč, poplatkem za express výplatu ve výši 199 Kč, poplatkem za bezpečnou splátku ve výši 99 Kč a poplatkem za SMS servis ve výši 49 Kč. Tato úvěrová smlouva byla uzavřena za pomocí prostředků komunikace na dálku v chráněném internetovém rozhraní žalobkyně. Žalovaná jakožto zájemce o uzavření smlouvy nejdříve vyplnila na internetových stránkách žalobkyně požadované údaje včetně telefonního čísla. Po schválení žádosti o uzavření smlouvy se na internetových stránkách žalobkyně objevil text smlouvy a na telefonní číslo žalované byl zaslán podpisový SMS kód, který žalovaná zadala na webových stránkách žalobkyně, čímž byla smlouva uzavřena. Při uzavření první smlouvy o úvěru musela žalovaná v případě, že byla částka vyplácena na bankovní účet, odeslat ze svého účtu na účet žalobkyně částku 1 Kč za účelem ověření majitele účtu. Poté žalovaná mohla uzavírat další jednotlivé smlouvy o úvěru v chráněném webovém rozhraní žalobkyně po zadání zvoleného hesla. Žalobkyně dále uvedla, že před uzavřením smlouvy posuzovala schopnost žalované úvěr splácet. Konkrétně porovnávala příjmy a výdaje žalované, které uvedla v žádosti o úvěr, provedla lustraci žalované v registrech NRKI a BRKI za účelem zjištění, zda má žalovaná závazky vůči jiným společnostem, lustraci v registru SOLUS za účelem zjištění, zda své závazky platí a konečně provedla také lustraci žalované v Centrální evidenci exekucí a v insolvenčním rejstříku. Žalovaná však svému závazku ze smlouvy nedostála a na poskytnutý úvěr ničeho neuhradila. Kromě dlužné jistiny a shora uvedených poplatků požadovala žalobkyně po žalované rovněž zaplacení smluvní pokuty ve výši 90 Kč a účelně vynaložených nákladů ve výši 200 Kč. S ohledem na prodlení žalované požadovala žalobkyně také zaplacení úroku z prodlení z dlužné částky, který požadovala až od 31. dne po odeslání předžalobní výzvy, tj. ode dne 28. 2. 2020, do zaplacení (za období od 28. 2. 2020 do 10. 3. 2020 žalobkyně úrok z prodlení kapitalizovala částkou 12,29 Kč). 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud rozhodl bez nařízení jednání. 3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že účastníci uzavřeli dne [datum] úvěrovou smlouvu, na základě níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalované finanční prostředky ve výši 3 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala splatit tuto částku společně s poplatkem za poskytnutí ve výši 99 Kč, poplatkem za doplňkovou službu„ expres výplata“ ve výši 199 Kč, poplatkem za doplňkovou službu„ bezpečná splátka“ ve výši 99 Kč měsíčně a poplatkem za doplňkovou službu„ SMS servis“ ve výši 49 Kč měsíčně. Tato smlouva byla uzavřena za pomocí prostředků komunikace na dálku prostřednictvím webových stránek žalobkyně shora popsaným způsobem, kdy podpis žalované byl nahrazen SMS kódem. Identita žalované byla přitom ověřena na základě kopie jejího občanského průkazu, kterou žalobkyně doložila. Žalobkyně k této smlouvě doložila rovněž Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a Sazebník poplatků. Dle doloženého výpisu proplacení smlouvy byla částka ve výši 3 000 Kč zaslána na účet žalované uvedený ve smlouvě dne 20. 8. 2019. Z doloženého výpisu čerpání, splátek a úhrad je zřejmé, že žalovaná na poskytnutý úvěr ničeho neuhradila. Předžalobní upomínkou ze dne 28. 1. 2020, jejíž odeslání žalobkyně prokázala podacím archem ze dne 30. 1. 2020, byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky nejpozději do 30 dnů ode dne sepsání této upomínky. 4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 6. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 1. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 1. Podle § 2993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 1. Podle § 561 odst. 1 občanského zákoníku, k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. 1. Podle § 562 odst. 1 občanského zákoníku, písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. 1. Podle § 7 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, k podepisování elektronickým podpisem lze použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5 nebo § 6 odst. 1. 1. Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. 1. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že žalobkyně poskytla žalované na základě smlouvy o úvěru ze dne [datum] finanční prostředky ve výši 3 000 Kč, které měla žalovaná v souladu se smlouvou splatit společně se sjednanými poplatky nejpozději do 30 dnů od poskytnutí úvěru. Soud dospěl k závěru, že ze strany žalované došlo ke kontraktaci smlouvy způsobem, který lze považovat za jiný typ elektronického podpisu tvořený zadáním SMS kódu v chráněném webovém prostředí žalobkyně po ověření totožnosti žalované. Dle závěrů soudobé judikatury je pro uzavření spotřebitelské smlouvy jiný typ elektronického podpisu (dříve prostý elektronický podpis) postačující a nevyžaduje se kvalifikovaný elektronický podpis (srov. např. rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 1. 2016, sp. zn. 37 ICm 4495/2014 nebo rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 5. 6. 2017, sp. zn. 33 Icm 547/2016). Ačkoli se tato judikatura vztahovala k zákonu o elektronickém podpisu, je dle názoru soudu použitelná i za účinnosti nového zákona o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce. 1. Žalobkyně však ničím nepodložila své tvrzení, že před uzavřením smlouvy posuzovala schopnost žalované úvěr splácet, neboť ani přes výzvu soudu nedoložila žádné dokumenty osvědčující příjmy a výdaje žalované (z obsahu žaloby ani nevyplývá, že by žalobkyně takovými dokumenty disponovala) ani výpisy z registrů NRKI, BRKI a SOLUS, na základě nichž údajně zjišťovala rozsah dalších závazků žalované a jejich splácení. Soudu proto nezbylo než dospět k závěru, že žalobkyně nedostála své zákonné povinnosti posoudit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalované. 1. Dle s