13 C 24/2021-52 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení částky 25 765,96 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena úvěrová smlouva [číslo] na základě níž žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 30 000 Kč, které se žalovaný zavázal splatit společně s úrokem ve výši 22,04 % ročně v 60 pravidelných měsíčních splátkách po 827 Kč. Tato úvěrová smlouva byla uzavřena za pomocí prostředků komunikace na dálku prostřednictvím webového rozhraní žalobkyně, kam se žalovaný musel před uzavřením smlouvy zaregistrovat a za tímto účelem žalobkyni poskytnout rodné číslo, číslo mobilního telefonu a e-mail, načež mu byla ze strany žalobkyně odeslána SMS zpráva s kódem. Poté si již žalovaný zvolil své přihlašovací jméno a heslo. V rámci celého procesu žalobkyně po žalovaném požadovala předložení dvou platných dokladů totožnosti a výpisu z bankovního účtu. Smlouva byla následně ze strany žalovaného podepsána zadáním potvrzovacího SMS kódu ve webovém rozhraní žalobkyně po přihlášení do tohoto rozhraní. K tomu, jakým způsobem byla před uzavřením smlouvy posuzována úvěruschopnost žalovaného, žalobkyně uvedla, že vycházela z tvrzení žalovaného o jeho příjmech a výdajích. Dále zohledňovala také čistý měsíční příjem ostatních členů domácnosti žalovaného a přihlédla rovněž k dalším proměnným, jako jsou např. věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení apod. V případě, že vyvstaly pochybnosti o pravdivosti tvrzení žalovaného, žádala žalobkyně předložení potvrzení o výši příjmů nebo výpisu z bankovního účtu apod. Konečně provedla lustraci žalovaného v registrech SOLUS, ISIR a CEE, v nichž žalovaný neměl záznam a v registru NRKI, z něhož bylo zjištěno, že žalovaný splácí dva další úvěrové závazky. Na základě zjištěných informací pak žalobkyně zjistila kreditní skóre žalovaného, a to prostřednictvím automatizovaného systému za využití parametrů vytvořených odbornými zaměstnanci. Po provedeném posouzení dospěla k závěru, že je žalovaný schopen předmětný úvěr splácet. Žalovaný však své závazky ze smlouvy řádně a včas neplnil, v důsledku čehož žalobkyně využila svého oprávnění a úvěr ke dni 30. 7. 2020 zesplatnila. Žalovaný žalobkyni za dobu trvání úvěrového vztahu dle jejího tvrzení uhradil celkovou částku 14 886 Kč. Zažalovaná částka pak co do výše 24 035,96 Kč představovala neuhrazenou jistinu, co do výše 230 Kč představovala náklady na vymáhání pohledávky a konečně co do výše 1 500 Kč představovala součet smluvních pokut. Dále žalobkyně po žalovaném požadovala zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 3 110,12 Kč, úroku ve výši 22,04 % ročně z dlužné jistiny od 20. 10. 2020 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení za období od 14. 8. 2020 do 19. 10. 2020 ve výši 390,20 Kč a zákonného úroku z prodlení z celkové dlužné částky od 20. 10. 2020 do zaplacení. 1. Podáním ze dne 25. 3. 2021 vzala žalobkyně žalobu zpět co do požadovaných nákladů na vymáhání ve výši 230 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení z této částky ve výši 3,48 Kč a zákonného úroku z prodlení z této částky od 20. 10. 2020 do zaplacení, což odůvodnila tím, že tyto náklady byly žalovanému účtovány v důsledku administrativního pochybení. 1. S ohledem na shora uvedené soud v souladu s § 96 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), který stanoví, že„ žalobce (navrhovatel) může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela“ ve spojení s § 96 odst. 2 věty první o.s.ř., dle níž„ je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví“, rozhodl o částečném zastavení řízení tak, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku. 1. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., o. s. ř., soud rozhodl bez nařízení jednání. 1. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že účastníci uzavřeli dne [datum] smlouvu o bezúčelovém úvěru, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 30 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky splácet spolu s úrokem ve výši 22,04 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách. K uzavření předmětné smlouvy došlo za pomocí prostředků komunikace na dálku shora popsaným způsobem, kdy byl podpis žalovaného nahrazen zadáním unikátního SMS kódu, což plyne rovněž z doloženého dokumentu„ Dohledání informací o činnosti klienta“, přičemž totožnost žalovaného byla ověřena prostřednictvím kopie občanského průkazu, který žalobkyně doložila. V této smlouvě žalovaný uvedl, že je zaměstnán s čistým měsíčním příjmem ve výši 70 000 Kč, je ženatý, má jedno nezaopatřené dítě, bydlí ve vlastním domě či bytě a příjmy ostatní členů jeho domácnosti činí 40 000 Kč měsíčně. Z doložené úvěrové zprávy soud zjistil, že žalovaný měl v době uzavření úvěrové smlouvy další závazky, které splácel měsíčními splátkami v celkové výši 4 274 Kč. 1. Dle sdělení společnosti [právnická osoba] byl žalovaný k datu uzavření smlouvy majitelem osobního účtu č. [bankovní účet]. Výpis z tohoto bankovního účtu pak dosvědčuje, že na něj byla dne 18. 9. 2018 připsána částka 30 000 Kč, a to z účtu patřícího žalobkyni. Z doloženého výpisu čerpání, splátek a úhrad je zřejmé, že žalovaný uhradil žalobkyni na poskytnutý úvěr celkovou částku [částka]. 1. Dopisem ze dne 30. 7. 2020, jehož odeslání dne 31. 7. 2020 žalobkyně prokázala podacím archem, byl žalovaný vyzván ke splacení veškerých závazků z titulu předmětné úvěrové smlouvy, a to do 14 dnů od sepsání výzvy. Dále byl žalovaný k úhradě dlužné částky vyzván také předžalobní upomínkou ze dne 20. 8. 2020, jejíž odeslání dne 21. 8. 2020 žalobkyně opět prokázala podacím archem. 1. Je zjevné, že mezi žalobkyní a žalovaným mělo dojít k uzavření smlouvy o úvěru, tak jak ji upravuje § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“ 1. Tato smlouva měla být uzavřena za pomocí prostředků komunikace na dálku v souladu s § 561 odst. 1 občanského zákoníku, který stanoví, že„ k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat“ a s § 561 odst. občanského zákoníku, který stanoví, že„ písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.“ 1. Shora uvedeným jiným právním předpisem je myšlen zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, dle jehož ustanovení § 7„ k podepisování elektronickým podpisem lze použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5 nebo § 6 odst. 1.“ 1. Soud dospěl v tomto případě k závěru, že ze strany žalovaného došlo ke kontraktaci smlouvy způsobem, který lze považovat za jiný typ elektronického podpisu tvořený zadáním unikátního SMS kódu v chráněném webovém rozhraní žalobkyně, kam měl přístup pouze žalovaný po zadání unikátních přihlašovacích údajů. Dle závěrů soudobé judikatury je pro uzavření spotřebitelské smlouvy jiný typ elektronického podpisu (dříve prostý elektronický podpis) postačující a nevyžaduje se kvalifikovaný elektronický podpis (srov. např. rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 1. 2016, sp. zn. 37 ICm 4495/2014 nebo rozsudek Krajského soudu v [obec] ze dne 5. 6. 2017, sp. zn. 33 Icm 547/2016). Ačkoli se tato judikatura vztahovala k zákonu o elektronickém podpisu, je dle názoru soudu použitelná i za účinnosti nového zákona o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce. 1. Na zamýšlený smluvní vztah dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně je podnikatelem a žalovaný vystupoval jako fyzická osoba, přičemž ze smlouvy nevyplývá, že by mu úvěr byl poskytován v souvislosti s (jeho) podnikatelskou činností a nic takového žalobkyně ostatně ani netvrdila. 1. Pro žalobkyni proto z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývala následující povinnost:„ Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnos