13 C 67/2021-45 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se na žalované domáhala zaplacení částky 67 585 Kč s příslušenstvím s tím, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] se žalovanou uzavřel dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které žalovaná čerpala na svůj bankovní účet finanční prostředky v celkové výši 61 707 Kč. Ke způsobu kontraktace žalobkyně uvedla, že žalovaná se nejdříve zaregistrovala na webových stránkách právního předchůdce žalobkyně, kam zadala své osobní údaje včetně telefonního čísla a e-mailové adresy. Následně byl žalované vytvořen v systému právního předchůdce žalobkyně účet, k němuž měla přístup pouze žalovaná a prostřednictvím něhož žalovaná zaslala právnímu předchůdci žalobkyně žádost o poskytnutí úvěru ve zvolené výši, načež právní předchůdce žalobkyně zaslal žalované návrh smlouvy, který žalovaná přijala zadáním unikátního SMS kódu, jenž jí byl rovněž zaslán, v systému právního předchůdce žalobkyně. K tomu, jakým způsobem byla před uzavřením smlouvy zkoumána úvěruschopnost žalované, žalobkyně uvedla, že její právní předchůdce provedl odečet doložených výdajů žalované od doložených příjmů, přičemž dbal na to, aby po tomto odečtu žalované zbývala rezerva ve výši 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a výdaji mimo splátku a aby tato rezerva odpovídala minimálně životnímu minimu ve výši 3 410 Kč. Dále právní předchůdce žalobkyně provedl rovněž lustraci žalované v databázích ISIR, CEE, CRKI a EUCB. Žalovaná však úvěr řádně nesplácela. Celkově uhradila na poskytnutý úvěr částku 60 039,33 Kč, která byla započtena v souladu se smlouvou nejprve na případné smluvní pokuty, dále na poplatky za čerpání, poté na úroky a konečně na jistinu. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 12. 2019 byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. S ohledem na prodlení žalované žalobkyně požadovala také zaplacení úroku z prodlení, a to za období od 20. 4. 2020, tj. ode dne následujícího po splatnosti úvěru, do zaplacení v zákonné výši. 1. Podáním ze dne 19. 3. 2021 vzala žalobkyně žalobu zpět co do části požadovaného úroku z prodlení z částky 17 666,90 Kč od 20. 4. 2020 do zaplacení, aniž by toto zpětvzetí blíže odůvodnila. 1. S ohledem na výše uvedené soud v souladu s § 96 odst. 2 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dle něhož„ je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví“ rozhodl o částečném zastavení řízení. Předmětem řízení tak nadále zůstal vedle částky 67 585 Kč zákonný úrok z prodlení z částky 49 918,10 Kč od 20. 4. 2020 do zaplacení. 1. Žalovaná k věci uvedla pouze tolik, že žádá, aby jí z důvodu její nepříznivé aktuální sociální situace bylo umožněno dlužnou částku uhradit ve splátkách po 750 Kč měsíčně. 1. V návaznosti na vyjádření žalované žalobkyně uvedla, že souhlasí s tím, aby bylo žalované umožněno uhradit dlužnou částku ve splátkách a navrhla, aby soud ve věci rozhodl rozsudkem pro uznání. 1. Za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), soud rozhodl bez nařízení jednání. 1. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] byla dne [datum] uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, na základě níž se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalované finanční prostředky do výše úvěrového limitu 50 000 Kč a žalovaná se zavázala tyto finanční prostředky splácet spolu s úrokem a poplatkem za každé čerpání. Tato smlouva pak byla uzavřena za pomocí prostředků komunikace na dálku výše uvedeným způsobem popsaným v článcích 5. a 6. Obchodních podmínek právního předchůdce žalobkyně. K této smlouvě žalobkyně doložila rovněž formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. 1. Dle jednotlivých doložených potvrzení o platbě právní předchůdce žalobkyně zaslal na účet žalované uvedený ve smlouvě za období od 19. 9. 2018 do 21. 12. 2019 celkovou částku 61 707 Kč. Z doloženého přehledu příchozích plateb pak plyne, že žalovaná uhradila z titulu předmětné smlouvy celkovou částku 60 039,33 Kč. 1. Dopisem ze dne 3. 8. 2020 bylo žalované oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni. Předžalobní upomínkou ze dne 3. 8. 2020, k níž žalobkyně doložila rovněž podací lístek z téhož dne, byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky do tří dnů. 1. Je zjevné, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou mělo dojít k uzavření smlouvy o úvěru, tak jak ji upravuje § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“ 1. Předmětná smlouva o úvěru měla být mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou uzavřena za pomocí prostředků komunikace na dálku v souladu s § 561 odst. 1 občanského zákoníku, který stanoví, že„ k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat“ a s § 561 odst. občanského zákoníku, který stanoví, že„ písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.“ 1. Shora uvedeným jiným právním předpisem je myšlen zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, dle jehož ustanovení § 7„ k podepisování elektronickým podpisem lze použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5 nebo § 6 odst. 1.“ 1. Soud dospěl v tomto případě k závěru, že ze strany žalované došlo ke kontraktaci smlouvy způsobem, který lze považovat za jiný typ elektronického podpisu tvořený kombinací kliknutí na příslušné pole v chráněném webovém rozhraní právního předchůdce žalobkyně a zadání unikátního SMS kódu v tomto rozhraní. Dle závěrů soudobé judikatury je pro uzavření spotřebitelské smlouvy jiný typ elektronického podpisu (dříve prostý elektronický podpis) postačující a nevyžaduje se kvalifikovaný elektronický podpis (srov. např. rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 1. 2016, sp. zn. 37 ICm 4495/2014 nebo rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 5. 6. 2017, sp. zn. 33 Icm 547/2016). Ačkoli se tato judikatura vztahovala k zákonu o elektronickém podpisu, je dle názoru soudu použitelná i za účinnosti nového zákona o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce. 1. Na zamýšlený smluvní vztah dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť právní předchůdce žalobkyně je podnikatelem a žalovaná vystupovala jako fyzická osoba, přičemž ze smlouvy nevyplývá, že by jí úvěr byl poskytován v souvislosti s (její) podnikatelskou činností a nic takového žalobkyně ostatně ani netvrdila. 1. Pro právního předchůdce žalobkyně proto z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývala následující povinnost:„ (1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“ 1. Žalobkyně sice tvrdila, že její právní předchůdce údajně zkoumal za účelem prověření úvěruschopnosti žalované její příjmy a výdaje a dále, že provedl lustraci žalované v příslušných registrech, avšak tato tvrzení ničím nepodložila a nedoložila dokumenty osvědčující příjmy a výdaje žalované ani výpisy z příslušných registrů. Soudu proto nezbylo než dospět k závěru, že právní předchůdce žalobkyně řádně nedostál své povinnosti zkoumat před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalované. 1. Dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je důsledkem porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele neplatnost uzavřené smlouvy, která je konstruována jako neplatnost relativní a je možno ji tak zkoumat pouze k námitce spotřebitele, jež musí být navíc spotřebitelem uplatněna v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Tato zákonná úprava přitom představuje transpozici směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru do českého právního řádu. Není pak pochyb o tom, že právo Evropské unie má aplikační přednost před právem českým, ať už na základě článku 10 či článku 10a Ústavy České republ