20 C 31/2021-55 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 451 296 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne [datum], na základě které žalobkyně poskytla žalovanému dne [datum] finanční prostředky ve výši 115 000 Kč. Žalovaný smlouvu uzavřel jako podnikatel. Žalovaný poskytnutou zápůjčku čerpal a zavázal se k jejímu řádnému splácení včetně úroku ve výši 206 780 Kč, a to v celkem 60 měsíčních splátkách ve výši 5 363 Kč. Žalovaný neuhradil žádnou splátku. Jelikož žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou 1. splátky po dobu více jak 60 dnů, žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 25. 5. 2020. Dlužná částka sestává z nové jistiny úvěru ve výši 321 780 Kč (původní dlužná jistina úvěru ve výši 115 000 Kč a dlužný úrok do konce splátkového kalendáře), smluvní pokuty ve výši 1 126 Kč (za prodlení žalovaného s úhradou 1. splátky po dobu delší 15 a následně po dobu delší než 30 dnů), nákladů uplatnění pohledávky v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 1 200 Kč, smluvní pokuty výši 80 445 Kč (ve výši 25 % z nové jistiny 321 780 Kč), smluvní pokuty ve výši 47 945,22 Kč (tj. 0,1 % denně z 321 780 Kč za dobu od 1. 11. 2020 do 29. 3. 2021) a úroku z prodlení 10 % ročně z částky 403 351 Kč za dobu od 1. 11. 2020 do zaplacení. Žalobkyně současně před uzavřením zápůjčky posoudila schopnost žalovaného zápůjčku splácet, a to lustrací žalovaného v insolvenčním rejstříku s negativním výsledkem, žalovaný neměl ani se žalobkyní uzavřenu předchozí smlouvu, která by byla ve stavu vymáhání. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil a k jednání soudu dne 20. 9. 2021 se nedostavil. Za splnění podmínek stanovených v § 101 odst. 3 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného. 3. Soud ve věci nařídil jednání, na kterém provedl následující důkazy a zjistil tento skutkový stav. Z žalobkyní předloženého výpisu z běžného účtu žalovaného, přiznání k dani z příjmu fyzických osob za rok 2018 soud zjistil, že základ daně žalovaného, který podnikal v oboru [anonymizována dvě slova], byl 60 276 Kč, měl jedno dítě. Z dále předloženého přiznání k dani z příjmů FO za rok 2017 soud zjistil, že základ daně žalovaného v roce 2017 byl 35 980 Kč. Žalobkyně podepsala se žalovaným dne [datum] smlouvu o revolvingové podnikatelské zápůjčce [číslo] na základě níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 115 000 Kč, které se žalovaný zavázal splatit v 60 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 5 363 Kč Smluvní úrok byl sjednán ve výši celkem 206 780 Kč Celkem se žalovaný zavázal vrátit 321 780 Kč. Jednalo se o investiční zápůjčku, kterou žalovaný sjednal jako podnikatel. Dle čl. 8 smlouvy má žalobkyně v případě prodlení žalovaného se splátkou delším než 15 dnů po termínu splatnosti právo na smluvní pokutu ve výši 8 % z dlužné splátky, v případě prodlení žalovaného se splátkou delším než 30 dnů po termínu splatnosti právo na smluvní pokutu 13 % z dlužné splátky nad rámec předchozí pokuty. Dle bodu 8.3 v případě prodlení žalovaného s úhradou splátky delším než 60 dnů, automaticky dojde k zesplatnění zápůjčky (stávají se splatné splátky včetně úroku až do konce splátkového kalendáře). Dle bodu 8.4 v případě zesplatnění se neuhrazené splátky do konce splátkového kalendáře včetně úroků stávají součástí nové jistiny zápůjčky. Dle bodu 8.5 v případě, že žalovaný do 10 dnů od zesplatnění neuhradí novou jistinu, vznikne žalovanému povinnost uhradit smluvní pokutu 25 % z nové jistiny zápůjčky. Dle bodu 8.7 v případě nezaplacení nové jistiny zápůjčky ani v den následující po dni zesplatnění, vznikne žalovanému povinnost uhradit smluvní pokutu 0,1 % denně z nové jistiny za každý den prodlení. V bodě 15.6 smluvní strany vyloučily aplikaci § 1799 a § 1800 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. 4. Dopisem ze dne 18. 2. 2020 žalobkyně informovala žalovaného, že schválila jeho zápůjčku a současně mu poskytla splátkový kalendář, z něhož plyne, že v každé splátce byla zahrnuta jistina i úrok, přičemž jejich vzájemný poměr se postupně měnil. Žalovanému byly poskytnuty peněžní prostředky dne [datum] na jím označený účet. Dle karty klienta žalovaný neuhradil žádnou splátku. 5. Fakturou [číslo] ze dne 27. 4. 2020 byla žalovanému vyúčtována částka smluvní pokuty 1 126 Kč za prodlení s první splátkou delší než 15 a následně delší než 30 dnů, žalovaný byl vyzván dopisem z téhož dne k úhradě dlužné částky. Dopisem ze dne 25. 5. 2020 žalobkyně informovala žalovaného o zesplatnění úvěru a vyzvala jej k úhradě částky 322 906 Kč. Předžalobní upomínkou ze dne 10. 3. 2021 byl žalovaný vyzván opětovně k úhradě dlužné částky. Upomínka byla žalovanému dle podacího archu odeslána téhož dne. 6. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 7. Podle § 2392 odst. 1 o. z., při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. 8. Podle § 2048 odst. 1 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 9. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. Podle § 1931 o. z., bylo-li ujednáno plnění ve splátkách a nesplnil-li dlužník některou splátku, má věřitel právo na vyrovnání celé pohledávky, pokud si to strany ujednaly. Toto právo může věřitel uplatnit nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky. 11. Soud věc právně hodnotil následovně. Soud má z žalobkyní předložené smlouvy o zápůjčce za prokázané, že žalobkyně [právnická osoba], uzavřela dne [datum] se žalovaným smlouvu o zápůjčce podle § 2390 a násl. o. z. Žalovaný smlouvu sjednal jako podnikatel. Na základě smlouvy byla žalovanému poskytnuta zápůjčka ve výši 115 000 Kč, a to převodem na účet. Žalovaný se zavázal zápůjčku splatit spolu se sjednaným úrokem 206 780 Kč, a to v celkem 60 měsíčních splátkách ve výši 5 363 Kč. Protože žalovaný nesplácel splátky zápůjčky řádně a včas, došlo v souladu se smluvními podmínkami k tomu, že žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 25. 5. 2020, když byl žalovaný v prodlení s úhradou první splátky déle než 60 dnů. Žalobkyni tak vzniklo právo na jistinu a i na úhradu celé částky dosud nesplaceného úroku 206 780 Kč až do dne řádného trvání smlouvy, tento názor zastává rovněž Nejvyšší soud ČR, viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 2546/2016 ze dne 28. 3. 2017. 12. V souladu se smluvními ujednáními se novou jistinou stala částka 321 780 Kč (včetně úroku). V souladu se smluvními ujednáními vzniklo žalobkyni ve smyslu § 2048 o. z. právo i na zaplacení smluvní pokuty ve výši 1 126 Kč (za prodlení žalovaného s úhradou 1. splátky po dobu delší 15 a následně 30 dnů), smluvní pokuty výši 80 445 Kč (stanovené ve výši 25 % z nové jistiny 321 780 Kč) a smluvní pokuty ve výši 47 945,22 Kč, tj. 0,1 % denně z 321 780 Kč za dobu od 1. 11. 2020 do 29. 3. 2021). Jak bylo uvedeno výše, v řízení bylo prokázáno, že žalovaný vystupoval při uzavření smlouvy jako podnikatel. V řízení přitom nevyšly najevo skutečnosti, z nichž by bylo možno usuzovat na to, že okolnosti, za nichž byla smlouva sjednána, se příčí dobrým mravům. Soud tak usoudil, sjednaná výše smluvních pokut není vzhledem k tomu, že jde o závazkový vztah mezi podnikateli, nepřiměřená s ohledem na konkrétní okolnosti případu a nevybočuje z mezí toho, co je obvykle sjednáváno mezi podnikateli, aby byla zajištěna také určitá ochrana věřitele. Vzhledem k převažující profesionalitě podnikatelských vztahů lze obecně konstatovat, že citlivost k aspektům sociální spravedlnosti je v režimu obchodního práva mezi podnikateli o něco slabší, což může vést k tomu, že za poctivé v rovině obchodně právní lze podle okolností považovat ještě i postupy, které by se ve sféře obecného práva občanského mohly jevit již jako nemravné (obdobně viz též např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. září 2015, sp. zn. 23 Cdo 2309/2013). Žalovaný byl nadto v řízení zcela pasivní a ničeho nenamítal. 13. Žalobkyně žalovaného také vyzývala k úhradě dlužné částky, avšak bezvýsledně. Soud tak pokládá nárok žalobkyně na zaplacení jistiny úvěru včetně přirostlých úroků a smluvních pokut za oprávněný a řádně prokázaný. Soud dále považuje za prokázaný nárok žalobkyně na náklady spojené s uplatněním pohledávky 1 200 Kč, a to ve smyslu § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Z důvodů neuhrazení dluhu řádně a včas vznikl