22 C 203/2021-57 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení částky 7 322,35 Kč s příslušenstvím s tím, že její právní předchůdce společnost [právnická osoba] se žalovaným uzavřel dne [datum] smlouvu o úvěru č. [anonymizováno], na základě které poskytl žalovanému na jeho bankovní účet finanční prostředky ve výši 3 500 Kč Tyto finanční prostředky se žalovaný zavázal právnímu předchůdci žalobkyně vrátit společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 3 822,35 Kč do 21. 2. 2019. Předmětná smlouva byla uzavřena prostřednictvím webových stránek právního předchůdce žalobkyně, kde se žalovaný zaregistroval a zadal své osobní údaje včetně svého telefonního čísla a e-mailové adresy, načež mu byl zřízen uživatelský účet, k němuž měl za pomocí přiděleného hesla přístup pouze žalovaný. Prostřednictvím tohoto uživatelského účtu žalovaný následně požádal o poskytnutí úvěru. V průběhu tohoto procesu byla ověřena totožnost žalovaného mimo jiné na základě dokladu totožnosti. Právní předchůdce žalobkyně rovněž ověřil úvěruschopnost žalovaného, a to konkrétně tím způsobem, že odečetl doložené příjmy žalovaného od žalovaným deklarovaných výdajů, přičemž dbal na to, aby po tomto odečtu žalovanému zbývala rezerva ve výši 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a výdaji mimo splátku a aby tato rezerva odpovídala minimálně životnímu minimu ve výši 3 410 Kč. Dále právní předchůdce žalobkyně provedl rovněž lustraci žalovaného v databázích ISIR, CEE, CRKI a EUCB. Poté byl žalovanému v rámci webového rozhraní právního předchůdce žalobkyně zaslán návrh smlouvy a žalovaný smlouvu podepsal prostřednictvím unikátního SMS kódu. Žalovaný však poskytnutý úvěr řádně nesplatil. Následně byla pohledávka za žalovaným z titulu předmětné smlouvy postoupena na žalobkyni. S ohledem na prodlení žalovaného žalobkyně požadovala také zaplacení úroku z prodlení, a to za období od 22. 2. 2019, tj. ode dne následujícího po dni splatnosti úvěru do zaplacení v zákonné výši. 2. Žalovaný nárok žalobkyně neuznal, neboť si dle svých slov není vědom toho, že by s žalobkyní či s jejím právním předchůdcem uzavřel jakoukoli smlouvu o úvěru a že by mu z jejich strany bylo čehokoli plněno. Dále vyslovil domněnku, že smlouvu mohla bez jeho vědomí uzavřít jeho družka, která měla přístup k jeho telefonu a měla také k dispozici kopii jeho občanského průkazu. 3. Žalobkyně soudu předložila„ Smlouvu o úvěru číslo [anonymizováno]“ ze dne [datum], dle které měl právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 3 500 Kč a žalovaný měl tyto finanční prostředky vrátit společně s poplatkem za poskytnutí úvěru do 21. 2. 2019. V záhlaví smlouvy bylo uvedeno rodné číslo žalovaného, číslo jeho občanského průkazu a číslo bankovního účtu ve znění [bankovní účet]. V článku III. 1. smlouvy byl popsán způsob registrace klienta na webových stránkách právního předchůdce žalobkyně odpovídající výše uvedenému popisu žalobkyně a v článku III. 2. smlouvy bylo výslovně uvedeno, že podpis žalovaného na smlouvě bude nahrazen zadáním verifikačního ověřujícího podpisového SMS kódu, jenž bude klientovi zaslán na jeho mobilní telefon, do příslušného pole umístěného na webových stránkách právního předchůdce žalobkyně. Tento SMS kód ve tvaru„ [anonymizováno]“ je pak uveden na konci smlouvy namísto podpisu žalovaného pod jeho jménem. K této smlouvě žalobkyně doložila ještě„ Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru“ a„ Souhlas se zpracováním a nakládáním s osobními údaji pro registr.“ 4. Z doloženého„ Potvrzení o provedení transakce“ je zřejmé, že z účtu právního předchůdce žalobkyně byla dne [datum] odeslána na účet uvedený ve smlouvě částka 3 500 Kč. V poli označeném jako„ Název protistrany“ bylo pak uvedeno jméno žalovaného, z čehož plyne, že žalovaný byl skutečně majitelem předmětného bankovního účtu. 5. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum]. Předžalobní upomínkou z téhož dne, podanou k poštovní přepravě rovněž 2. 2. 2021, byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky do tří dnů. 6. Soud má za to, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“. K uzavření této smlouvy přitom došlo za pomocí prostředků komunikace na dálku v souladu s § 561 odst. 1 občanského zákoníku, který stanoví, že„ k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat“ a s § 562 odst. 1 občanského zákoníku, který stanoví, že„ písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.“ Shora uvedeným jiným právním předpisem je myšlen zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, dle jehož ustanovení § 7„ k podepisování elektronickým podpisem lze použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5 nebo § 6 odst. 1.“. Zadání unikátního SMS kódu v chráněném webovém prostředí právního předchůdce žalobkyně lze přitom považovat za jiný typ elektronického podpisu. Dle závěrů soudobé judikatury je pro uzavření spotřebitelské smlouvy jiný typ elektronického podpisu (dříve prostý elektronický podpis) postačující a nevyžaduje se kvalifikovaný elektronický podpis (srov. např. rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 1. 2016, sp. zn. 37 ICm 4495/2014 nebo rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 5. 6. 2017, sp. zn. 33 Icm 547/2016). Ačkoli se tato judikatura vztahovala k zákonu o elektronickém podpisu, je dle názoru soudu použitelná i za účinnosti nového zákona o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce. Žalobkyně pak postup při registraci předcházející uzavření smlouvy podrobně popsala, přičemž tento popis odpovídal postupu uvedenému v samotném textu smlouvy, kdy jednotlivé provedeného kroky mají logickou návaznost. Totožnost žalovaného byla dostatečně ověřena na základě souhrnu údajů, které žalovaný poskytl a nimž patří rodné číslo, číslo občanského průkazu, číslo mobilního telefonu a číslo bankovního účtu. V kombinaci se skutečností, že finanční prostředky ve výši odpovídající jistině úvěru byly prokazatelně převedeny na účet patřící žalovanému, nevznikají pochybnosti o tom, že smlouvu uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně právě žalovaný. Nutno říci, že jeho tvrzení o tom, že smlouvu mohla uzavřít jeho tehdejší přítelkyně, se jeví jako vysoce nepravděpodobné, když především není zřejmé, z jakého důvodu by jí žalovaný poskytoval kopii svého občanského průkazu. Jestliže tak žalovaný skutečně učinil, potom si musel být vědom případných negativních následků, které mohou být s takovým jednáním spojeny. Podstatné je však především to, že si žalovaný musel všimnout na jeho účet došlých finančních prostředků a pokud by předmětnou smlouvu skutečně neuzavřel, dalo by se očekávat, že bude celou situaci nějakým způsobem řešit, například že tyto finanční prostředky vrátí. 7. Na předmětný smluvní vztah dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť právní předchůdce žalobkyně je podnikatelem a žalovaný vystupoval jako fyzická osoba, přičemž ze smlouvy nevyplývá, že by mu úvěr byl poskytován v souvislosti s (jeho) podnikatelskou činností a nic takového žalobkyně ostatně ani netvrdila. 8. Pro právního předchůdce žalobkyně proto z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývala následující povinnost:„ Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“ 9. Žalobkyně sice tvrdila, že její právní předchůdce údajně zkoumal za účelem prověření úvěruschopnosti žalovaného jeho příjmy a výdaje a dále, že provedl lustraci žalovaného v příslušných registrech, avšak tato tvrzení ničím nepodložila a nedoložila dokumenty osvědčující příjmy a výdaje žalovaného ani výpisy z přís