22 C 218/2020-74 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se na žalované původně domáhala zaplacení 16 614 Kč s příslušenstvím s tím, že právní předchůdce žalobkyně - [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) s žalovanou uzavřel dne [datum] rámcovou smlouvu o úvěru [číslo] na jejím základě smlouvu [číslo] Touto smlouvou poskytl žalované částku ve výši 12 000 Kč, a to převodem na účet žalované dne 11. 7. 2017. Žalovaná se zavázala tuto částku, navýšenou o poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 880 Kč, právnímu předchůdci žalobkyně splatit do 30 dnů. Žalovaná podle tvrzení žalobkyně o úvěr požádala prostřednictvím SMS žádosti. Ke způsobu kontraktace žalobkyně dále uvedla, že k uzavření úvěrové smlouvy došlo za pomocí prostředků komunikace na dálku, kdy podpis žalované byl buď nahrazen úhradou tzv. verifikační platby ve výši 1 Kč či elektronickým podpisem, anebo proveden v písemné formě. Následně byla pohledávka za žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávek postoupena na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 28. 11. 2019 (kdy rozhodným dnem pro postoupení pohledávek bylo datum 30. 10. 2019). K tomu, jakým způsobem a s jakým výsledkem byla před uzavřením smlouvy zkoumána úvěruschopnost žalované, žalobkyně ani na výzvu soudu ničeho neuvedla, neboť těmito údaji nedisponuje; sdělila pouze, že žalovaná právnímu předchůdci žalobkyně zaplatila dosud pouze 3 548 Kč. Žalobkyně tedy touto žalobou požadovala jistinu úvěru ve výši 10 948 Kč, nesplacený poplatek ve výši 384 Kč, smluvní pokutu ve výši 5 666 Kč a s ohledem na prodlení žalované rovněž kapitalizovaný úrok z prodlení z dlužné jistiny za období od 25. 12. 2017 do 31. 8. 2019 ve výši 1 482,54 Kč a zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny od 28. 11. 2019 do zaplacení. 2. Podáním ze dne 12. 11. 2020 vzala žalobkyně žalobu zpět co do smluvní pokuty ve výši 5 666 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 384 Kč. Podle § 96 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) může žalobce za řízení vzít návrh zpět. Podle odst. 2 téhož ustanovení pak soud v rozsahu zpětvzetí řízení zastaví. S ohledem na výše uvedené skutečnosti tedy soud řízení co do požadované smluvní pokuty a kapitalizovaného úroku zastavil výrokem II. tohoto rozsudku. 3. Žalovaná nárok ani z části neuznala. V prvé řadě připomněla, že s žalobkyní má uzavřeny celkem tři smlouvy o úvěru, a to smlouvu [číslo] ze dne [datum], smlouvu [číslo] ze dne [datum] a smlouvu [číslo] ze dne [datum]. Namítala, že žalobkyně nezkoumala řádně a s odbornou péčí její úvěruschopnost, a to ani u jedné ze smluv, což má za následek jejich absolutní neplatnost. Dále uvedla, že dne 22. 2. 2019 provedla jednostranné započtení pohledávky žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 2 234 Kč, představující částku poskytnutou v souvislosti s neplatným uzavřením smlouvy [číslo] ze dne [datum], vůči své pohledávce (nároku na vydání bezdůvodného obohacení) ve výši 2 234 Kč, které bez právního důvodu uhradila žalobkyni (resp. právnímu předchůdci žalobkyně) v souvislosti s uzavřením smluv [číslo] ze dne [datum] a [číslo] ze dne [datum]; proti tomuto započtení nikdo nebrojil. Jinak řečeno, právní předchůdce žalobkyně poskytl na základě všech těchto tří smluv žalované částku 24 000 Kč, kterou žalovaná již plně uhradila, respektive přeplatila. Nadto žalovaná konstatovala, že neplatná jsou veškerá ujednání, která znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnost v právech a povinnostech, a to v návaznosti na ujednání o platbě poplatku za poskytnutí úvěru a související hodnotě RPSN ve výši 1270 %; žalovaná se navíc domnívá, že právní předchůdce žalobkyně neuvedl ve smlouvě všechny údaje rozhodné pro výpočet RPSN. Poplatky za poskytnutí úvěru a smluvní pokuta tak jsou extrémně disproporcionální vůči poskytnutému protiplnění a jsou v rozporu s dobrými mravy. Konečně žalovaná vznesla i námitku promlčení s tím, že smlouva byla uzavřena dne [datum], částka měla být vrácena do 30 dnů, ale tato lhůta nehraje vzhledem k neplatnosti smlouvy žádnou roli; žaloba přitom byla podána až 30. 7. 2020. 4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně celkem tři smlouvy o úvěru, a to nejprve smlouvu [číslo] ze dne [datum] (na jistinu o výši 6 000 Kč) a smlouvu [číslo] ze dne [datum] (také na jistinu o výši 6 000 Kč), později dne [datum] rámcovou smlouvu o úvěru [číslo] na jejím základě smlouvu [číslo] kterou právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované částku ve výši 12 000 Kč. Obě posledně jmenované smlouvy byla uzavřeny prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (tj. textových zpráv, ve spojení s verifikační platbou o výši 1 Kč, odeslanou z účtu žalované č. [bankovní účet]) postupem podle čl. 5 rámcové smlouvy, a opatřeny elektronickým podpisem žalované. Částku 12 000 Kč převedl právní předchůdce žalobkyně z účtu č. [bankovní účet] na (jiný) účet žalované [číslo] [bankovní účet] téhož dne; skutečnost, že se jedná o účet žalované, potvrdila na dotaz soudu [anonymizována čtyři slova]. Spolu se smlouvami poskytl právní předchůdce žalované též„ Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru“. Žalovaná se zavázala jistinu navýšenou o poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 880 Kč právnímu předchůdci žalobkyně splatit do 30 dnů. Dne 11. 7. 2017 vystavil právní předchůdce žalobkyně žalované fakturu [číslo] na částku 14 880 Kč, splatnou k 10. 8. 2017. 5. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni, přičemž tato skutečnost byla žalované oznámena dopisem ze dne 7. 1. 2020, k němuž žalobkyně doložila podací arch ze dne 9. 1. 2020. Podle informací k postoupené pohledávce byla hodnota pohledávky vyčíslena na 16 998 Kč, z čehož činila jistina úvěru 10 948 Kč, nesplacený poplatek 384 Kč a smluvní pokuta 5 666 Kč. K úhradě dlužné částky byla žalovaná vyzvána rovněž předžalobní upomínkou ze dne 9. 7. 2020, podanou k poštovní předpravě následujícího dne. 6. Dopisem ze dne 22. 2. 2019 provedla žalovaná jednostranné započtení pohledávky žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení, a to do výše 2 234 Kč, představující částku poskytnutou v souvislosti s neplatným uzavřením smlouvy [číslo] ze dne [datum], vůči své pohledávce (nároku na vydání bezdůvodného obohacení) ve výši 2 234 Kč, které bez právního důvodu uhradila žalobkyni (resp. právnímu předchůdci žalobkyně) v souvislosti s uzavřením smluv [číslo] ze dne [datum] a [číslo] ze dne [datum]. Zásilku žalobkyně obdržela dne 22. 2. 2019 do datové schránky. 7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 86 odst. zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 9. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 10. Podle § 87 odst. zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 11. Podle § 2993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 12. Podle § 570 odst. 1 občanského zákoníku, právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde; zmaří-li vědomě druhá strana doj