22 C 239/2020-81 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala po žalované zaplacení částky 52 520 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené mezi účastníky dne 4. 3. 2019, na jejímž základě žalované poskytla úvěr ve výši 40 000 Kč (po prověření úvěrové historie žalované a její schopnosti úvěr splácet). Tento úvěr se žalovaná zavázala splácet při sjednaném efektivním úroku ve výši 88,39 % ročně v 54 měsíčních splátkách po 2 301 Kč, a to vždy k 20. dni v měsíci počínaje měsícem dubnem roku 2019. Žalovaná však poskytnutý úvěr nesplácela řádně, a proto žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 26. 4. 2020, jak umožňuje bod 6.3 smlouvy. Před zesplatněním pak žalobkyni vzniklo v důsledku prodlení žalované právo na úhradu smluvních pokut podle bodu 6.1 smlouvy ve výši 499 Kč za každou splátku, s níž se dlužník ocitne v prodlení delším než 30 dnů, a na úhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované ve výši 200 Kč za každou splátku, s níž se žalovaná ocitne v prodlení o délce 15 dnů (bod 6.2 smlouvy). Podle bodu 6.4 smlouvy je dlužník dále vedle jistiny povinen žalobkyni uhradit také úroky k nesplacené jistině přirostlé do dne zesplatnění (tj. vrátit žalobkyni novou jistinu) a též jí zaplatit úroky z prodlení v zákonné výši z této nové jistiny. V bodě 6.5 smlouvy si účastníci dále sjednali, že žalovaný má povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení (tj. od 28. 4. 2020 až do úplného zaplacení). Konečně podle bodu 2.2 smlouvy běží sjednané úroky od data poskytnutí úvěru, a to i po zesplatnění úvěru, až do skutečného vrácení jistiny. Na tomto smluvním podkladě proto v sobě žalovaná částka zahrnuje kromě nové jistiny ve výši 43 431,51 Kč také smluvní pokutu ve výši 1 497 Kč, smluvní pokutu, jejíž výši žalobkyně kapitalizovala k datu vyhotovení žaloby na 6 992,23 Kč, a náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 600 Kč. Kromě toho žalobkyně po žalovaném požaduje úrok za poskytnutí úvěru ve výši 65,04 % ročně ze zbývající dlužné původní jistiny od 28. 4. 2020 do zaplacení. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud z provedených důkazů zjistil, že účastníci uzavřeli dne 4. 3. 2019 smlouvu o úvěru [číslo] v níž se žalovaná zavázala splatit jistinu ve výši 40 000 Kč při sjednaném úroku ve výši 88,39 % ročně (viz část A) smlouvy). O schválení této smlouvy zaslala žalobkyně žalované oznámení ze dne 7. 3. 2019. Z bodu 6.1 smlouvy vyplývá povinnost žalované uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, s níž se ocitne v prodlení delším než 30 dnů, a v bodu 6.2 smlouvy je zakotveno pro žalobkyni právo na náhradu účelně vynaložených nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením dlužníka se splácením jednotlivé splátky delším než 15 dnů; jejich výše u každé splátky činí 200 Kč. Z čl. 2 smlouvy vyplývá také to, že sjednaný úrok za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny, a to i po zesplatnění úvěru (viz bod 6.3 smlouvy, podle níž k zesplatnění postačuje, dostane-li se dlužník do prodlení s úhradou kterékoli splátky nebo její části o délce 65 dnů), kdy tento úrok přirůstá pouze k původní nesplacené jistině zahrnuté při zesplatnění do nové jistiny úvěru, a to až do úplné úhrady. 4. Z„ Předsmluvního formuláře“ a z„ Prohlášení klientů – informací pro klienty poskytované zprostředkovatelem úvěru“ ze dne 4. 3. 2019 soud nad rámec výše uvedeného zjistil, že efektivní výpůjční úroková sazba na celou dobu splácení úvěru činí 88,39 % ročně a že předpokládaná výše roční procentní sazby nákladů (RPSN) na tento spotřebitelský úvěr představuje taktéž 88,39 %. 5. Uzavření smlouvy předcházel pre-scoring žalované, jak vyplývá z„ Hodnocení klienta“ ze dne 4. 3. 2019. Jako výdaje žalované zde byly uvedeny náklady na bydlení v celkové výši 1 800 Kč, splátky jiného finančního produktu u žalobkyně ve výši 4 491 Kč měsíčně, ostatní výdaje 200 Kč měsíčně a životní minimum pro žalovanou ve výši 3 410 Kč měsíčně. Na straně příjmů se uvádí částka 16 000 Kč měsíčně. Současně měla žalobkyně k dispozici také pracovní smlouvu žalované ze dne 31. 1. 2008, z níž je patrno, že žalovaná byla v dané době zaměstnána v pracovním poměru na dobu neurčitou na pozici„ dělník ve výrobě“, výpisy z běžného účtu žalované a potvrzení o příchozí úhradě, z nichž plyne výše její měsíční mzdy za leden 2019 (15 228 Kč a 16 876 Kč), a kopii jejího občanského průkazu. Žalovaná předložila též kopii ústřižku poštovní poukázky na částku 1 880 Kč, uhrazenou [právnická osoba] [právnická osoba] dne 29. 10. 2019. Konečně žalobkyně doložila výpis z nebankovních registrů ze dne 4. 3. 2019, dle kterého byl žalované přiřazen kód příznaku 433 (menší riziko, lepší segment klientů) a výpis z registru SOLUS z téhož dne, v němž nebyly vedeny žádné závazky žalovaného. 6. Částka 40 000 Kč byla podle výpisu z účtu č. [bankovní účet] žalované zúčtována dne 6. 3. 2019. Podle upraveného splátkového kalendáře ze dne 14. 11. 2019 (po odkladu splátek na základě žádosti ze dne 13. 11. 2019) pak měla žalovaná splácet celkem 55 měsíčních splátek ve výši 2 301 Kč. Z karty klienta je zřejmé, že žalovaná uhradila žalobkyni do podání žaloby na svůj dluh celkovou částku 22 010 Kč. 7. Poté, co se žalovaná dostala do prodlení se splácením tří splátek (splatných k 20. 1. 2020, 20. 2. 2020, 20. 3. 2020 a 20. 4. 2020), vyzvala žalobkyně žalovaného dopisy ze dne 20. 2. 2020, 23. 3. 2020 a 20. 4. 2020 k jejich zaplacení, a dále žalovaného vyzvala k zaplacení smluvní pokuty a upozornila ho na možnost zesplatnění celého úvěru. Poté žalobkyně využila možnosti úvěr zesplatnit, a tento krok žalované oznámila v dopise ze dne 26. 4. 2020. Současně jí vyúčtovala poplatky za upomínání (tato skutečnost je patrna taktéž z karty klienta). Předžalobní výzvou ze dne 16. 9. 2020, podanou k poštovní přepravě následujícího dne, vyzvala žalobkyně žalovanou k zaplacení celkového dluhu ve výši 45 528 Kč s příslušenstvím, jakož i k úhradě smluvní pokuty. 8. Z„ Vyjádření znalce k problematice úročení pohledávek“ ze dne 25. 10. 2018 soud zjistil, že bez ohledu na to, zda je ve smlouvě uvedena nominální úroková sazba či efektivní úroková sazba, absolutní výše celkově zaplacených úroků je v obou případech shodná. 9. Soud neprovedl důkaz potvrzením o odchozí úhradě u [právnická osoba], neboť tato listina je nečitelná. 10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (účinném od 1. 12. 2016), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 téhož zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 12. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 13. Podle § 586 odst. 1 občanského zákoníku, je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. 14. Podle § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 15. Podle § 2993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 16. Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. 17. Na základě výše uvedeného má soud za prokázané, že mezi účastníky byla dne 4. 3. 2019 platně uzavře