5 C 26/2020-108 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném původně zaplacení částky 42 302 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum], na základě které žalobkyně poskytla žalovanému dne 21. 12. 2018 finanční prostředky ve výši 28 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet úvěr společně s úrokem ve výši 151,59 % ročně, a to v celkem 48 měsíčních splátkách ve výši 2 295 Kč. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy, a proto žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 21. 7. 2019. K tomuto dni se nezaplacená jistina a úroky staly součástí nové jistiny úvěru v částce 34 374,02 Kč (původní jistina 27 741,92 Kč a dlužný úrok ke dni zesplatnění 6 632,10 Kč). Žalovaný na svůj dluh uhradil před zesplatněním částku 9 180 Kč. Žalobkyně se tak při zohlednění částečného plnění domáhala po žalovaném zaplacení nové jistiny ve výši 34 374,02 Kč, smluvní pokuty ve výši 998 Kč (za prodlení s úhradou 5. a 6. splátky po dobu delší než 30 dnů), náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 400 Kč (za prodlení u 5. a 6. splátky o délce 15 dnů), smluvní pokuty ve výši 34 374,02 Kč (stanovené ve výši 0,1 % denně z aktuální dlužné částky) a úroku v nominální úrokové sazbě 95,9 % ročně z částky 27 741,92 Kč od 23. 7. 2019 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne celkem 132 192 Kč. Nominální roční úroková sazba 95,9 % dle žalobkyně odpovídá efektivní úrokové sazbě 151,59 % ročně sjednané ve smlouvě. Ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně uvedla, že vycházela z provedeného interního scoringu, z veřejně přístupných rejstříků (NRKI, SOLUS, insolvenční rejstřík) a dále z údajů obsažených v žádosti o úvěr a dokladů poskytnutých žalovaným, z nichž vyplynulo, že žalovaný má sjednán pracovní poměr, výplatními páskami za měsíce říjen a listopad 2018 byl ověřen příjem žalovaného a výpisem z bankovního účtu s rámcovou smlouvou o finančních službách ze dne [datum] bylo doloženo, že žalovaný je majitelem účtu, na který byl úvěr vyplacen. Žalovaný nadto svým podpisem výslovně potvrdil, že všechny jím uvedené údaje jsou pravdivé a žalobkyně z nich musela vycházet. Pokud tomu tak není, nelze klientovi poskytovat právní ochranu. 2. Rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 31. 8. 2020, č. j. 5 C 26/2020-71, byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 18 820 Kč s 10% úrokem z prodlení ročně z částky 18 820 Kč od 28. 1. 2020 do zaplacení (I. výrok). V části, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 16 952 Kč, smluvní pokutu 6 530,30 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 16 952 Kč od 28. 1. 2020 do zaplacení, úrok ve výši 95,9 % ročně z částky 27 741,92 Kč od 23. 7. 2019 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 132 192 Kč, byla žaloba zamítnuta (II. výrok). O náhradě nákladů řízení rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (III. výrok). K odvolání žalobkyně Krajský soud v Brně usnesením ze dne 22. 3. 2021, č. j. 27 Co 194/2020-85, rozsudek soudu prvního stupně v části II. výroku, kterou byla zamítnuta žaloba co do částky 11 703,05 Kč, 10% úroků z prodlení ročně z částky 11 703,05 Kč od 28. 1. 2020 do zaplacení, co do smluvní pokuty ve výši 6 530,30 Kč a 20% úroků ročně z částky 27 741,92 Kč od 23. 7. 2019 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úroky dosáhnou částky 132 192 Kč a ve III. výroku, kterým bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení s odůvodněním, že nebyly splněny podmínky pro to, aby soud prvního stupně vyhlásil napadený rozsudek bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř. 3. Žalovaný se k podané žalobě s ohledem na závěry soudu prvního stupně, prezentované ve shora označeném rozhodnutí, blíže nevyjádřil. 4. Soud ve věci provedl dokazování listinnými důkazy, na jejichž základě zjistil následující skutkový stav. 5. Žalobkyně podepsala s žalovaným dne [datum] návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvu o úvěru [číslo] na základě níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 28 000 Kč, které se žalovaný zavázal splatit ve 48 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 295 Kč. Sazba smluvního úroku byla sjednána ve výši 151,59 % ročně, přičemž sjednané úroky běží až do skutečného vrácení jistiny, a to i po zesplatnění (čl. 2 smlouvy). Celkem se žalovaný zavázal vrátit 110 160 Kč. Dle čl. 6 smlouvy má žalobkyně v případě prodlení žalovaného se splátkou delší než 30 dnů právo na smluvní pokutu ve výši 499 Kč. Dále má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením klienta ve výši 200 Kč za prodlení s úhradou splátky delší než 15 dnů. V čl. 6 smlouvy bylo ujednáno, že dnem zesplatnění k dosud nesplacené jistině přirostou dosud nezaplacené úroky a stanou se novou jistinou úvěru. Pro případ, že žalovaný v den zesplatnění neuhradí novou jistinu úvěru, vzniká mu dle čl. 6 povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z nové jistiny. Žalovanému byly před podpisem návrhu poskytnuty předsmluvní informace a prohlášení klientů, které žalovaný podepsal. 6. Podle dokladu o vyplacení úvěru žalobkyně vyplatila žalovanému úvěr v dohodnuté výši dne 21. 12. 2018. Dopisem ze dne 27. 12. 2018 žalobkyně informovala žalovaného, že schválila jeho žádost o úvěr a současně mu poskytla splátkový kalendář, z něhož plyne, že v každé splátce byla zahrnuta jistina i úrok, přičemž jejich vzájemný poměr se postupně měnil. 7. Dle karty klienta žalovaný již od první splátky tyto nehradil včas. Celkem uhradil 4 splátky po 2 295 Kč, tj. částku 9 180 Kč. 8. Výzvami ze dne 17. 6. 2019 a 17. 7. 2019 žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě jednotlivých dlužných splátek. Dopisem ze dne 21. 7. 2019 byl žalovaný informován o zesplatnění úvěru. Předžalobní upomínkou ze dne 9. 1. 2020, odeslanou následujícího dne, byl žalovaný opětovně vyzván k úhradě dlužné částky. 9. Podle formuláře hodnocení klienta žalovaný dosahoval pravidelného čistého měsíčního příjmu 17 000 Kč ze zaměstnání. Jeho výdaje představovala částka 10 550 Kč, kdy částka 3 410 Kč připadala na životní minimum, částka 2 000 Kč na dítě, částka 4 140 Kč na dosavadní splátky pro žalobkyni a 1 000 Kč na bydlení. Volné zdroje žalovaného při zohlednění rezervy 1 000 Kč tvořila částka 5 450 Kč. Žalovaný uvedl, že je rozvedený, žije sám, že nemá žádné výdaje spojené s dopravou, kurzy a zálibami apod. a jako bydlení označil„ jiné“. Dle výpisu z nebankovního registru klientských informací (NRKI) získal žalovaný příznak 16, což dle vysvětlivek znamená, že klientova smlouva je hodnocena jako špatná (negativní příznak). Žalovaný neměl žádný záznam v registru SOLUS. Žalovaný předložil žalobkyni občanský průkaz, potvrzení zaměstnavatele o výši pracovního příjmu, a výplatní pásky za měsíce říjen a listopad 2018, podle kterých žalovaný dosáhl v říjnu 2018 čisté mzdy 17 446 Kč a v listopadu 2018 čisté mzdy 34 151 Kč, a dále výpis z účtu s rámcovou smlouvou o finančních službách a smlouvou o bankovní identitě prokazující, že je majitelem účtu, na který byl úvěr vyplacen. Dle karty klienta ke smlouvě [číslo] byl žalovanému ze strany žalobkyně vyplacen dne 6. 8. 2018 úvěr ve výši 62 000 Kč, přičemž k datu sjednání úvěrové smlouvy, jež je předmětem tohoto řízení, byl žalovaný v prodlení s 8 splátkami, sjednanými ve výši 4 140 Kč měsíčně, k jejichž zaplacení byl opakovaně upomínán. 10. Žalobkyně v rámci dokazování předložila vyjádření znalce k problematice úročení pohledávek, z něhož plyne, že bez ohledu na to, zda je ve smlouvě uvedena efektivní či nominální úroková sazba, absolutní výše celkově zaplacených úroků je v obou případech stejná. Soud z těchto listin však neučinil žádná pro věc významná skutková zjištění, neboť v samotné úvěrové smlouvě byla výše úroku určena zcela jednoznačně jako pevná a po celou dobu trvání smlouvy neměnná sazba. Ve vztahu ke spotřebiteli považuje soud polemiku ohledně nominální úrokové sazby a výpočtu efektivní úrokové míry podle složitých vzorců znalce za zcela irelevantní a pro spotřebitele nadto za nesrozumitelné a matoucí. 11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 12. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovate