6 C 168/2021-32 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se svojí žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 6 718 Kč s příslušenstvím z titulu úvěrové smlouvy [číslo] uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou dne [datum], na základě níž poskytla žalobkyně žalované hotovostní úvěr ve výši 8 000 Kč. Žalovaná si však své povinnosti neplnila, neboť úvěr nesplácela řádně a včas a dostala se do prodlení. Následně byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. Žalovaná dosud uhradila na pohledávku žalobkyně celkem částku 6 850 Kč. Dlužná částka se skládá z jistiny ve výši 4 639,15 Kč, poplatku ve výši 2 078,85 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení za dobu od [datum] do [datum] ve výši 3 106,52 Kč a zákonného úroku z prodlení za dobu od [datum] do zaplacení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí. 2. Pokud jde o posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr, k tomuto žalobkyně uvedla, že nebylo povinností právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy dne [datum] posuzovat úvěruschopnost žalobkyně. 3. Žalovaná ve vyjádření ze dne [datum] uvedla, že vzhledem ke své současné finanční situaci není schopna dlužnou částku uhradit jednorázově a požádala o možnost uhradit dluh ve splátkách. Na výzvu soudu, aby doložila své majetkové poměry, však nereagovala. 4. Oba účastníci souhlasili s postupem podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), proto soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání. 5. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], byla dne [datum] uzavřena smlouva o půjčce [číslo] na základě níž právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 8 000 Kč, a to v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaná se zavázala tuto částku společně se souhrnným poplatkem ve výši 5 568 Kč žalobkyni vrátit v pravidelných 53 týdenních splátkách po 256 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly rovněž smluvní podmínky. Dle čl. 8, pokud zákazník včas nesplní povinnost uhradit splátku, má společnost právo požadovat uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. 6. Dle tvrzení žalobkyně žalovaná uhradila na pohledávku žalobkyně celkem částku 6 850 Kč. 7. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni, kdy žalované byla tato skutečnost oznámena dopisem z téhož dne, odeslaným dle poštovního podacího archu dne [datum]. Předžalobní upomínkou ze dne [datum] byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužných částek do [datum] a tato jí byla téhož dne odeslána. 8. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku ve znění ke dni uzavření smlouvy o úvěru (dále jen "obch. zák."). Uvedený zákon soud aplikoval s ohledem na § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb. nového občanského zákoníku (dále jen "o. z.)., který ho zrušil, avšak stanovil, že jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, se řídí dosavadními právními předpisy. 9. Podle ustanovení § 261 odst. 3 písm. d) obch. zák., se smlouva o úvěru řídí bez ohledu na povahu účastníků závazkového vztahu obchodním zákoníkem. 10. Podle ustanovení § 497 obch. zák., se smlouvou o úvěru zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 11. Podle ustanovení § 502 odst. 1 věta první obch. zák., je dlužník povinen od doby poskytnutí peněžních prostředků platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona. 12. Podle ustanovení § 365 věty první obch. zák., je dlužník v prodlení, jestliže nesplní řádně a včas svůj závazek, a to až do doby poskytnutí řádného plnění nebo do doby, kdy závazek zanikne jiným způsobem. Podle § 369 odst. 1 obch. zák., je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroků z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského. 13. Podle poslední věty § 262 odst. 4 obch. zák., smluvní strana, která není podnikatelem, nese odpovědnost za porušení povinností z těchto vztahů podle občanského zákoníku a na její společné závazky se použijí ustanovení občanského zákoníku. 14. Podle ustanovení § 565 obč. zák., jde-li o plnění ve splátkách, může věřitel žádat o zaplacení celé pohledávky pro nesplnění některé splátky, jen bylo-li to dohodnuto nebo v rozhodnutí určeno. Toto právo však může věřitel použít nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky. 15. Podle § 56 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. 16. Podle § 39 obč. zák., neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. Podle § 3 odst. 1 obč. zák., výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. 17. Podle § 1879 o. z., může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 18. Podle článku 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru je nutné zajistit, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. 19. Soud aplikoval ustanovení na ochranu spotřebitele, neboť žalovaná je spotřebitelka, právní předchůdkyně žalobkyně podnikatelka a je tedy nutno smluvní vztah účastníků posoudit jako spotřebitelský úvěr. 20. Povinnost soudu jako orgánu veřejné moci aplikovat v případě jejich rozporu právo ES přednostně před českým vyplývá z ustanovení článků 10 a 10a zákona č. 1/1993 Sb., Ústavy České republiky (srovnej nález Ústavního soudu ze dne 2. 12. 2008, sp. zn. Pl. ÚS 12/08). Národní soud je proto povinen zajistit plný účinek norem evropského práva, a to případě i tím, že ze své pravomoci vynechá nepoužité jakékoli odporující ustanovení vnitrostátních právních předpisů (srovnej usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10). Za situace, kdy jsou směrnice Evropského parlamentu a Rady nadány nepřímým bezprostředním účinkem, nelze spotřebitelům upřít práva, která jim konkrétně směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 jasně a přímo uděluje. 21. Soud odkazuje na rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 OPR-Finance, ve kterém rozhodl takto:„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a  Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Je tedy povinností soudu zabývat se i bez návrhu spotřebitele tím, zda věřitel posoudil řádně úvěruschopnost spotřebitele. Pokud dojde k závěru, že nikoliv, pak je soud povinen dovodit z porušení této povinnosti věřitele absolutní neplatnost smlouvy. 22. Ústavní soud rovněž v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18 upozornil, že " Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka - spotřebitele, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužník