13 C 158/2022-22 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení celkové částky 8 000 Kč s příslušenstvím s tím, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] se žalovaným uzavřel dne 9. 4. 2021 smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalovanému na jeho bankovní účet finanční prostředky ve výši 8 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto finanční prostředky vrátit společně s úrokem do 12. 4. 2021. Tato smlouva pak byla uzavřena v elektronické podobě po provedení registrace žalovaného na webových stránkách právního předchůdce žalobkyně. K tomu, jakým způsobem a s jakým výsledkem byla před uzavřením smlouvy zkoumána úvěruschopnost žalovaného, žalobkyně uvedla, že těmito informacemi bohužel nedisponuje. Žalovaný však své povinnosti ze smlouvy nedostál, když právnímu předchůdci žalobkyně poskytnuté finanční prostředky nesplatil. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 3. 2021 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalobkyně pak po žalovaném požadovala vedle dlužné jistiny ve výši 8 000 Kč ještě zaplacení smluvní pokuty ve výši 1 432 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 39 Kč a s ohledem na prodlení žalovaného s úhradou rovněž kapitalizovaného úroku z prodlení za období od 10. 5. 2021 do 5. 1. 2021 ve výši 323,67 Kč a zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny za dobu od 9. 11. 2021, tedy ode dne následujícího po dni účinnosti postoupení pohledávky, do zaplacení. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou. 2. Podáním ze dne 27. 7. 2022 vzala žalobkyně žalobu zpět co do smluvní pokuty ve výši 1 432 Kč s tím, že tak činí po revizi žalovaných částek. 3. Podle § 96 odst. 1 o. s. ř. může žalobce za řízení vzít návrh zpět. Podle odst. 2 téhož ustanovení soud v rozsahu zpětvzetí řízení zastaví. S ohledem na výše uvedené skutečnosti tedy soud řízení co do požadované smluvní pokuty zastavil. 4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř., soud rozhodl bez nařízení jednání. 5. Z listinných důkazů soud zjistil, že mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] byla dne 9. 4. 2021 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] v níž se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému částku 3 000 Kč a dále byla dne 12. 4. 2021 tato smlouva změněna tak, že se právní předchůdce žalobkyně nově zavázal namísto částky 3 000 Kč poskytnout žalovanému částku 8 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splatit společně s úrokem ve výši 1 840 Kč nejpozději do 9. 5. 2021 Smlouva byla uzavřena za pomocí prostředků komunikace na dálku v souladu s článkem 1.. Obchodních podmínek právního předchůdce žalobkyně, dle kterých je k uzavření první smlouvy třeba generování návrhu smlouvy věřitelem, přijetí návrhu smlouvy klientem prostřednictvím provedení registrace a provedení verifikační platby klientem a k uzavření každé další smlouvy je třeba generování návrhu smlouvy věřitelem a kliknutí na tlačítko„ uzavřít smlouvu“ v uživatelském profilu klienta. Odeslání verifikační platby ve výši 1 Kč dne 7. 4. 2021 (tedy pravděpodobně před uzavřením první smlouvy mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným) dokládá výpis z účtu právního předchůdce žalobkyně, na němž je u názvu protiúčtu viditelné jméno žalovaného. Dle dalších doložených výpisů z účtu právního předchůdce žalobkyně byla dne 9. 4. 2021 zaslána ze strany právního předchůdce žalobkyně na účet žalovaného částka 3 000 Kč a dne 12. 4. 2021 částka 2 000 Kč a 3 000 Kč. 6. Na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 3. 2021 ve spojení s dílčí smlouvou o postoupení pohledávek byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Tato skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem ze dne 15. 11. 2021, jímž byl žalovaný zároveň vyzván k úhradě dlužných pohledávek vzniklých z titulu úvěrové smlouvy do 3. 12. 2021 a jehož odeslání dne 16. 11. 2021 žalobkyně prokázala podacím archem. Dále měl být žalovaný k úhradě dlužných pohledávek vyzván upomínkou ze dne 15. 12. 2021. Konečně byl k úhradě dlužných pohledávek vyzván předžalobní upomínkou ze dne 9. 3. 2022 odeslanou dle podacího archu dne 11. 3. 2022. 7. Je zjevné, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným mělo dojít k uzavření smlouvy o úvěru, tak jak ji upravuje § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“ 8. Tato smlouva pak měla být mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným uzavřena za pomocí prostředků komunikace na dálku v souladu s § 561 odst. 1 občanského zákoníku, který stanoví, že„ k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat“ a s § 561 odst. občanského zákoníku, který stanoví, že„ písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.“ 9. Shora uvedeným jiným právním předpisem je myšlen zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, dle jehož ustanovení § 7 (ve znění účinném do 23. 7. 2021)„ K podepisování elektronickým podpisem lze použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5 nebo § 6 odst. 1.“ 10. Soud dospěl k závěru, že ze strany žalovaného došlo ke kontraktaci smlouvy způsobem, který lze považovat za jiný typ elektronického podpisu tvořený kliknutím na příslušné pole v chráněném webovém rozhraní po dřívějším ověření totožnosti žalovaného prostřednictvím verifikační platby. Dle závěrů soudobé judikatury je pro uzavření spotřebitelské smlouvy jiný typ elektronického podpisu (dříve prostý elektronický podpis) postačující a nevyžaduje se kvalifikovaný elektronický podpis (srov. např. rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 1. 2016, sp. zn. 37 ICm 4495/2014 nebo rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 5. 6. 2017, sp. zn. 33 Icm 547/2016). Ačkoli se tato judikatura vztahovala k zákonu o elektronickém podpisu, je dle názoru soudu použitelná i za účinnosti nového zákona o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce. 11. Na zamýšlený smluvní vztah dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť právní předchůdce žalobkyně je podnikatelem a žalovaný vystupoval jako fyzická osoba, přičemž ze smlouvy nevyplývá, že by mu úvěr byl poskytován v souvislosti s (jeho) podnikatelskou činností a nic takového žalobkyně ostatně ani netvrdila. 12. Pro právního předchůdce žalobkyně proto z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném do 28. 5. 2022) vyplývala následující povinnost:„ (1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“ 13. Žalobkyně přitom ničím neprokázala, že její právní předchůdce dostál své povinnosti zkoumat před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného a výslovně uvedla, že v tomto směru nedisponuje žádnými informacemi ani důkazy. 14. Dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném do 28. 5. 2022) je důsledkem porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele neplatnost uzavřené smlouvy, která je konstruována jako neplatnost relativní a je možno ji tak zkoumat pouze k námitce spotřebitele, jež musí být navíc spotřebitelem uplatněna v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Tato zákonná úprava přitom představuje transpozici směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru do českého právního řádu. Není pak pochyb o tom, že právo Evropské unie má aplikační přednost před právem českým, ať už na základě článku 10 či článku 10a Ústavy České republiky, přičemž princip nadřazenosti evropského práva výslovně konstatoval Soudní dvůr Evropské unie již v rozsudku ze dne 15. 6. 1964, Costa versus Enel (C -6/64). Směrnice přijaté Evropským parlamentem a Radou nemají tzv. přímý horizontální účinek a tedy se jich nelze dovolávat ve vztahu mezi jednotlivci, neboť jsou adresovány především zákonodárci za účelem jejich správné transpozice