13 C 276/2021-22 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení celkové částky 23 216 Kč s příslušenstvím s tím, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] se žalovaným uzavřel dne [datum] smlouvu o úvěru a následně dne [datum] dodatek k této smlouvě. Na základě této smlouvy a dodatku poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému finanční prostředky v celkové výši 16 000 Kč, a to tím způsobem, že částka 5 000 Kč byla žalovanému předána při podpisu smlouvy a zbývající částka 11 000 Kč byla zaslána na bankovní účet žalovaného. Poskytnuté finanční prostředky se žalovaný zavázal právnímu předchůdci žalobkyně splatit nejpozději do 14. 8. 2019. Samotná smlouva byla pak uzavřena podpisem smlouvy při převzetí finančních prostředků v místě obchodní sítě zprostředkovatele úvěru a předmětný dodatek ke smlouvě byl uzavřen prostřednictvím webových stránek právního předchůdce žalobkyně, kam žalovaný zadal požadované registrační údaje, přičemž po provedeném schvalovacím procesu byla žádost žalovaného schválena. K tomu, jakým způsobem a s jakým výsledkem byla před uzavřením smlouvy zkoumána úvěruschopnost žalovaného, žalobkyně uvedla, že těmito informacemi bohužel nedisponuje. Žalovaný však své povinnosti ze smlouvy nedostál, když právnímu předchůdci žalobkyně poskytnuté finanční prostředky nesplatil. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalobkyně pak po žalovaném požadovala vedle dlužné jistiny ve výši 16 000 Kč ještě zaplacení smluvní pokuty ve výši 7 216 Kč, nákladů na upomínání ve výši 100 Kč a s ohledem na prodlení žalovaného s úhradou rovněž kapitalizovaného úroku z prodlení za období od 15. 8. 2019 do 8. 11. 2020 ve výši 1 976,99 Kč a zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny za dobu od 21. 11. 2020, tedy až ode dne následujícího po dni účinnosti postoupení pohledávky, do zaplacení. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou. 1. Podáním ze dne 21. 10. 2021 vzala žalobkyně žalobu zpět co do smluvní pokuty ve výši 7 216 Kč a co do nákladů na upomínání ve výši 100 Kč s tím, že tak činí po revizi žalovaných částek. 1. Podle § 96 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) může žalobce za řízení vzít návrh zpět. Podle odst. 2 téhož ustanovení soud v rozsahu zpětvzetí řízení zastaví. S ohledem na výše uvedené skutečnosti tedy soud řízení co do smluvní pokuty a nákladů na upomínání zastavil. 1. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř., soud rozhodl bez nařízení jednání. 1. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na základě níž právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku 5 000 Kč, kterou žalovaný převzal při podpisu smlouvy. Následně byl dne [datum] sjednán k uzavřené smlouvě dodatek, v němž se účastníci dohodli na navýšení poskytnutého úvěru na celkovou částku 16 000 Kč. Tento dodatek byl uzavřen na návrh žalovaného učiněný za pomocí prostředků komunikace na dálku, kdy se žalovaný zavázal pečlivě chránit přístupové údaje ke svému profilu vedenému u právního předchůdce žalobkyně a v případě, že se tyto údaje dozví třetí osoba, učinit všechna nezbytná opatření k nápravě, zejména o tom informovat právního předchůdce žalobkyně a sjednat nápravu, tj. například provést změnu přístupového hesla. K přijetí žádosti ze strany právního předchůdce žalobkyně mohlo dojít mimo jiné rovněž odesláním finančních prostředků na bankovní účet uvedený ve smlouvě. Podmínkou čerpání úvěru dále bylo zaslání kopie občanského průkazu ze strany žalovaného a zaslání identifikační platby, která byla ze strany žalovaného provedena z účtu uvedeného ve smlouvě dne [datum], což dokládá doložený výpis z účtu žalobkyně. Výpis z účtu žalobkyně rovněž dokládá, že z něj byla dne [datum] zaslána na účet žalovaného částka 5 000 Kč a dne [datum] z něj byla na účet žalovaného odeslána ještě částka 6 000 Kč. Obě tyto platby byly označeny jako dodatečná půjčka. Poskytnutou částku se žalovaný zavázal jednorázově splatit do 30 dnů od poskytnutí, přičemž úrok byl sjednán ve výši 0 % ročně. Ve smlouvě byla dále sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny a poplatky za upomínky. Žalobkyně dále doložila standardní informace o spotřebitelském úvěru podepsané žalovaným. 1. K úhradě neuhrazené jistiny, aktuálních smluvních pokut a nákladů na upomínání měl být žalovaný vyzván upomínkami ze dne 28. 8. 2019 a 23. 9. 2019. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 4. 12. 2020, jímž byl žalovaný zároveň vyzván k úhradě dlužné částky do 10 dnů po obdržení dopisu a jehož odeslání žalobkyně prokázala podacím archem ze dne 7. 12. 2020. K úhradě dlužné částky byl žalovaný vyzván rovněž předžalobní upomínkou ze dne 27. 1. 2021, jejíž odeslání žalobkyně opět prokázala podacím archem ze dne 29. 1. 2021. 1. Je zjevné, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným mělo dojít k uzavření smlouvy o úvěru, tak jak ji upravuje § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“ 1. Dodatek ke smlouvě o úvěru pak měl být mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným uzavřen za pomocí prostředků komunikace na dálku v souladu s § 561 odst. 1 občanského zákoníku, který stanoví, že„ k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat“ a s § 561 odst. občanského zákoníku, který stanoví, že„ písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.“ 1. Shora uvedeným jiným právním předpisem je myšlen zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, dle jehož ustanovení § 7„ K podepisování elektronickým podpisem lze použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5 nebo § 6 odst. 1.“ 1. Soud dospěl v tomto případě k závěru, že ze strany žalovaného došlo ke kontraktaci dodatku smlouvy způsobem, který lze považovat za jiný typ elektronického podpisu tvořený kombinací odeslání žádosti v rámci uživatelského účtu v chráněném webovém rozhraní právního předchůdce žalobkyně, kam měl po zadání přiděleného hesla přístup pouze žalovaný a zaslání verifikační platby z účtu žalovaného. Dle závěrů soudobé judikatury je pro uzavření spotřebitelské smlouvy jiný typ elektronického podpisu (dříve prostý elektronický podpis) postačující a nevyžaduje se kvalifikovaný elektronický podpis (srov. např. rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 1. 2016, sp. zn. 37 ICm 4495/2014 nebo rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 5. 6. 2017, sp. zn. 33 Icm 547/2016). Ačkoli se tato judikatura vztahovala k zákonu o elektronickém podpisu, je dle názoru soudu použitelná i za účinnosti nového zákona o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce. 1. Na zamýšlený smluvní vztah dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť právní předchůdce žalobkyně je podnikatelem a žalovaný vystupoval jako fyzická osoba, přičemž ze smlouvy nevyplývá, že by mu úvěr byl poskytován v souvislosti s (jeho) podnikatelskou činností a nic takového žalobkyně ostatně ani netvrdila. 1. Pro právního předchůdce žalobkyně proto z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývala následující povinnost:„ (1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“ 1. Žalobkyně přitom ničím neprokázala, že její právní předchůdce dostál své povinnosti zkoumat před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného a výslovně uvedla, že v tomto směru nedisponuje žádnými informacemi ani důkazy. 1. Dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je důsledkem porušení povinnosti posou