13 C 318/2021-27 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení celkové částky 5 765,24 Kč s tím, že právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] se žalovaným uzavřel dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na základě které poskytl žalovanému na jeho bankovní účet finanční prostředky ve výši 3 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky splatit společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 364 Kč do 7. 9. 2019. Ke způsobu kontraktace žalobkyně uvedla, že její právní předchůdce zaslal smlouvu na e-mail žalovaného a žalovaný tuto smlouvu následně podepsal prostřednictvím jedinečného autorizačního kódu zaslaného mu ze strany právního předchůdce žalobkyně na jeho mobilní telefon. Důkazy o tom, zda a jakým způsobem byla před uzavřením smlouvy zkoumána úvěruschopnost žalovaného, žalobkyně dle svých slov nedisponuje. Žalovaný však své povinnosti ze smlouvy nedostál, když právnímu předchůdci žalobkyně poskytnuté finanční prostředky nesplatil a uhradil pouze částku ve výši 0,54 Kč, která byla započtena na jistinu. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalobkyně pak po žalovaném požadovala vedle dlužné jistiny ve výši 2 999,46 Kč a poplatku ve výši 1 364 Kč ještě zaplacení smluvní pokuty ve výši 104,98 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku vyčísleného za období od 8. 9. 2019 do 6. 9. 2020 ve výši 1 079,80 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč a s ohledem na prodlení žalovaného také kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení vyčísleného za období od 8. 9. 2019 do 1. 4. 2021 ve výši 469,23 Kč a zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny od 13. 4. 2021 do zaplacení. 1. Podáním ze dne 30. 11. 2021 vzala žalobkyně žalobu zpět co do požadovaného poplatku za poskytnutí úvěru, kapitalizovaného úroku a smluvní pokuty, tj. co do celkové částky 2 548,78 Kč, s tím, že tak činí po revizi žalovaných částek. 1. Podle § 96 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) může žalobce za řízení vzít návrh zpět. Podle odst. 2 téhož ustanovení soud v rozsahu zpětvzetí řízení zastaví. S ohledem na výše uvedené skutečnosti tedy soud řízení částečně zastavil. 1. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř., soud rozhodl bez nařízení jednání. 1. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] byla dne [datum] uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, v níž se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 3 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky splatit společně s úrokem ve výši 88,77 Kč a poplatkem za sjednání úvěru, který měl v případě, že dojde ke splacení úvěru v dohodnuté lhůtě, tj. do 7. 9. 2019, činit 510,09 Kč a v opačném případě měl činit 1 275,23 Kč. Tato smlouva byla v souladu s článkem IV.3. smlouvy uzavřena za pomocí prostředků komunikace na dálku shora popsaným způsobem. Dle doloženého potvrzení o provedené platbě byla dne 8. 8. 2019 z účtu právního předchůdce žalobkyně odeslána na účet uvedený ve smlouvě částka 3 000 Kč. Skutečnost, že se jednalo o účet žalovaného, pak dokládá výpis z účtu žalobkyně, z něhož je zřejmé, že dne 15. 1. 2018 (tedy pravděpodobně před uzavřením dřívější smlouvy o úvěru mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným) byla z tohoto účtu na účet žalobkyně zaslána verifikační platba v částce 1 Kč, přičemž žalovaný zde byl uveden jako majitel předmětného účtu. Ve smlouvě byla dále sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny a poplatky za upomínky a další náklady spojené s vymáháním pohledávky. Žalobkyně k této smlouvě dále doložila rovněž standardní informace o spotřebitelském úvěru. 1. K úhradě neuhrazené jistiny, aktuálních smluvních pokut a poplatků měl být žalovaný vyzván upomínkami ze dne 12. 9. 2019, 17. 9. 2019, 27. 9. 2019 a 7. 10. 2019. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, a to za úplatu, jak dokládá doložené potvrzení o zaplacení úplaty. Tato skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem ze dne 3. 5. 2021, jímž byl žalovaný zároveň vyzván k úhradě dlužné částky do 10 dnů po obdržení dopisu a jehož odeslání žalobkyně prokázala podacím archem ze dne 4. 5. 2021. K úhradě dlužné částky byl žalovaný vyzván rovněž předžalobní upomínkou ze dne 10. 8. 2021, jejíž odeslání žalobkyně opět prokázala podacím archem ze dne 12. 8. 2021. 1. Je zjevné, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným mělo dojít k uzavření smlouvy o úvěru, tak jak ji upravuje § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“ 1. Předmětná smlouva pak měla být mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným uzavřena za pomocí prostředků komunikace na dálku v souladu s § 561 odst. 1 občanského zákoníku, který stanoví, že„ k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat“ a s § 561 odst. občanského zákoníku, který stanoví, že„ písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.“ 1. Shora uvedeným jiným právním předpisem je myšlen zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, dle jehož ustanovení § 7„ K podepisování elektronickým podpisem lze použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5 nebo § 6 odst. 1.“ 1. Soud dospěl v tomto případě k závěru, že ze strany žalovaného došlo ke kontraktaci smlouvy způsobem, který lze považovat za jiný typ elektronického podpisu tvořený zadáním jedinečného autorizačního kódu v chráněném webovém rozhraní právního předchůdce žalobkyně. Dle závěrů soudobé judikatury je pro uzavření spotřebitelské smlouvy jiný typ elektronického podpisu (dříve prostý elektronický podpis) postačující a nevyžaduje se kvalifikovaný elektronický podpis (srov. např. rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 1. 2016, sp. zn. 37 ICm 4495/2014 nebo rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 5. 6. 2017, sp. zn. 33 Icm 547/2016). Ačkoli se tato judikatura vztahovala k zákonu o elektronickém podpisu, je dle názoru soudu použitelná i za účinnosti nového zákona o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce. 1. Na zamýšlený smluvní vztah dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť právní předchůdce žalobkyně je podnikatelem a žalovaný vystupoval jako fyzická osoba, přičemž ze smlouvy nevyplývá, že by mu úvěr byl poskytován v souvislosti s (jeho) podnikatelskou činností a nic takového žalobkyně ostatně ani netvrdila. 1. Pro právního předchůdce žalobkyně proto z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývala následující povinnost:„ (1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“ 1. Žalobkyně přitom ničím neprokázala, že její právní předchůdce dostál své povinnosti zkoumat před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného a výslovně uvedla, že v tomto směru nedisponuje žádnými informacemi ani důkazy. 1. Dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je důsledkem porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele neplatnost uzavřené smlouvy, která je konstruována jako neplatnost relativní a je možno ji tak zkoumat pouze k námitce spotřebitele, jež musí být navíc spotřebitelem uplatněna v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Tato zákonná úprava přitom představuje transpozici směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru do českého právního řádu. Není pak pochyb o tom, že právo Evropské unie má aplikační přednost před právem českým, ať už na základě článku 10 či článku 10a Ústavy České republiky, přičemž princip nadřazenosti evropského práva výslovně konstatov