16 C 56/2021-83 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala původně zaplacení částky 72 700 Kč s příslušenstvím z titulu Smlouvy o úvěru [číslo] 2017 [číslo], kterou s žalovaným uzavřela dne 5. 8. 2017 právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba] Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně vyhodnotila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Z žalovaným předložených dokladů vyplynulo, že je schopen splácet měsíční splátky úvěru a nebylo zde důvodu se domnívat, že by nemohl dostát svým závazkům ze smlouvy. Žalovaný obdržel v den podpisu smlouvy v hotovosti finanční prostředky ve výši 40 000 Kč, které se zavázal vrátit spolu s poplatkem ve výši 33 600 Kč, který obsahoval i úrok ve výši 21 % ročně, a to v 16 splátkách po 4 600 Kč. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, a proto původní věřitelka úrok zesplatnila ke dni 5. 12. 2018. Žalovaný nadále dluží jistinu ve výši 40 000 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 3 530 Kč, poplatek za uzavření ve výši 5 390 Kč a administrativní poplatek částku 2 780 Kč. Žalobkyně po žalovaném dále požadovala zaplacení úroku z prodlení kapitalizovaného od prodlení do 20. 5. 2020 částkou 6 282,23 Kč, úroků z úvěru ve výši 11,23 % ročně z částky 40 000 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení a zákonných úroků z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 43 530 Kč (součet jistiny a kapitalizovaného úroku) od 21. 5. 2020 do zaplacení. Žalobkyně dále po žalovaném požadovala smluvní pokutu ve výši 21 000 Kč, stanovenou jako 0,1 % denně z jednotlivých dlužných částek po dobu od 6. 11. 2017 do 26. 7. 2019. 2. Žalobkyně následně vzala žalobu zpět co do části smluvní pokuty ve výši 1 000 Kč. Soud usnesením ze dne 6. 4. 2021, č. j. EPR 1969/2021-9, postupem podle § 96 odst. 1, 2 o. s. ř. řízení v tomto rozsahu zastavil. Žalobkyně se tak nově domáhala zaplacení smluvní pokuty ve výši 20 000 Kč. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Žalovaný, ač byla řádně předvolán, se k nařízenému jednání soudu nedostavil a ani včas nepožádal z důležitého důvodu o jeho odročení. Za splnění podmínek uvedených v § 101 odst. 3 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného. 5. Soud ve věci provedl dokazování listinami, na jejichž základě zjistil následující skutkový stav: 6. Právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] a žalovavý dne 5. 8.2017 uzavřeli smlouvu o úvěru [číslo] 2017 [číslo], na základě níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku 40 000 Kč, kterou převzal v hotovosti při podpisu smlouvy. Za to se žalovaný zavázal uhradit náklady spotřebitelského úvěru v celkové výši 33 600 Kč, kdy tato částka sestávala z poplatku za správu úvěru ve výši 8 800 Kč, úroku stanovaného ve výši 21 % ročně a poplatku za hotovostní výběr splátek ve výši 13 600 Kč. Dluh v celkové výši 73 600 Kč se žalovaný zavázal splatit v 16 měsíčních splátkách po 4 600 Kč. V čl. V smlouvy si smluvní strany ujednaly, že v případě prodlení žalovaného s úhradou splátky vznikne věřiteli právo závazek ze smlouvy zesplatnit, přičemž nesplacená část úroků přirůstá k jistině. Ve smlouvě byla dále sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení. Ke smlouvě byl připojen žalovaným podepsaný předpis splátek, z něhož plyne, že v každé splátce byla započtena jistina, úrok a sjednané poplatky, jejichž vzájemný poměr se postupně měnil, a to tak, že v 1. až 7. splátce byly hrazeny pouze poplatky, v 8. splátce částečně poplatky a částečně jistina a v 9. až 16. splátce pouze jistina. Žalovanému byl také poskytnut formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. 7. Dle transakční historie žalovaný uhradil na svůj dluh v hotovosti celkem 21 900 Kč. Naposledy hradil dne 30. 6. 2018. 8. Na základě smlouvy o prodeji části závodu ze dne 6. 9. 2018 převedla [právnická osoba] [anonymizováno]. část svého obchodního závodu tvořeného divizí spotřebitelských úvěrů na společnost [právnická osoba] Ta pohledávku za žalovaným následně postoupila na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020 na stávající žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 24. 7. 2020, v němž byl také vyzván k úhradě dluhu ve výši 79 482 Kč. 9. Předžalobní upomínkou ze dne 18. 12. 2020, odeslanou dle podacího lístku téhož dne, žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky 83 934,61 Kč nejpozději do 2. 1. 2021. 10. Žalovaný v Žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru uvedl, že má dvě vyživovací povinnosti, je zaměstnán s příjmem 11 000 Kč měsíčně a dále má příjmy z brigády ve výši 14 000 Kč. Jeho měsíční výdaje představuje částka 18 000 Kč, z toho za bydlení hradí 12 000 Kč, za energie 2 000 Kč, za stravu 3 500 Kč a ostatní výdaje 500 Kč. 11. Žalobkyně doložila pracovní smlouvu žalovaného z 30. 6. 2017, dle které byl sjednán pracovní poměr na dobu určitou od 3. 7. 2017 do 8. 12. 2017 s hodinovou mzdou ve výši 80 Kč a dále prémiemi až do výše 40 % základu. Dle předložených faktur žalovaný fakturoval odběrateli za zednické práce v měsíci květnu 2017 částku 9 600 Kč, v měsíci červnu 2017 částku 22 400 Kč a v měsíci červenci 2017 částku 11 760 Kč. Dle (nájemcem nepodepsané a nedatované) nájemní smlouvy činí nájemné včetně záloh za elektřinu 12 000 Kč a zálohy za vodné a stočné 2 000 Kč. 12. Právní předchůdkyně žalobkyně provedla credit scoring a finanční analýzu žalovaného, v rámci níž dospěla po odečtení výdajů žalovaného a měsíční rezervy na neočekávané výdaje ve výši 1 000 Kč od jeho příjmů k závěru, že žalovanému zůstávají měsíčně k dispozici volné finanční prostředky v částce 6 000 Kč, pročež mu lze poskytnout úvěr ve výši 40 000 Kč s maximální výší splátky 5 600 Kč měsíčně (dle finanční analýzy ve výši 6 000 Kč). 13. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 14. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 15. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 16. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 17. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 18. Podle § 1970 o. z. může věřitel po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 19. Soud na základě předložených listinných důkazů dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne 5. 8. 2017 na základě smlouvy o úvěru z téhož dne finanční prostředky v celkové výši 40 000 Kč. Poskytnuté peněžní prostředky se žalovaný zavázal splatit společně se sjednaným úrokem a dalšími poplatky v pravidelných měsíčních splátkách po 4 600 Kč. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena na žalobkyni, která je tak aktivně legitimována k jejímu vymáhání. 20. Žalovaný vystupoval v rámci smluvního