20 C 110/2021-33 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení 1) částky 22 951 Kč, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 15 815,45 Kč a dále se zákonným úrokem z prodlení z částky 22 951 Kč od 16. 5. 2017 do zaplacení, a to z titulu Smlouvy o půjčce [číslo] ze dne [datum], kterou uzavřela předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba] s žalovaným, na základě které předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 15 000 Kč a žalovaný se zavázal, že předmětnou částku spolu se souhrnným poplatkem ve výši 10 440 Kč předchůdkyni vrátí v 53 týdenních splátkách v hotovosti po 480 Kč, když poslední splátka byla stanovena na 10. 4. 2009. Žalovaný uhradil 2 488,31 Kč. Dále žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení 2) částky 11 678,31 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 7 154,57 Kč a dále se zákonným úrokem z prodlení z částky 11 678,31 Kč od 16. 5. 2017 do zaplacení, a to z titulu Smlouvy o půjčce [číslo] ze dne [datum], kterou uzavřela předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba] s žalovaným, na základě které předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 10 000 Kč a žalovaný se zavázal, že předmětnou částku spolu se souhrnným poplatkem ve výši 6 960 Kč předchůdkyni vrátí v 53 týdenních splátkách v hotovosti po 320 Kč, když poslední splátka byla stanovena na 28. 1. 2009. Žalovaný uhradil 5 281,69 Kč. 2. Žalovaný byl po celou dobu řízení nečinný. Soud nařídil jednání, na kterém provedl dokazování listinami, které ke svým tvrzením předložila žalobkyně, a z nich zjistil následující skutečnosti. 3. Ze Smlouvy o půjčce [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že předmětná smlouva je podepsána zástupcem [právnická osoba] a žalovaným. Ze smlouvy bylo zjištěno, že žalovanému byla vyplacena ze strany předchůdce žalobkyně částka 10 000 Kč v hotovosti, s tím, že žalovaný měl mimo tuto částku zaplatit částku 6 960 Kč představující souhrnný poplatek, a to v 53 týdenních splátkách po 320 Kč RPSN činila 206,8%. 4. Ze Smlouvy o půjčce [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že předmětná smlouva je podepsána zástupcem [právnická osoba] a žalovaným. Ze smlouvy bylo zjištěno, že žalovanému byla vyplacena ze strany předchůdce žalobkyně částka 15 000 Kč v hotovosti, s tím, že žalovaný měl mimo tuto částku zaplatit částku 10 440 Kč představující souhrnný poplatek, a to v 53 týdenních splátkách po 480 Kč RPSN činila 206,8%. 5. Z předžalobní upomínky ze dne 28. 1. 2021 soud zjistil, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzván i uhrazení dlužné částky, když upomínka byla odeslána dne 28. 1. 2021, jak soud zjistil, z podacího lístku. 6. Podle § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, účinný do 31. 12. 2013, dále je„ obč.z.“, smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. 7. Podle § 3 odst. 1 obč. zák, výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. 8. Podle § 39 obč. zák., neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. 9. Podle § 37 odst. 1 obč. zák., právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný. 10. Ze Smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum], včetně seznamu postoupených pohledávek (položky [číslo]) a z oznámení o postoupení pohledávky ze stejného data soud zjistil, že pohledávka za poskytnutí peněžité částky byla postoupena na současnou žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován, když současně byl vyzván k uhrazení dlužné částky do 10 dnů od doručení. Oznámení s výzvou bylo odesláno dne 15. 6. 2017. Ve smyslu výše uvedeného došlo k postoupení pohledávky podle § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, „dále jen o.z.“ na současnou žalobkyni. 11. Žaloba je zčásti důvodná. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný podepsaly smlouvy o půjčce ve smyslu § 657 a násl. zák. obč. zák., které však nebyly uzavřeny platně. Předmětné smlouvy uzavíral žalovaný v postavení spotřebitele a právní předchůdce žalobkyně v postavení podnikatele. Důvod neplatnosti soud shledal v ujednání o zaplacení souhrnných poplatků, když se jedná o ujednání, které se příčí dobrým mravům ve smyslu § 39 obč. zák. 12. Je třeba zdůraznit, že„ souhrnný poplatek“ (který představuje kapitalizované úroky z prodlení) byl nepřiměřený a svou výší zjevně odporoval dobrým mravům, neboť nelze akceptovat úrokovou míru ve výši více než desetinásobku míry obvyklé v bankovním sektoru, když v roce 2008 se úroková sazba u úvěrů pohybovala kolem 14% ročně (k tomu srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27. února 2007). Ujednání o úrocích tedy soud shledal neplatným dle ustanovení § 39 obč. zák. (k neplatnosti kapitalizovaného úroku označeného jako poplatek za půjčení peněz lze odkázat též na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 18. 2. 2003, sp. zn. 28 Co 33/2003). 13. S ohledem zejména na výši těchto poplatků, nedostatečnou určitou ve smyslu § 37 obč. zák., kdy není jednoznačně uvedeno, co předmětný poplatek představuje a který plní skrytou funkci úroku a bez jehož sjednání by žalobce neměl zájem na uzavření smlouvy je toto ujednání absolutně neplatným. Ujednání o souhrnném poplatku není ve smyslu § 41 obč. zák. oddělitelným od zbytku smlouvy, neboť smlouva byla uzavřena jako úvěr a byla tedy z pohledu právního předchůdce žalobce uzavřena za účelem získání zisku. Lze tedy uzavřít, že právní předchůdce žalobkyně by smlouvy bez ujednání o souhrnném poplatku neuzavíral a takové ujednání tedy není oddělitelné od zbytku smluv, neboť reprezentuje smysl jejich uzavření pro jednu ze smluvních stran. 14. Podle § 451 odst. 1 obč. zák., kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. V řízení však bylo prokázáno, že žalovanému byla ze strany předchůdkyně žalobkyně zaplacena částka 15 000 Kč a žalovaný z této částky uhradil 2 488,31 Kč, jak uvedla sama žalobkyně a dále mu byla poskytnuta částka 10 000 Kč, když žalovaný uhradil 5 281,96 Kč, jak uvedla rovněž sama žalobkyně v žalobě. Žalovaná proto žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení dluží částku ve výši 12 511,69 Kč a 4 718,04 Kč. 15. S ohledem na prodlení žalovaného soud současně vyhověl žalobě co do požadavku na zaplacení zákonných úroků z prodlení z částek 12 511,69 Kč a 4 718,04 Kč podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to od 1. 7. 2017, když bylo prokázáno, že žalovaný byl k zaplacení dlužné částky vyzván až dopisem ze dne 15. 5. 2017, který byl odeslán dne 15. 6. 2017, tedy dle zákonné fikce (srov. § 573 o.z.) se má za to, že výzva byla doručena dne 20. 6. 2017, tedy od 1. 7. 2017 se žalovaný dostal do prodlení. 16. Ve zbývajících požadavcích soud žalobu zamítnul, když se jednalo o požadavky vyplývající z absolutně neplatných smluv. 17. O náhradě nákladů soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Ačkoliv to byl žalovaný, který měl ve věci větší úspěch, s ohledem na skutečnost, že mu žádné náklady nevznikly, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.