20 C 122/2021-46 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení částky 5 284,47 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 443,53 Kč od 7. 10. 2019 do 20. 4. 2020, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 337,68 Kč od 7. 10. 2019 do 20. 4. 2020, úrokem ve výši 21,2 % ročně z částky 4 854,47 Kč od 29. 1. 2021 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení z částky 4 854,47 Kč od 29. 1. 2021 do zaplacení ve výši 10 % ročně. Uvedla, že žalovaný dne [datum] uzavřela Smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet [anonymizována dvě slova] [číslo] na základě které mu předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] poskytla úvěr ve výši 5 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 283,42 Kč, a to od 15. 11. 2019. Žalovaný však úvěr nesplácel, proto byl zesplatněn, což bylo žalovanému sděleno dopisem ze dne 20. 4. 2020. Žalobkyně uvedla, že v rámci posouzení úvěruschopnosti vycházela z údajů uvedených klientem v žádosti. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud nařídil jednání, ze kterého se žalobkyně omluvila, a žalovaný se nedostavil bez omluvy. Na jednání byly provedeny důkazy, z nichž soud zjistil níže uvedené skutečnosti. 4. Účastníci dne [datum] podepsali smlouvu o úvěru prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Dle smlouvy měla být žalovanému poskytnuta částka 5 000 Kč, která byla uhrazena na bankovní účet žalovaného téhož dne, jak bylo zjištěno z výpisu z úvěrového účtu. Částka měla být splácena ve splátkách po 283,42 Kč (včetně pojištění) po dobu 24 měsíců. Z platební historie a výpisu z úvěrového účtu soud zjistil, že žalovaný uhradil dne 20. 11. 2019 částku 283,77 Kč. Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru nebyl podepsán a úvěr byl zesplatněn z důvodu nehrazení splátek, o čemž měl být žalovaný informován dopisem ze dne 22. 4. 2020, avšak nebylo zjištěno, zda a kdy mu byl tento dopis odeslán, když jakákoliv doručenka k tomuto soudu předložena nebyla. 5. Následně byla předmětná pohledávka postoupena Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne [datum] na žalobkyni, a to v souladu s § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o.z.“, o čemž byl žalovaný informován dopisem nazvaným oznámení o postoupení pohledávky, ve kterém byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky, když tento dopis mu byl odeslán dne 5. 2. 2021. Dále byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu předžalobní upomínkou ze dne 23. 2. 2021, která byla odeslána dne 25. 2. 2021, avšak ani na tuto výzvu žalovaný nereagoval. 6. Soudu rovněž byly předloženy základní produktové podmínky spotřebitelského splátkového úvěru, sazebník poplatků a vysvětlení některých pojmů, avšak ani tyto listiny neobsahovaly podpis žalovaného. 7. Soud vzal z předložených důkazních prostředků za prokázané, že mezi účastníky byla podepsána prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouva o úvěru, na základě čehož byla žalovanému poskytnuta částka 5 000 Kč. Předchůdkyně žalobkyně měla povinnost posoudit před sjednáním této smlouvy úvěruschopnost žalovaného v souladu s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který jednal jako spotřebitel, když„ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“ Soud vzal za prokázané, že příjmy ani výdaje žalovaného nebyly před podpisem smlouvy o úvěru zkoumány ani ověřeny žádnými doklady. Žalobkyně sice tvrdila, že vycházeli z údajů od žalovaného, ale ani k tomuto tvrzení nebyl soudu předložen důkaz a s ohledem na neúčast žalobkyně na jednání, soud ji nemohl poučit dle § 118a o.s.ř. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost žalovaného zjišťovat a prověřovat. Za této situace nelze učinit závěr o tom, že žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy dostála své povinnosti řádně posoudit příjmovou a výdajovou stránku žalovaného a tedy to, zda je schopen úvěr splatit. Žalobkyně nejednala v souladu s § 78 odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru, který stanovuje, že„ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 (poskytování úvěru) uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1“, když žádné dokumenty nedoložila a tím neprokázala, že splnila povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného. Soud proto uzavřel, že smlouva o zápůjčce (úvěru) je neplatná, když podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.,„ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.“ Byť z § 87 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb. vyplývá lhůta, v níž může spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti úvěrové smlouvy, soud s odkazem na aktuální judikaturu (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2009, dále rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -377/14, Radlinger, C- 76/10, Pohotovosť a zejména C -679/18, OPR-Finance) konstatuje, že se zde jedná o neplatnost absolutní a soud se musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. S ohledem na to, že žalobkyně nesplnila svou povinnost doložit, že (s kladným výsledkem) zkoumala úvěruschopnost žalovaného, i když mu poskytla předmětnou zápůjčku, soud konstatuje, že předložená smlouva o zápůjčce je absolutně neplatná a soud k této neplatnosti přihlíží i bez námitky účastníků, neboť smlouva je v rozporu s veřejným pořádkem ve smyslu § 588 o. z., který stanoví, že„ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.“ 8. Avšak soud má na základě shora předložených listinných důkazů za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 5 000 Kč a žalovaný jí naopak uhradil 283,77 Kč. Žalovaný tak žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 2 o. z. dluží 4 854,47 Kč. Rovněž žalobkyni vzniklo právo na úhradu úroku z prodlení. Vzhledem k tomu, že doba plnění pro nárok na vydání bezdůvodného obohacení není stanovena právním předpisem, nastala jeho splatnost prvního dne po dni, do kterého byl žalovaný povinen plnit. K vrácení bezdůvodného obohacení byl žalovaný vyzván oznámením o postoupení pohledávky, které bylo žalovanému odesláno dne 5. 2. 2021. Jelikož nebylo prokázáno, kdy přesně byla žalovanému uvedená výzva doručena, má soud s ohledem na § 573 o. z. za to, že výzva byla doručena dne 10. 2. 2021, tedy od 11. 2. 2021 se žalovaný dostal do prodlení a je povinen platit úroky z prodlení z dlužné částky ve smyslu § 1970 o. z. Ve zbývající části žaloby, byla žaloba zamítnuta s ohledem na absolutní neplatnost předmětné smlouvy. 8. Ohledně nákladů řízení rozhodl soud v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně měla ve věci částečný úspěch (výrok I. – tj. cca 69%) a neúspěch (výrok II., tj. cca 31%) když v rámci posouzení úspěchu i neúspěchu je nutné porovnat nejen požadovanou jistiny, ale rovněž úroky), a proto žalobkyni náleží právo na náhradu nákladů řízení odpovídající rozdílu jejího úspěchu a neúspěchu, což v tomto případě odpovídá 38 % celkových nákladů. Celkové náklady jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč a dále náklady právního zastoupení žalobkyně - odměnou advokáta za 3 úkony právní služby dle ustanovení § 14b) odst. 1 písm. c) odst. 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (příprava a převzetí zastoupení, písemné podání ve věci samé, výzva k plnění). Sazba odměny za jeden úkon právní služby činí dle ustanovení § 14b) odst. 1 písm. c) odst. 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. 200 Kč (při určování výše odměny soud vycházel z tarifní hodnoty sporu ve výši 5 000 Kč). Dále jsou náklady řízení tvořeny náhradou hotových výdajů dle ust. § 14b) odst. 5 písm.