20 C 168/2021-30 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení částky 16 025,60 Kč s příslušenstvím. K předmětné částce uvedla, že dne [datum] uzavřela se žalovaným smlouvu o zápůjčce, na základě které poslala na účet žalovaného částku 8 800 Kč. Současně s poskytnutou částkou se žalovaný zavázal uhradit žalobkyni částku 2 288 Kč jako poplatek za poskytnutí zápůjčky. Dále žalobkyně uvedla, že jak poplatek, tak jistina byly splatné 22. 7. 2020. Žalovaný uhradil na dluh 554,40 Kč. Současně po něm požadovala zaplacení smluvní pokuty ve výši 2 437,60 Kč a náklady spojené s uplatněním ve výši 2 500 Kč. Žalobkyně dále uvedla, že smlouva byla uzavřena dálkovým přístupem prostřednictvím webové stránky [webová adresa] podpisem prostřednictvím žalovanému zaslaného SMS kódu. V důsledku prodlení žalobkyně po žalovaném požadovala uhrazení zákonných úroků z prodlení z částky 11 088 Kč od 23. 7. 2020 do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Následně soud nařídil jednání, ke kterému se žádný z účastníků nedostavil, když žalobkyně se omluvila, žalovaný zůstal nečinný i nadále. Na jednání soud provedl předložené důkazy, z nichž zjistil níže uvedené skutečnost. 4. Účastníci dne [datum] podepsali smlouvu o zápůjčce prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (podpisem smlouvy žalovaným formou zaslaného SMS kódu), která byla změněna dodatkem ke smlouvě, v rámci kterého bylo uvedeno, že žalobkyně poskytne žalovanému částku ve výši 8 800 Kč, poplatek za prodloužení ve výši 2 860 Kč, když splatnost půjčky se prodlužuje o 30 dní. Z výpisu z účtu soud zjistil, že žalobkyně zaslala žalovanému na účet dne [datum] 8 800 Kč, když variabilní číslo odpovídalo rodnému číslu žalovaného. Ze Všeobecných obchodních podmínek soud zjistil základní informace k poskytnutí zápůjčky. Žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu upomínkami ze dne 29. 7. 2020, 5. 8. 2020, 12. 8. 2020, 21. 8. 2020 a 5. 9. 2020 a dále předžalobní upomínkou ze dne 17. 5. 2021, která mu byla odeslána téhož dne, a byl v ní vyzván, aby dlužnou částku uhradil do 3 dnů. 5. Soud vzal z předložených důkazních prostředků za prokázané, že mezi účastníky byla podepsána prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouva o zápůjčce dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), na základě kterého„ Přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.“ Žalovanému byla na účet zaslaná částka ve výši 8 800 Kč. Žalobkyně měla povinnost posoudit před sjednáním této smlouvy úvěruschopnost žalovaného v souladu s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který jednal jako spotřebitel, když„ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“ Soud vzal za prokázané, že příjmy ani výdaje žalovaného nebyly před podpisem smlouvy o zápůjčce zkoumány ani ověřeny žádnými doklady, když žalobkyně na výzvu soudu sdělila, že k posuzování úvěruschopnosti není schopna ničeho doložit. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost žalovaného zjišťovat a prověřovat. Za této situace nelze učinit závěr o tom, že žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy dostála své povinnosti řádně posoudit příjmovou a výdajovou stránku žalovaného a tedy to, zda je schopen úvěr splatit. Žalobkyně nejednala v souladu s § 78 odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru, který stanovuje, že„ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 (poskytování úvěru) uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1“, když žádné dokumenty nedoložila a tím neprokázala, že splnila povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného. Soud proto uzavřel, že smlouva o zápůjčce (úvěru) je neplatná, když podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.,„ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.“ Byť z § 87 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb. vyplývá lhůta, v níž může spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti úvěrové smlouvy, soud s odkazem na aktuální judikaturu (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2009, dále rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -377/14, Radlinger, C- 76/10, Pohotovosť a zejména C -679/18, OPR-Finance) konstatuje, že se zde jedná o neplatnost absolutní a soud se musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. S ohledem na to, že žalobkyně nesplnila svou povinnost doložit, že (s kladným výsledkem) zkoumala úvěruschopnost žalovaného, i když mu poskytla předmětnou zápůjčku, soud konstatuje, že předložená smlouva o zápůjčce je absolutně neplatná a soud k této neplatnosti přihlíží i bez námitky účastníků, neboť smlouva je v rozporu s veřejným pořádkem ve smyslu § 588 o. z., který stanoví, že„ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.“ 8. Avšak soud má na základě shora předložených listinných důkazů za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 8 800 Kč a žalovaný jí naopak uhradil 554,40 Kč. Žalovaný žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení (podle § 2991 odst. 2 o. z.,„ se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, atd.“) dluží celkem 554,40 Kč. Rovněž žalobkyni vzniklo právo na úhradu úroku z prodlení. Vzhledem k tomu, že doba plnění pro nárok na vydání bezdůvodného obohacení není stanovena právním předpisem, nastala jeho splatnost prvního dne po dni, do kterého byl žalovaný povinen plnit. K vrácení bezdůvodného obohacení byl žalovaný vyzván v předžalobní výzvě ze dne 17. 5. 2021 (žalovanému byla odeslána téhož dne), ve které žalobkyně vyzvala žalovaného k vydání plnění – bezdůvodného obohacení. Jelikož nebylo prokázáno, kdy přesně byla žalovanému uvedená výzva doručena, má se s ohledem na § 573 o. z. za to, že„ došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání“, tedy dne 20. 5. 2021, žalovaný byl na základě výzvy povinen plnit do tří dnů, tj. do 23. 5. 2021. Žalobkyni tak vzniklo právo na jistinu ve výši 8 245,60 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 24. 5. 2021 do zaplacení v souladu s § 1970 o. z. Ve zbývající části, soud žalobu s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy zamítnul. 9. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Oba účastníci byli ve věci úspěšní cca z poloviny, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladu řízení.