20 C 186/2021-37 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení celkové částky 3 944,50 Kč s tím, že se žalovaným uzavřela prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dne [datum]„ Smlouvu o nákupním účtu“, která upravovala podmínky čerpání finančních prostředků ze strany žalovaného prostřednictvím služby„ [anonymizováno] účet“ provozované žalobkyní. Žalovanému bylo umožněno, aby ve vybraných e-shopech hradil své nákupy prostřednictvím„ [anonymizováno] účtu“, a to až do výše aktuálního nevyčerpaného poskytnutého finančního limitu 30 000 Kč, za což se žalovaný zavázal hradit platby v souladu se smlouvou a podmínkami. Žalovaný dále využil rovněž možnosti zřídit si„ [anonymizováno] kartu“, prostřednictvím které platil. Žalovaný zaplatil prostřednictvím účtu za zboží a služby v hodnotě 2 994,5 Kč. Alespoň minimální splátku této částky byl povinen zaplatit do doby splatnosti. Žalovaný platbu neuhradil řádně a včas, žalobkyně se proto domáhá částky 2 994,5 Kč spolu s poplatkem z prodlení za dobu delší než 30 dnů ve výši 650 Kč a 300 Kč (10 % z částky 2 994,5 Kč po zaokrouhlení), tj. celkem 950 Kč. Dále se žalobkyně domáhá zákonného úroku z prodlení z částky 2 994,5 Kč za dobu od 16. 6. 2019 do zaplacení. Před uzavřením smlouvy žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně provedla lustraci žalovaného ohledně dalších dluhů v její interní databázi, insolvenčním rejstříku, CEE, registru SOLUS, a to s negativním výsledkem. Dále použila scoringové modely, zdroji dat jsou v nich sociodemografická data, behaviorální charakteristiky a data o předchozí platební morálce žalovaného získaná z externích a interních zdrojů. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci nařídil jednání. 3. Z provedených listinných důkazů soud zjistil, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne [datum] podepsána„ Smlouva k službě [anonymizováno] účet“, na základě níž se žalobkyně zavázala zřídit žalovanému zdarma a bez poplatků účet, prostřednictvím něhož mu byl zpřístupněn finanční limit do 30 000 Kč. Žalovaný měl být oprávněn realizovat platby za zboží a služby prostřednictvím účtu a povinen řádně a včas hradit vyúčtování plateb a nákupů měsíčně alespoň ve výši 10 % neuhrazených čerpání. Dle bodu 2.6, pokud toto vyúčtování nebylo uhrazeno, stal se dluh splatným v celém rozsahu. Nedílnou součástí smlouvy byly i podmínky„ [anonymizováno] účet“, kde bylo stanoveno, že služba byla poskytována jako bezúčelový spotřebitelský úvěr. Smlouva měla být uzavřena po dokončení registrace žalovaného na stránkách žalobkyně po vložení verifikačního kódu zaslaného prostřednictvím SMS. Pokud by žalovaný každý měsíc uhradil 10 % z ceny vyúčtování, došlo by automaticky k prodloužení splatnosti o jeden měsíc, za což byl stanoven poplatek. Dále byly předloženy i podmínky„ [anonymizováno] karta“ a všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba] Z ceníku, který byl nedílnou součástí smlouvy, bylo zjištěno, že byla stanovena výše poplatků za odkládání splatnosti. V případě prodlení by byl žalovaný povinen uhradit poplatky z prodlení, a to v případě prodlení delším než 30 dnů po splatnosti vyúčtování celkem ve výši 650 Kč + 10 % z celkového vyúčtování nebo ceny pohledávky, poplatek představuje náklady na vymáhání. Dále bylo doloženo vyúčtování žalovaného za květen 2019, ze kterého soud zjistil, že žalovaný doposud na poskytnutou částku neuhradil 2 994,5 Kč. Dále mu byl vyúčtován poplatek z prodlení 950 Kč, protože na dluh neuhradil ničeho a dostal se do prodlení delšího než 30 dnů. Dluh měl zaplatit do 15. 6. 2019. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou odeslanou dne 12. 3. 2021, a to do 7 dnů od jejího odeslání. 4. Předmětná smlouva měla být mezi účastníky uzavřena za pomocí prostředků komunikace na dálku v souladu s § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“):„ (1) K platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.“ A též v souladu s § 562 odst. 1 o. z.:„ (1) Písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.“ Shora uvedeným jiným právním předpisem je myšlen zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, dle jehož ustanovení § 7 platí, že„ k podepisování elektronickým podpisem lze použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5 nebo § 6 odst. 1.“ V daném případě došlo ze strany žalovaného ke kontraktaci smlouvy způsobem, který lze považovat za jiný typ elektronického podpisu tvořený zadáním jedinečného verifikačního SMS kódu v prostředí uživatelského účtu v chráněném webovém rozhraní žalobkyně, kam měl po provedené registraci a ověření totožnosti přístup pouze žalovaný. Dle závěrů soudobé judikatury je pro uzavření spotřebitelské smlouvy jiný typ elektronického podpisu (prostý elektronický podpis) postačující a nevyžaduje se kvalifikovaný elektronický podpis (srov. např. rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 1. 2016, sp. zn. 37 ICm 4495/2014 nebo rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 5. 6. 2017, sp. zn. 33 Icm 547/2016). Ačkoli se tato judikatura vztahovala k zákonu o elektronickém podpisu, je dle názoru soudu použitelná i za účinnosti nového zákona o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce. 5. Je zjevné, že mezi žalobkyní a žalovaným mělo dojít k uzavření smlouvy o úvěru, tak jak ji upravuje § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., o. z.:„ Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“ Je totiž zřejmé, že žalobkyně na požádání žalovaného fakticky poskytovala finanční prostředky k úhradě jeho závazků vůči třetím subjektům, které byl žalovaný následně povinen žalobkyni vrátit v dohodnuté lhůtě splatnosti. Zároveň je nutné konstatovat, že se jednalo o spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně smlouvu se žalovaným uzavřela v rámci své podnikatelské činnosti, zatímco žalovaný nikoli. 6. Úvěr byl poskytnut úplatně, neboť žalobkyně byla oprávněna účtovat žalovanému poplatky za prodloužení splatnosti fakticky představující úrok za odloženou platbu, přičemž ze samotné podstaty poskytované služby plyne, že možnost odložit úhradu vyúčtované ceny za zboží a služby, na které si žalovaný od žalobkyně zapůjčil potřebné finanční prostředky, bude ze strany zákazníků pravidelně využívána v naprosté většině případů. To vše navíc v situaci, kdy nebyla řádně posouzena jejich úvěruschopnost a prostřednictvím úvěru bylo zákazníkům poskytováno přímo zboží a služby. 7. Pro žalobkyni proto z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývala následující povinnost:„ (1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“ Způsob, jakým měla žalobkyně tuto povinnost splnit je blíže rozveden v navazujícím odst. 2 téhož ustanovení:„ (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“ 8. Soud vzal z provedených důkazů za prokázané, že příjmy ani výdaje žalovaného nebyly ověřeny žádnými doklady. Poskytovatel je přitom povinen aktivně úvěruschopnost žalovaného zjišťovat a prověřovat, a proto se za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr a tyto také prověřuje. Za této situace nelze učinit závěr o tom, že žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy dostála své povinnosti řádně posoudit příjmovou a výdajovou stránku žalované