20 C 212/2021-40 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení částky 20 000 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 420 Kč a dále se zákonným úrokem z prodlení z částky 20 000 Kč od 2. 7. 2015 do zaplacení, a to z titulu Smlouvy o půjčce [číslo] ze dne [datum], kterou uzavřela předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba] s žalovaným, na základě které předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 20 000 Kč a žalovaný se zavázal, že předmětnou částku spolu se souhrnným poplatkem ve výši 14 720 Kč předchůdkyni vrátí v 55 týdenních splátkách v hotovosti po 640 Kč. Dne [datum] došlo na základě smlouvy o postoupení pohledávek k postoupení předmětné pohledávky na [právnická osoba] [anonymizováno], když na základě postoupení pohledávky mezi touto společností a žalobkyní ze dne [datum] došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni. Za celou dobu žalovaný uhradil pouze 12 300 Kč a ani na základě výzev neuhradil zbývající částku, a proto se žalobkyně domáhá uhrazené dlužné částky soudní cestou. 2. Žalovaný byl po celou dobu řízení nečinný. Soud nařídil jednání, na kterém provedl dokazování listinami, které ke svým tvrzením předložila žalobkyně, a z nich zjistil následující skutečnosti. 3. Ze Smlouvy o půjčce [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že předmětná smlouva je podepsána zástupcem [právnická osoba] a žalovaným. Ze smlouvy bylo zjištěno, že žalovanému byla vyplacena ze strany předchůdce žalobkyně částka 20 000 Kč v hotovosti, s tím, že žalovaný měl mimo tuto částku zaplatit částku 14 720 Kč představující souhrnný poplatek, a to v 55 týdenních splátkách po 640 Kč. 4. Z předžalobní upomínky, která byla žalovanému odeslána dne 14. 4. 2021, soud zjistil, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k uhrazení dlužné částky. 5. Ze Smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum] [anonymizováno] oznámení o postoupení pohledávky ze dne 25. 6. 2015, které bylo žalovaného zasláno dne 31. 7. 2015 a platby za předmětnou pohledávku ve spojení se smlouvou o postoupení pohledávky ze dne [datum] ve spojení s oznámením o postoupení pohledávky ze dne 14. 9. 2018 soud zjistil, že předmětná pohledávka byla postoupena na současnou žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován, když současně byl vyzván k uhrazení dlužné částky do 10 dnů od doručení oznámení ze dne 25. 6. 2015. Ve smyslu výše uvedeného došlo k postoupení pohledávky podle § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, „dále jen o.z.“ na současnou žalobkyni. 6. Podle § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, účinný do 31. 12. 2013, dále je„ obč.z.“, smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. 7. Podle § 3 odst. 1 obč. zák, výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. 8. Podle § 39 obč. zák., neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. 9. Podle § 37 odst. 1 obč. zák., právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný. 10. Žaloba je zčásti důvodná. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný podepsali smlouvu o půjčce ve smyslu § 657 a násl. obč. zák., která však nebyla uzavřena platně. Smlouvu žalovaný uzavíral v postavení spotřebitele a právní předchůdce žalobkyně v postavení podnikatele. Důvod neplatnosti soud shledal v ujednání o zaplacení souhrnných poplatků, když se jedná o ujednání, které se příčí dobrým mravům ve smyslu § 39 obč. zák. 11. Je třeba zdůraznit, že„ souhrnný poplatek“ (který představuje kapitalizované úroky z prodlení) byl nepřiměřený a svou výší zjevně odporoval dobrým mravům, neboť nelze akceptovat úrokovou míru ve výši více než desetinásobku míry obvyklé v bankovním sektoru, když v roce 2009 se úroková sazba u úvěrů (na spotřebu, splatnost od jednoho roku do pěti let) pohybovala kolem 14% ročně (k tomu srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27. února 2007). Ujednání o úrocích tedy soud shledal neplatným dle ustanovení § 39 obč. zák. (k neplatnosti kapitalizovaného úroku označeného jako poplatek za půjčení peněz lze odkázat též na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 18. 2. 2003, sp. zn. 28 Co 33/2003). 12. S ohledem zejména na výši těchto poplatků, ale také na nedostatečnou určitost ve smyslu § 37 obč. zák., kdy není jednoznačně uvedeno, co předmětný poplatek představuje a který plní skrytou funkci úroku a bez jehož sjednání by předchůdkyně žalobkyně neměla zájem na uzavření smlouvy, je toto ujednání absolutně neplatným. Ujednání o souhrnném poplatku není ve smyslu § 41 obč. zák. oddělitelným od zbytku smlouvy, neboť smlouva byla uzavřena jako úvěr a byla tedy z pohledu právního předchůdce žalobkyně uzavřena za účelem získání zisku. Lze tedy uzavřít, že právní předchůdce žalobkyně by smlouvu bez ujednání o souhrnném poplatku neuzavíral a takové ujednání tedy není oddělitelné od zbytku smlouvy, neboť reprezentuje smysl jejího uzavření pro jednu ze smluvních stran. 13. Podle § 451 odst. 1 obč. zák., kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. V řízení však bylo prokázáno, že žalovanému byla ze strany předchůdkyně žalobkyně zaplacena částka 20 000 Kč a žalovaný z této částky uhradil 12 300. Žalovaný proto žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení dluží částku ve výši 7 700 Kč. 14. S ohledem na prodlení žalovaného soud současně vyhověl žalobě co do požadavku na zaplacení zákonných úroků z prodlení z částky 7 700 Kč podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to od 15. 8. 2015, když bylo prokázáno, že žalovaný byl k zaplacení dlužné částky vyzván dopisem (oznámení o postoupení pohledávky) ze dne 25. 6. 2015, který byl odeslán dne 31. 7. 2015, tedy dle zákonné fikce (srov. § 573 o.z.) se má za to, že od 15. 8. 2015 se žalovaný dostal do prodlení. 15. Ve zbývajících požadavcích soud žalobu zamítnul, když se jednalo o požadavky vyplývající z absolutně neplatné smlouvy. 16. O náhradě nákladů soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Ačkoliv to byl žalovaný, který měl ve věci větší úspěch, s ohledem na skutečnost, že mu žádné náklady nevznikly, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.