20 C 246/2021-69 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně požadovala po žalované zaplacení 10 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 2. 7. 2015 do zaplacení a s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 770 Kč (od 21. 12. 2007 do 26. 12. 2008), a to z titulu Smlouvy o půjčce [číslo] ze dne [datum], kterou uzavřela předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba] s žalovanou, na základě které předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 10 000 Kč a žalovaná se zavázala, že předmětnou částku spolu se souhrnným poplatkem ve výši 6 960 Kč předchůdkyni vrátí v 53 týdenních splátkách v hotovosti po 320 Kč, když poslední splátka byla stanovena na 26. 12. 2008. Žalovaná uhradila pouze 6 190 Kč. 2. Žalovaná byla po celou dobu řízení nečinná. Soud nařídil jednání, na kterém provedl dokazování listinami, které ke svým tvrzením předložila žalobkyně, a z nich zjistil následující skutečnosti. 3. Ze Smlouvy o půjčce [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že předmětná smlouva je podepsána zástupcem [právnická osoba] a žalovanou. Ze smlouvy bylo zjištěno, že žalované byla vyplacena ze strany předchůdce žalobkyně částka 10 000 Kč v hotovosti, s tím, že žalovaná měla mimo tuto částku zaplatit částku 6 960 Kč představující souhrnný poplatek, a to v 53 týdenních splátkách po 320 Kč RPSN činila 206,8%. 4. Z předžalobní upomínky ze dne 12. 4. 2021 soud zjistil, že žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k uhrazení dlužné částky, když upomínka byla odeslána dne 14. 4. 2021, jak soud zjistil, z podacího lístku. 5. Podle § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, účinný do 31. 12. 2013, dále je„ obč.z.“, smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. 6. Podle § 3 odst. 1 obč. zák, výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. 7. Podle § 39 obč. zák., neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. 8. Podle § 37 odst. 1 obč. zák., právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný. 9. Ze Smlouvy o postoupení pohledávky, včetně seznamu postoupených pohledávek (položky [číslo]), z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 25. 6. 2015 a následně ze Smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum] včetně seznamu postoupených pohledávek (položky [číslo]), z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 14. 9. 2018 a potvrzení o změně názvu žalobkyně soud zjistil, že nejprve byla pohledávka za žalovanou postoupena na [právnická osoba] [anonymizováno] a následně na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován, když současně byl vyzván k uhrazení dlužné částky do 10 dnů od doručení, a to již dopisem ze dne 25. 6. 2015, který byl odeslán, jak bylo prokázáno z poštovního archu dne 29. 7. 2015. Ve smyslu výše uvedeného došlo k postoupení pohledávky podle § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, „dále jen o.z.“ na současnou žalobkyni. 10. Žaloba je zčásti důvodná. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná podepsaly smlouvu o půjčce ve smyslu § 657 a násl. zák. obč. zák., která však nebyla uzavřena platně. Předmětnou smlouvu uzavírala žalovaná v postavení spotřebitele a právní předchůdce žalobkyně v postavení podnikatele. Důvod neplatnosti soud shledal v ujednání o zaplacení souhrnných poplatků, když se jedná o ujednání, které se příčí dobrým mravům ve smyslu § 39 obč. zák. 11. Je třeba zdůraznit, že„ souhrnný poplatek“ (který představuje kapitalizované úroky z prodlení) byl nepřiměřený a svou výší zjevně odporoval dobrým mravům, neboť nelze akceptovat úrokovou míru ve výši více než patnáctinásobku míry obvyklé v bankovním sektoru, když v roce 2007 se úroková sazba u úvěrů pohybovala kolem 12 % - 13% ročně (k tomu srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27. února 2007). Ujednání o úrocích tedy soud shledal neplatným dle ustanovení § 39 obč. zák. (k neplatnosti kapitalizovaného úroku označeného jako poplatek za půjčení peněz lze odkázat též na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 18. 2. 2003, sp. zn. 28 Co 33/2003). 1. S ohledem zejména na výši těchto poplatků a také na nedostatečnou určitost ve smyslu § 37 obč. zák., kdy není jednoznačně uvedeno, co předmětný poplatek představuje, a ve skutečnosti plní skrytou funkci úroku a bez jehož sjednání by předchůdce žalobkyně neměla zájem na uzavření smlouvy, je toto ujednání absolutně neplatným. Ujednání o souhrnném poplatku není ve smyslu § 41 obč. zák. oddělitelným od zbytku smlouvy, neboť smlouva byla uzavřena jako úvěr a byla tedy z pohledu právního předchůdce žalobce uzavřena za účelem získání zisku. Lze tedy uzavřít, že právní předchůdce žalobkyně by smlouvy bez ujednání o souhrnném poplatku neuzavíral a takové ujednání tedy není oddělitelné od zbytku smluv, neboť reprezentuje smysl jejich uzavření pro jednu ze smluvních stran. 1. Podle § 451 odst. 1 obč. zák., kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. V řízení však bylo prokázáno, že žalované byla ze strany předchůdkyně žalobkyně zaplacena částka 10 000 Kč a žalovaná z této částky uhradila 6 190 Kč, jak uvedla sama žalobkyně v žalobě. Žalovaná proto žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení dluží částku ve výši 3 810 Kč. 1. S ohledem na prodlení žalované soud současně vyhověl žalobě co do požadavku na zaplacení zákonných úroků z prodlení z částky 3 810 Kč podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to od 14. 8. 2015, když bylo prokázáno, že žalovaná byla k zaplacení dlužné částky vyzvána až dopisem ze dne 25. 6. 2015, který byl odeslán dne 29. 7. 2015, tedy dle zákonné fikce (srov. § 573 o.z.) se má za to, že výzva byla doručena dne 3. 8. 2015, tedy od 14. 8. 2015 se žalovaná dostala do prodlení, když žalobkyně stanovila ve výzvě lhůtu k zaplacení v délce 10 dnů. 1. Ve zbývajících požadavcích soud žalobu zamítnul, když se jednalo o požadavky vyplývající z absolutně neplatné smlouvy. 1. O náhradě nákladů soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Ačkoliv to byl žalovaný, který měl ve věci větší úspěch, s ohledem na skutečnost, že mu žádné náklady nevznikly, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.