20 C 255/2021-28 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení částky 33 920 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 35 792,01Kč a dále se zákonným úrokem z prodlení z částky 33 920 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, a to z titulu Smlouvy o půjčce [číslo] ze dne [datum], kterou uzavřela předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba] s žalovaným, na základě které předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 20 000 Kč a žalovaný se zavázal, že předmětnou částku spolu se souhrnným poplatkem ve výši 13 920 Kč předchůdkyni vrátí v 53 týdenních splátkách v hotovosti po 640 Kč. Žalovaný neuhradil nic. Žalovaný byl po celou dobu řízení nečinný. Soud nařídil jednání, na kterém provedl dokazování listinami, které ke svým tvrzením předložila žalobkyně, a z nich zjistil následující skutečnosti. 2. Ze Smlouvy o půjčce [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že předmětná smlouva je podepsána zástupcem [právnická osoba] a žalovaným. Ze smlouvy bylo zjištěno, že žalovanému byla vyplacena ze strany předchůdce žalobkyně částka 20 000 Kč v hotovosti, s tím, že žalovaný měl mimo tuto částku zaplatit částku 13 920 Kč představující souhrnný poplatek, a to v 53 týdenních splátkách po 640 Kč RPSN činila 206,8%. 3. Z předžalobní upomínky ze dne 29. 7. 2021 soud zjistil, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k uhrazení dlužné částky, když upomínka byla odeslána dne 30. 7. 2021, jak soud zjistil, z podacího lístku. 4. Ze Smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum], včetně seznamu postoupených pohledávek (položka [číslo]) a z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 1. soud zjistil, že předmětná pohledávka byla postoupena na současnou žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován, když současně byl vyzván k uhrazení dlužné částky do 10 dnů od doručení. Oznámení s výzvou bylo odesláno dne 1. 2. 2021. Ve smyslu výše uvedeného došlo k postoupení pohledávky podle § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, „dále jen o.z.“ na současnou žalobkyni. 5. Podle § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, účinný do 31. 12. 2013, dále je„ obč.z.“, smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. 6. Podle § 3 odst. 1 obč. zák, výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. 7. Podle § 39 obč. zák., neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. 8. Podle § 37 odst. 1 obč. zák., právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný. 9. Žaloba je zčásti důvodná. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný podepsali smlouvu o půjčce ve smyslu § 657 a násl. obč. zák., která však nebyla uzavřena platně. Smlouvu žalovaný uzavíral v postavení spotřebitele a právní předchůdce žalobkyně v postavení podnikatele. Důvod neplatnosti soud shledal v ujednání o zaplacení souhrnných poplatků, když se jedná o ujednání, které se příčí dobrým mravům ve smyslu § 39 obč. zák. 10. Je třeba zdůraznit, že„ souhrnný poplatek“ (který představuje kapitalizované úroky z prodlení) byl nepřiměřený a svou výší zjevně odporoval dobrým mravům, neboť nelze akceptovat úrokovou míru ve výši více než desetinásobku míry obvyklé v bankovním sektoru, když v roce 2007 se úroková sazba u úvěrů (na spotřebu, splatnost do jednoho roku) pohybovala kolem 12% ročně (k tomu srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27. února 2007). Ujednání o úrocích tedy soud shledal neplatným dle ustanovení § 39 obč. zák. (k neplatnosti kapitalizovaného úroku označeného jako poplatek za půjčení peněz lze odkázat též na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 18. 2. 2003, sp. zn. 28 Co 33/2003). 11. S ohledem zejména na výši těchto poplatků, ale také na nedostatečnou určitou ve smyslu § 37 obč. zák., kdy není jednoznačně uvedeno, co předmětný poplatek představuje a který plní skrytou funkci úroku a bez jehož sjednání by žalobce neměl zájem na uzavření smlouvy, je toto ujednání absolutně neplatným. Ujednání o souhrnném poplatku není ve smyslu § 41 obč. zák. oddělitelným od zbytku smlouvy, neboť smlouva byla uzavřena jako úvěr a byla tedy z pohledu právního předchůdce žalobkyně uzavřena za účelem získání zisku. Lze tedy uzavřít, že právní předchůdce žalobkyně by smlouvu bez ujednání o souhrnném poplatku neuzavíral a takové ujednání tedy není oddělitelné od zbytku smluv, neboť reprezentuje smysl jejich uzavření pro jednu ze smluvních stran. 12. Podle § 451 odst. 1 obč. zák., kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. V řízení však bylo prokázáno, že žalovanému byla ze strany předchůdkyně žalobkyně zaplacena částka 20n 000 Kč a žalovaný z této částky neuhradil nic. Žalovaný proto žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení dluží částku ve výši 20 000 Kč. 13. S ohledem na prodlení žalovaného soud současně vyhověl žalobě co do požadavku na zaplacení zákonných úroků z prodlení z částky 20 000 Kč podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to od 14. 2. 2021, když bylo prokázáno, že žalovaný byl k zaplacení dlužné částky vyzván až dopisem (oznámení o postoupení pohledávky) ze dne 6. 1. 2021, který byl odeslán dne 1. 2. 2021, tedy dle zákonné fikce (srov. § 573 o.z.) se má za to, že výzva byla doručena dne 4. 2. 2021, tedy od 14. 2. 2021 se žalovaný dostal do prodlení. 14. Ve zbývajících požadavcích soud žalobu zamítnul, když se jednalo o požadavky vyplývající z absolutně neplatné smlouvy. 15. O náhradě nákladů soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Ačkoliv to byl žalovaný, který měl ve věci větší úspěch, s ohledem na skutečnost, že mu žádné náklady nevznikly, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.