20 C 298/2021-31 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení částky 23 940 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 23 940 Kč od 22. 8. 2007 do zaplacení, a to z titulu Smlouvy o půjčce [číslo] ze dne [datum], kterou uzavřela předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba] s žalovaným, na základě které předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 15 000 Kč a žalovaný se zavázal, že předmětnou částku spolu se souhrnným poplatkem ve výši 10 440 Kč předchůdkyni vrátí v 53 týdenních splátkách v hotovosti po 480 Kč, když poslední splátka byla stanovena na 23. 7. 2008. Žalovaný uhradil 1 500 Kč. 2. Žalovaný byl po celou dobu řízení nečinný. Soud nařídil jednání, na kterém provedl dokazování listinami, které ke svým tvrzením předložila žalobkyně, a z nich zjistil následující skutečnosti. 3. Ze Smlouvy o půjčce [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že předmětná smlouva je podepsána zástupcem [právnická osoba] a žalovaným. Ze smlouvy bylo zjištěno, že žalovanému byla vyplacena ze strany předchůdce žalobkyně částka 15 000 Kč v hotovosti, s tím, že žalovaný měl mimo tuto částku zaplatit částku 10 440 Kč představující souhrnný poplatek, a to v 53 týdenních splátkách po 480 Kč RPSN činila 206,8%. 4. Z předžalobní upomínky ze dne 29. 7. 2021 soud zjistil, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k uhrazení dlužné částky, když upomínka byla odeslána dne 30. 7. 2021, jak soud zjistil, z podacího lístku. Současně byl v této upomínce žalovaný vyzván, aby dlužnou částku uhradil do 13. 8. 2021. 5. Ze Smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum], včetně seznamu postoupených pohledávek (položka [číslo]) a z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 1. 2021, soud zjistil, že pohledávka za poskytnutí peněžité částky byla postoupena na současnou žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován, když současně byl vyzván k uhrazení dlužné částky do 10 dnů od doručení. Oznámení s výzvou bylo odesláno dne 1. 2. 2021. Ve smyslu výše uvedeného došlo k postoupení pohledávky podle § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, „dále jen o.z.“ na současnou žalobkyni. 6. Podle § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, účinný do 31. 12. 2013, dále je„ obč.z.“, smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. 7. Podle § 3 odst. 1 obč. zák, výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. 8. Podle § 39 obč. zák., neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. 9. Podle § 37 odst. 1 obč. zák., právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný. 10. Žaloba je zčásti důvodná. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný podepsaly smlouvu o půjčce ve smyslu § 657 a násl. zák. obč. zák., která však nebyla uzavřena platně. Předmětnou smlouvu uzavíral žalovaný v postavení spotřebitele a právní předchůdce žalobkyně v postavení podnikatele. Důvod neplatnosti soud shledal v ujednání o zaplacení souhrnných poplatků, když se jedná o ujednání, které se příčí dobrým mravům ve smyslu § 39 obč. zák. 11. Je třeba zdůraznit, že„ souhrnný poplatek“ (který představuje kapitalizované úroky z prodlení) byl nepřiměřený a svou výší zjevně odporoval dobrým mravům, neboť nelze akceptovat úrokovou míru ve výši více než sedmnáctinásobku míry obvyklé v bankovním sektoru, když v červenci roku 2007 se úroková sazba u úvěrů na spotřebu pohybovala kolem 12 % ročně (k tomu srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27. února 2007). Ujednání o úrocích tedy soud shledal neplatným dle ustanovení § 39 obč. zák. (k neplatnosti kapitalizovaného úroku označeného jako poplatek za půjčení peněz lze odkázat též na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 18. 2. 2003, sp. zn. 28 Co 33/2003). 12. S ohledem zejména na výši těchto poplatků a nedostatečnou určitost těchto poplatků ve smyslu § 37 obč. zák., kdy není jednoznačně uvedeno, co předmětný poplatek představuje a který plní skrytou funkci úroku a bez jehož sjednání by žalobce neměl zájem na uzavření smlouvy, je toto ujednání absolutně neplatným. Ujednání o souhrnném poplatku není ve smyslu § 41 obč. zák. oddělitelným od zbytku smlouvy, neboť smlouva byla uzavřena jako úvěr a byla tedy z pohledu právního předchůdce žalobce uzavřena za účelem získání zisku. Lze tedy uzavřít, že právní předchůdce žalobkyně by smlouvy bez ujednání o souhrnném poplatku neuzavíral a takové ujednání tedy není oddělitelné od zbytku smluv, neboť reprezentuje smysl jejich uzavření pro jednu ze smluvních stran. 13. V řízení však bylo prokázáno, že žalovanému byla ze strany předchůdkyně žalobkyně zaplacena částka 15 000 Kč a žalovaný z této částky uhradil 1 500 Kč, jak uvedla sama žalobkyně, avšak zbývající částku žalovaný žalobkyni nevrátil, a proto se v částce 13 500 Kč dopustil dle § 451 odst. 1 obč. zák., bezdůvodného obohacení a je povinen tuto částku žalobkyni uhradit. 14. S ohledem na prodlení žalovaného soud současně vyhověl žalobě co do požadavku na zaplacení zákonných úroků z prodlení z přiznané částky 13 500 Kč podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to od 14. 2. 2021, když bylo prokázáno, že žalovaný byl k zaplacení dlužné částky vyzván až dopisem ze dne 6. 1. 2021, který byl odeslán dne 1. 2. 2021, tedy dle zákonné fikce (srov. § 573 o.z.) se má za to, že výzva byla doručena dne 4. 2. 2021, tedy od 14. 2. 2021 se žalovaný dostal do prodlení. 15. Ve zbývajících požadavcích soud žalobu zamítnul, když se jednalo o požadavky vyplývající z absolutně neplatných smluv. 16. O náhradě nákladů soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Ačkoliv to byl žalovaný, který měl ve věci větší úspěch, s ohledem na skutečnost, že mu žádné náklady nevznikly, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.