20 C 67/2022-33 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení 1) částky 16 313,49 Kč, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 12 963,99 Kč a dále se zákonným úrokem z prodlení z částky 16 313,49 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, a to z titulu Smlouvy o půjčce [číslo] ze dne [datum], kterou uzavřela předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba] s žalovaným a na základě které předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 10 000 Kč a žalovaný se zavázal, že předmětnou částku spolu se souhrnným poplatkem ve výši 8 360 Kč předchůdkyni vrátí v 60. týdenních splátkách v hotovosti po 310 Kč. Žalovaný uhradil 2 046,51 Kč. Dále žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení 2) částky 3 216,51 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2 711,38 Kč a dále se zákonným úrokem z prodlení z částky 3 216,51 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, a to z titulu Smlouvy o půjčce [číslo] ze dne [datum], kterou uzavřela předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba] s žalovaným, na základě které předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 10 000 Kč a žalovaný se zavázal, že předmětnou částku spolu se souhrnným poplatkem ve výši 7 360 Kč předchůdkyni vrátí v 55. týdenních splátkách v hotovosti po 320 Kč. Žalovaný uhradil 14 143,49 Kč. 2. Žalovaný byl po celou dobu řízení nečinný. Soud nařídil jednání, na kterém provedl dokazování listinami, které ke svým tvrzením předložila žalobkyně, a z nich zjistil následující skutečnosti. 3. Ze Smlouvy o půjčce [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že předmětná smlouva je podepsána zástupcem [právnická osoba] a žalovaným. Ze smlouvy bylo zjištěno, že žalovanému byla vyplacena ze strany předchůdce žalobkyně částka 10 000 Kč v hotovosti, s tím, že žalovaný měl mimo tuto částku zaplatit částku 8 360 Kč představující souhrnný poplatek, a to v 59 týdenních splátkách po 310 Kč a poslední splátku ve výši 70 Kč RPSN činila 224,28 %. Ze zákaznické karty soud zjistil, že žalovaný uvedl, že je stávající zákazník, jeho mzda činí 16 000 Kč, má další příjmy ve výši 20 000 Kč, avšak současně měl k jeho tvrzení předložit nikoliv pracovní smlouvu nebo výplatní pásku, ale výměr podpory. Dále uvedl, že jeho výdaje činí 15 780 Kč a měl předložit sipo a občanský průkaz. 4. Z uznání dluhu a vyjádření zákazníka ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný podepsal, že uznává pohledávky vyplývající ze smlouvy [číslo] kdy celková dlužná částka je 21 230 Kč. 5. Z předžalobní upomínky ze dne 11. 11. 2021 soud zjistil, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k uhrazení dlužné částky, když upomínka byla odeslána dne 28. 1. 2021, jak soud zjistil, z podacího lístku. 6. Ze Smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum], včetně seznamu postoupených pohledávek (položky [číslo]) a z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 1. 2021 soud zjistil, že pohledávka za poskytnutí peněžité částky byla postoupena na současnou žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován, když současně byl vyzván k uhrazení dlužné částky do 10 dnů od doručení. Oznámení s výzvou bylo odesláno dne 25. 1. 2021. Ve smyslu výše uvedeného došlo k postoupení pohledávky podle § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, „dále jen o.z.“ na současnou žalobkyni. 7. Podle § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, účinný do 31. 12. 2013, dále je„ obč.z.“, smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. 8. Podle § 3 odst. 1 obč. zák, výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. 9. Podle § 39 obč. zák., neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. 1. Podle § 37 odst. 1 obč. zák., právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný. 1. Žaloba je zčásti důvodná. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný podepsaly smlouvy o půjčce ve smyslu § 657 a násl. zák. obč. zák., které však nebyly uzavřeny platně. Předmětné smlouvy uzavíral žalovaný v postavení spotřebitele a právní předchůdce žalobkyně v postavení podnikatele. Důvod neplatnosti soud shledal v ujednání o zaplacení souhrnných poplatků, když se jedná o ujednání, které se příčí dobrým mravům ve smyslu § 39 obč. zák. Dále je potřeba zdůraznit, že žalobkyně soudu nepředložila uzavřenou smlouvu [číslo] když existence této smlouvy byla prokázána vyjádřením žalovaného ze dne [datum], kterým měl současně uznat předmětný dluh. 1. Obsahem smlouvy byl závazek žalovaného uhradit poskytnutou částku společně se„ souhrnným poplatkem“, který nebyl nijak specifikován, ale dle obsahu smlouvy se jednalo o kapitalizované úroky z prodlení. Výše těchto úroků však byla nepřiměřená a svou výší zjevně odporovala dobrým mravům, neboť nelze akceptovat úrokovou míru ve výši více než desetinásobku míry obvyklé v bankovním sektoru, když v roce 2009 /2010 se úroková sazba u úvěrů pohybovala kolem 14% ročně (k tomu srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27. února 2007). Ujednání o úrocích tedy soud shledal neplatným dle ustanovení § 39 obč. zák. (k neplatnosti kapitalizovaného úroku označeného jako poplatek za půjčení peněz lze odkázat též na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 18. 2. 2003, sp. zn. 28 Co 33/2003), tedy toto ustanovení smlouvy je absolutně neplatné. 1. Je také potřeba zdůraznit, že ustanovení o souhrnném poplatku je neplatné také ve smyslu § 37 obča. zák., tedy pro jeho neurčitost. Není jednoznačně uvedeno, co předmětný poplatek představuje, on sám plní skrytou funkci úroku, když lze dovodit, že bez sjednání tohoto poplatku by žalobce neměl zájem na uzavření smlouvy, a tedy je toto ujednání absolutně neplatným. Ujednání o souhrnném poplatku není ve smyslu § 41 obč. zák. oddělitelným od zbytku smlouvy, neboť smlouva byla uzavřena jako úvěr a byla tedy z pohledu právního předchůdce žalobce uzavřena za účelem získání zisku. Lze tedy uzavřít, že právní předchůdce žalobkyně by smlouvy bez ujednání o souhrnném poplatku neuzavíral, takové ujednání tedy není oddělitelné od zbytku smluv, tedy smlouvy jsou absolutně neplatné. 1. Co se týká uznání dluhu, ani to nelze považovat za platně uzavřené, když sice z projevu vůle žalovaného vyplývá potvrzení existence smluv, ale nelze z něj vyčíst jeho záměr uznat neplatný dluh, když celé uznání je koncipováno, že uznává závazek z těchto smluv, když však výše bylo jednoznačně prokázáno, že obě předmětné smlouvy jsou absolutně neplatné. 1. Podle § 451 odst. 1 obč. zák., kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. V řízení však bylo prokázáno, že žalovanému byla ze strany předchůdkyně žalobkyně zaplacena částka 10 000 Kč + 10 000 Kč, tj. 20 000 Kč a žalovaný z této částky uhradil 14 143,49 Kč + 2 046,51 Kč, tj. 16 190 Kč, jak uvedla sama žalobkyně. Žalovaná proto žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení dluží částku 3 810 Kč. 1. S ohledem na prodlení žalovaného soud současně vyhověl žalobě co do požadavku na zaplacení zákonných úroků z prodlení z částky 3 810 Kč podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to od 8. 2. 2021, když bylo prokázáno, že žalovaný byl k zaplacení dlužné částky vyzván až dopisem ze dne 6. 1. 2021, který byl odeslán dne 25. 1. 2021, tedy dle zákonné fikce (srov. § 573 o.z.) se má za to, že výzva byla doručena dne 28. 1. 2021, tedy od 8. 2. 2021 se žalovaný dostal do prodlení, když sama žalobkyně mu poskytla lhůtu k plnění v délce 10 dnů od doručení výzvy. 1. Ve zbývajících požadavcích soud žalobu zamítnul, když se jednalo o požadavky vyplývající z absolutně neplatných smluv. 1. O náhradě nákladů soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Ačkoliv to byl žalovaný, který měl ve věci větší úspěch, s ohledem na skutečnost, že mu žádné náklady nevznikly, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.