20 C 71/2022-32 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení 4 970 Kč (jistina ve výši 3 041,62 Kč a poplatek ve výši 1 928,38 Kč), s kapitalizovanými zákonnými úroky ve výši 3 708,67 Kč a úroky z prodlení z celkové dlužné částky 4 970 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, a to z titulu Smlouvy o půjčce [číslo] ze dne [datum], kterou uzavřela předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba] s žalovaným a na základě které předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 5 000 Kč a žalovaný se zavázal, že předmětnou částku spolu se souhrnným poplatkem ve výši 3 170 Kč předchůdkyni vrátí v 30 týdenních splátkách v hotovosti po 275 Kč. Žalovaný uhradil 3 200 Kč. 2. Žalovaný byl po celou dobu řízení nečinný. Soud nařídil jednání, na kterém provedl dokazování listinami, které ke svým tvrzením předložila žalobkyně, a z nich zjistil následující skutečnosti. 3. Ze Smlouvy o půjčce [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že předmětná smlouva je podepsána zástupcem [právnická osoba] a žalovaným. Ze smlouvy bylo zjištěno, že žalovanému byla vyplacena ze strany předchůdce žalobkyně částka 5 000 Kč v hotovosti, s tím, že žalovaný měl mimo tuto částku zaplatit částku 3 170 Kč představující souhrnný poplatek, a to v 30 týdenních splátkách po 275 Kč RPSN činila 512,59%. 4. Z předžalobní upomínky ze dne 5. 11. 2021, která byla odeslána téhož dne, soud zjistil, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k uhrazení dlužné částky. 5. Podle § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, účinný do 31. 12. 2013, dále je „obč. zák.“, smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. 6. Podle § 3 odst. 1 obč. zák, výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. 7. Podle § 39 obč. zák., neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. 8. Podle § 37 odst. 1 obč. zák., právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný. 9. Ze Smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum], včetně seznamu postoupených pohledávek (položka [číslo]) a z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 24. 6. 2019 soud zjistil, že pohledávka za poskytnutí peněžité částky byla postoupena na současnou žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován, když současně byl vyzván k uhrazení dlužné částky do 10 dnů od doručení. Oznámení s výzvou bylo odesláno dne 17. 7. 2019. Ve smyslu výše uvedeného došlo k postoupení pohledávky podle § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, „dále jen o.z.“ na současnou žalobkyni. 10. Žaloba je zčásti důvodná. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný podepsali smlouvu o půjčce ve smyslu § 657 a násl. zák. obč. zák., která však nebyla uzavřena platně. Předmětnou smlouvu uzavíral žalovaný v postavení spotřebitele a právní předchůdce žalobkyně v postavení podnikatele. Důvod neplatnosti soud shledal v ujednání o zaplacení souhrnných poplatků, když se jedná o ujednání, které se příčí dobrým mravům ve smyslu § 39 obč. zák. 11. Je třeba zdůraznit, že„ souhrnný poplatek“ (který představuje kapitalizované úroky z prodlení) byl nepřiměřený a svou výší zjevně odporoval dobrým mravům, neboť nelze akceptovat úrokovou míru ve výši více než dvacetinásobku míry obvyklé v bankovním sektoru, když v roce 2010 se úroková sazba u úvěrů pohybovala kolem 15% ročně (k tomu srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27. února 2007). Ujednání o úrocích tedy soud shledal neplatným dle ustanovení § 39 obč. zák. (k neplatnosti kapitalizovaného úroku označeného jako poplatek za půjčení peněz lze odkázat též na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 18. 2. 2003, sp. zn. 28 Co 33/2003). 12. Dále je potřeba zdůraznit, také skutečnost, že předchůdce žalobkyně by smlouvu bez ujednání o souhrnném poplatku neuzavíral a takové ujednání tedy není ve smyslu § 41 obč. zák. oddělitelné od zbytku smlouvy, neboť smlouva byla uzavřena jako úvěr a byla tedy z pohledu právního předchůdce žalobce uzavřena za účelem získání zisku. 13. S ohledem zejména na výši těchto poplatků a současně nedostatečnou určitost ve smyslu § 37 obč. zák., kdy není jednoznačně uvedeno, co předmětný poplatek představuje a který plní skrytou funkci úroku a bez jehož sjednání by žalobce neměl zájem na uzavření smlouvy, je toto ujednání absolutně neplatným, tedy je s ohledem na výše uvedené neplatná celá smlouva. 14. Podle § 451 odst. 1 obč. zák., kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. V řízení však bylo prokázáno, že žalovanému byla ze strany předchůdkyně žalobkyně zaplacena částka 5 000 Kč a žalovaný z této částky uhradil 3 200 Kč, jak uvedla sama žalobkyně. Žalovaný proto žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení dluží částku ve výši 1 800 Kč. 15. S ohledem na prodlení žalovaného soud současně vyhověl žalobě co do požadavku na zaplacení zákonných úroků z prodlení z částky 1 800 Kč podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to od 2. 8. 2019, když bylo prokázáno, že žalovaný byl k zaplacení dlužné částky vyzván až dopisem ze dne 24. 6. 2019, který byl odeslán dne 17. 7. 2019, tedy dle zákonné fikce (srov. § 573 o.z.) se má za to, že výzva byla doručena dne 22. 7. 2019, tedy od 2. 8. 2021 se žalovaný dostal do prodlení, když sama žalobkyně mu poskytla lhůtu k plnění v délce 10 dnů. 16. Ve zbývajících požadavcích soud žalobu zamítnul, když se jednalo o požadavky vyplývající z absolutně neplatné smlouvy. 17. O náhradě nákladů soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Ačkoliv to byl žalovaný, který měl ve věci větší úspěch, s ohledem na skutečnost, že mu žádné náklady nevznikly, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.