ECLI: ECLI:CZ:OSHO:2022:22.C.271.2020.1 Datum: 2022-01-20 Předmět: určení neplatnosti výpovědi Ustanovení: ["§ 142 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 13 vyhl. č. 177/1996 Sb.", "§ 11 vyhl. č. 177/1996 Sb.", "§ 14 vyhl. č. 177/1996 Sb.", "§ 9 vyhl. č. 177/1996 Sb.", "§ 52 z. č. 262/2006 Sb.", "§ 72 z. č. 262/2006 Sb.", ["náhrada mzdy""odbory""peněžité plnění""výpověď z pracovního poměru"]
Čeho se rozhodnutí týká: Rozhodnutí se týká: určení neplatnosti výpovědi. Aplikuje: § 142 (99/1963 Sb.), § 13 vyhl. č. 177/1996 Sb., § 11 vyhl. č. 177/1996 Sb., § 14 vyhl. č. 177/1996 Sb..
1. Žalobce se domáhal u zdejšího soudu určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru s žalovaným. Z podané žaloby vyplynulo, že žalobce byl u žalovaného zaměstnán od 27. 8. 2007 jako učitel odborného výcviku v oboru vzdělávání„ [anonymizováno]“, a to v pracovním poměru na dobu neurčitou. Dne 30. 6. 2020 převzal žalobce v prostorách žalované listinu s názvem„ Výpověď“, odkazující na výpovědní důvod podle § 52 písm. c) zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce (dále jen „zákoník práce“) a navazující na„ Organizační opatření [číslo] [rok]“ ze dne 26. 6. 2020 (dále jen„ organizační opatření“ nebo„ organizační změna“), avšak teprve poté žalovaná požádala odborovou organizaci s názvem„ [anonymizováno 7 slov] [číslo]“ (dále jen„ odborová organizace“), jejímž je žalobce předsedou jejího výboru, o souhlas s touto výpovědí ve smyslu § 61 odst. 2 zákoníku práce. Vědoma si tohoto pochybení, zaslala žalovaná žalobci prostřednictvím provozovatele poštovní licence výpověď z téhož důvodu datovanou dnem 15. 7. 2020, kterou žalobce obdržel dne 27. 7. 2020, avšak nebyla mu doručena do vlastních rukou (§ 334 odst. 1 zákoníku práce). Žalobce tak čelil, v rozporu se zásadou ne bis in idem, následkům dvou výpovědí z téhož pracovního poměru pro tentýž výpovědní důvod a obě považoval za neplatné pro nedodržení podmínek stanovených v § 61 odst. 2 a § 334 odst. 1 zákoníku práce. Rozporoval tvrzenou nadbytečnost a existenci spravedlivých důvodů na straně žalované, pro které u ní nadále nemohl být zaměstnáván. Ve vztahu k organizační změně zpochybňoval rozhodnutí sloučit praktickou část výuky v druhém a třetím ročníku a namítal, že pokud by se tak nestalo, byla by zachována výše úvazku 1,0 (deset vyučovacích dnů v kalendářním měsíci); financování výuky se totiž odvíjí od proměnné„ třída“, nikoli„ žák“, a tedy není rozhodující, že se ve dvou ročnících školního roku 2020 2021 nacházelo pouze šest žáků. Žalobce byl navíc přesvědčen, že pro odborný výcvik v oboru vzdělávání„ [anonymizováno]“ byl jedinou kompetentní osobou splňující zákonné požadavky.
1. Žalovaná k podané žalobě předně uvedla, že podaná výpověď nemá původ v činnosti žalobce v odborové organizaci, a že neučinila žádný nezákonný krok motivovaný snahou s ním pracovní poměr účelově rozvázat. Konkrétně spojování ročníků ve výuce je běžnou praxí v souladu se školským zákonem, na níž se sám žalobce v minulosti podílel; ve vztahu k finanční stránce odkázala na nařízení vlády č. 123/2018 Sb., o stanovení maximálního počtu hodin výuky financovaného ze státního rozpočtu pro základní školu, střední školu a konzervatoř zřizovanou krajem, obcí nebo svazkem obcí (dále jen„ nařízení vlády č. 123/2018 Sb.“). S ohledem na výlučnou kvalifikaci žalobce pro odborný výcvik v oboru vzdělávání„ [anonymizováno]“ nemohl žalobce pro žalovanou vykonávat po organizační změně jinou pedagogickou práci. Organizační změna, s níž byla odborová organizace seznámena e-maily ze dne 24. 6. 2020 a 26. 6. 2020 zaslanými na adresu [email], přitom měla původ v nízkém (nulovém) počtu zájemců o studium v oboru vzdělávání„ [anonymizováno]“, v kombinaci s tím, že ve školním roce 2020 2021 dosahuje počet žáků tohoto vzdělávacího oboru pouhých pěti (na počátku šesti) žáků, což nedosahuje ani zákonem stanoveného limitu na jednoho učitele odborného výcviku. Taktéž celkový počet žáků prvního ročníku vzdělávacího oboru„ [ulice] [anonymizováno]“, byl důvodem, proč musela žalovaná odpovídajícím způsobem reagovat, a to změnami ve struktuře zaměstnanců, jejichž druhu práce se zmenšená potřeba dotýkala. V důsledku organizační změny tak došlo nejen ke zrušení pracovního místa učitele odborného výcviku v oboru vzdělávání„ [anonymizováno]“ s úvazkem 1,0 a zřízení nového pracovního místa téhož oboru s úvazkem 0,5, ale také ke zrušení pracovního místa učitele odborného výcviku v oboru vzdělávání„ [ulice] [anonymizováno]“ s úvazkem 1,0 a zřízení nového pracovního místa téhož oboru s úvazkem 0,5. Nově zřízená pozice (jmenovaná na prvním místě) byla nabídnuta žalobci, ten ji však odmítl. Žalovaná by tak za dané situace neměla možnost přidělovat žalobci sjednanou práci v rozsahu sjednané týdenní pracovní doby. Co se týče dvojí výpovědi, v počátku řízení žalovaná uznala, že neměla v době podání první výpovědi k dispozici předchozí souhlas odborové organizace ve smyslu § 61 odst. 2 zákoníku práce, a tedy tato první výpověď nebyla s to vyvolat rozvázání pracovního poměru mezi účastníky. V průběhu řízení však své stanovisko změnila a trvala na tom, že souhlas s podáním výpovědi obdržela od odborové organizace několik hodin před podáním samotné výpovědi žalobci. Navíc zpochybňovala, zda ke dni udělení výpovědi u ní odborová organizace vůbec působila (tj. zda splnila požadavek minimálního počtu členů, zda oznámení o tom, že bude působit u žalované, splňovalo náležitosti § 286 odst. 3 a 4 zákoníku práce, a zda žalované předložila stanovy, z nichž toto oprávnění vyplývá). Konečně žalovaná trvala na tom, že po ní (i přes nesouhlas odborové organizace s výpovědí žalobce) nelze spravedlivě požadovat, aby žalobce nadále zaměstnávala. Poukázala nejen na to, že pro výkon jiné práce neměl potřebnou kvalifikaci, ale také na to, že je v produktivním věku a na zaměstnání u žalované není existenčně závislý, neboť se aktivně věnuje také samostatné výdělečné činnosti. Pokud by nepřistoupila ke sloučení skupin žáků tak, jak je popsáno v organizačním opatření, nebyla by schopná takto početně podhodnocené skupiny financovat.
1. Mezi účastníky není sporu o tom, že žalobce byl od 27. 8. 2007 do 30. 9. 2020 zaměstnancem žalované, a to na pozici učitel odborného výcviku v oboru vzdělávání„ [anonymizováno]“, s dosaženým úplným středním odborným vzděláním s vyučením i maturitou, což vyplývá mj. z„ Potvrzení o zaměstnání“ vystaveného žalovanou dne 30. 9. 2020. Účastníci se shodli též na tom, že odborová organizace, v níž žalobce zastává pozici předsedy výboru, nedala s jeho výpovědí souhlas. Nesporné bylo také to, že žalovaná žalobci nabídla nově zřízenou pozici učitele odborného výcviku v oboru vzdělávání„ [anonymizováno]“ s polovičním úvazkem, avšak žalobce ji odmítl. Není sporu ani o tom, že tuto nabídku naopak přijal otec žalobce – Ing. [celé jméno žalobce], který u žalované do té doby působil jako učitel teoretické výuky v oboru vzdělávání„ [anonymizováno]“.
1. Předmětem sporu však mezi účastníky zůstalo na prvním místě to, jak probíhala časová souslednost jednotlivých kroků před podáním výpovědi ze dne 30. 6. 2020, tedy zda udělení souhlasu odborové organizace s výpovědí předcházelo samotnému jejímu podání. Žalobce též zpochybňoval způsob, jakým byla odborová organizace seznámena s organizačním opatřením či jeho návrhem. Naopak žalovaná namítala, že odborová organizace nesplňovala ke dni podání první výpovědi vícero podmínek pro působení u žalované, a proto žalovaná neměla povinnost ji předem žádat o souhlas s výpovědí žalobci. Účastníci se neshodli také na okolnostech doručování výpovědi ze dne 15. 7. 2020 (konkrétně na tom, kdo zásilku s touto výpovědí od držitele poštovní licence převzal) a konsekventně ani na právním hodnocení situace, kdy je zásilka s výpovědí zasílaná poštou převzata jinou osobou a teprve poté předána zaměstnanci. Konečně se účastníci neshodli ani na tom, zda bylo možné po žalované spravedlivě požadovat, aby žalobce (navzdory nesouhlasu odborové organizace s výpovědí) dále zaměstnávala (jak se domníval žalobce), či nikoli (jak se domnívala žalovaná).
1. K prokázání uvedených sporných skutečností provedl soud následující důkazy:
1. První část provedených důkazů souvisí s námitkou strany žalované, že odborová organizace nesplňovala ke dni podání první výpovědi vícero podmínek pro působení u žalované, a proto žalovaná neměla povinnost ji předem žádat o souhlas s výpovědí žalobci. Na podkladě oznámení odborové organizace ze dne 18. 6. 2013, 21. 12. 2015 a 7. 6. 2018 a„ Evidenčních listů ZO ČMOS PŠ“ za první a druhé pololetí roku 2020, soud zjistil, že ke dni 30. 6. 2020 byli členy odborové organizace kromě žalobce též Mgr. [jméno] [příjmení] (do 30. 9. 2020) a Ing. [celé jméno žalobce] (který své členství potvrdil i svědeckou výpovědí). Co se týče dalších členů, jejich členství bylo ke dni 30. 6. 2020 již ukončeno; konkrétně v případě Ing. [jméno] [příjmení] ke dni 30. 6. 2013, Ing. [jméno] [příjmení] ke dni 11. 12. 2019, Ing. [jméno] [příjmení] ke dni 30. 3. 2013, Mgr. [jméno] [příjmení] ke dni 31. 7. 2013, Ing. [jméno] [příjmení] ke dni 15. 6. 2016, Ing. [jméno] [příjmení] ke dni 30. 6. 2016 (uvedená data vyplývají buď z personální dokumentace žalované, tj. z potvrzení o zaměstnání těchto osob, nebo přímo ze sdělení jednotlivých bývalých členů). Co se týče splnění dalších zákonných podmínek, odborová organizace zaslala žalované dopisem ze dne 17. 10. 2012 sdělení o tom, kdy byla založena (tedy k 14. 10. 2012), že bude působit u žalované a kdo jsou její funkcionáři, a později žalovanou informovala o organizačních změnách dopisem ze dne 18. 6. 2013 (podle obsahu tohot
Provozuje Eucalypt 4 s.r.o., IČO 22103741, Jičínská 226/17, Praha 3 (kontakt). Zdroj dat: e-Sbírka / justice.cz (oficiální). Výklady generovány AI z textu zákona, orientační — nenahrazují radu advokáta.