23 C 16/2021-25 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 17 940 Kč se zákonným úrokem z prodlení s tím, že žalovaný dne 3. 3. 2019 uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o úvěru [číslo] na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 12 000, přičemž se žalovaný zavázal vrátit 14 760 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s plněním splátek, proto vznikl právní předchůdkyni žalobkyně nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné jistiny ve výši 5 940 Kč a na paušální náhradu za upomínání ve výši 50 Kč. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému řádně oznámeno. Žalobkyně uvedla, že důkazy o posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr nedisponuje. 2. Podáním ze dne 24. 9. 2021 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do zaplacení částky 8 750 Kč představující kapitalizovaný úrok ve výši 2 760, náklady upomínání ve výši 50 Kč, smluvní pokutu ve výši 5 940 Kč a zákonného úroku z prodlení z těchto částek. Nadále žádala pouze zaplacení jistiny spolu s úrokem z prodlení. Soud proto řízení částečně zastavil, a to v souladu s § 96 odst. 1, 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci rozhodl dle § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání. 4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že společnost [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli dne 3. 3. 2019 smlouvu o úvěru [číslo] na základě které právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] poskytla žalovanému částku 12 000 Kč s tím, že žalovaný se zavázal jistinu úvěru vrátit společně s úrokem v celkové výši 14 760 Kč (úrok 279,83% ročně) do 30 dnů ode dne poskytnutí úvěru. Nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky. Žalovaný byl seznámen se základními podmínkami úvěru (formulář pro standardní informace úvěru). Částka 12 000 Kč byla poskytnuta žalovanému v den podpisu smlouvy o úvěru, což žalovaný stvrdil podpisem smlouvy. Žalobkyně nedoložila, že její předchůdkyně posoudila schopnost žalovaného úvěr splatit. [právnická osoba] následně pohledávku za žalovaným postoupila na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 8. 2020, což bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 8. 9. 2020 (odesláno dle podacího archu dne 9. 9. 2020), kterým byl žalovaný zároveň vyzván k zaplacení dlužné částky do 10 dnů. Žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu i výzvou ze dne 9. 3. 2021 (odesláno dle podacího archu dne 11. 3. 2021). 5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 7. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 8. Podle § 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 9. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 11. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 12. Podle § 87 odst. zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 13. Podle § 78 odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1. 14. Nutno konstatovat, že žalobkyně soudu ani na jeho výzvu neosvětlila, jakým způsobem došlo ze strany její předchůdkyně k posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a k tomuto neoznačila žádné důkazy, což soud považuje za nedostatečné, když v souladu s § 86 odst. 1,2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, bylo její povinností před poskytnutím úvěru žalovanému tuto jeho schopnost posoudit. Soud tak musel dospět k závěru, že předchůdkyně žalobkyně tuto svou povinnost nesplnila, přičemž sankcí je v takovém případě absolutní neplatnost smlouvy o úvěru. Soud nemůže přehlédnout, že zamezením nekontrolovaného úvěrování osob, jež by na úvěr vůbec neměly dosáhnout, je sledováno i zachování veřejného pořádku a naplnění závazků vyplývajících z mezinárodních smluv zavazujících Českou republiku, podle kterých se tato zavázala mimo jiné i implementovat do svého právního řádu směrnice Evropského parlamentu a Rady Evropských společenství. S přihlédnutím k uvedenému soud dospěl k závěru, že je třeba považovat neplatnost úvěrové smlouvy za absolutní ve smyslu ustanovení § 588 o. z., k níž soud přihlíží i bez námitky účastníků, neboť je v rozporu s veřejným pořádkem vzhledem k tomu, že se týká spotřebitele. 15. Soud však má na základě shora uvedených důkazů za prokázané, že předchůdkyně žalobkyně skutečně poskytla žalovanému částku ve výši 12 000 Kč, přičemž toto je třeba posoudit jako plnění bez platného závazku ve smyslu § 2993 o. z., které je tak žalovaný povinen žalobkyni vrátit. Žalobkyni, na kterou byla pohledávka postoupena, tak vzniklo právo na úhradu částky 12 000 Kč. Soud proto žalovaného k úhradě této částky z titulu bezdůvodného obohacení zavázal, a to včetně úroků z prodlení dle § 1970 o. z. Pokud jde o den, od kterého náleží žalobkyni právo na zaplacení úroku z prodlení, pak soud vzal za prokázané, že žalovaný byl písemně vyzván k úhradě dluhu do 24. 9. 2020 (za aplikace fikce doručení dle § 573 o. z.). Žalobkyni tak vznikl nárok na požadovaný zákonný úrok z prodlení od 25. 9. 2020 do zaplacení. V tomto rozsahu soud žalobě vyhověl. Protože však žalovaný žádala zaplacení úroku z prodlení i před tímto datem, soud nárok žalobkyně na kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 1 586,71 Kč (úrok z prodlení počítaný od 3. 4. 2019 do 10. 8. 2020) a dále na zákonný úrok z prodlení z částky 12 000 Kč od 29. 8. 2020 do 24. 9. 2020, zamítl. 16. Ohledně nákladů řízení rozhodl soud v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť poměr úspěchu a neúspěchu žalobkyně byl téměř totožný. Soud proto o nákladech řízení rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.