23 C 36/2022-47 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 71 140 Kč s příslušenstvím z titulu dvou smluv o půjčce, které se žalovanou uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba] Na základě smlouvy o půjčce [číslo] uzavřené dne 25. 6. 2005 se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 27 000 Kč. Žalovaná se ve smlouvě současně zavázala kromě jistiny zaplatit souhrnný poplatek ve výši 17 928 Kč, a to vše v 52 týdenních splátkách po 864 Kč do 24. 6. 2006. Jelikož žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, když na svůj dluh uhradila celkem 3 869 Kč, naposledy 11. 3. 2006, právní předchůdkyni žalobkyně vzniklo právo na celou dosud neuhrazenou dlužnou částku, která činila na jistině 24 674,88 Kč a na dlužném poplatku 16 384,12 Kč. Žalobkyně, na kterou byla pohledávka postoupena, dále po žalované požadovala zaplacení kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 48 587,97 Kč (úrok v zákonné výši z částky 41 059 Kč za dobu od 2. 7. 2006 do 18. 12. 2020), zákonných úroků z prodlení z částky 41 059 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení. 2. Na základě druhé smlouvy o půjčce [číslo] uzavřené dne 21. 5. 2005 se právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se ve smlouvě zavázala kromě jistiny zaplatit částku souhrnného poplatku ve výši 13 280 Kč, a to vše v 52 týdenních splátkách po 640 Kč do 20. 5. 2006. Jelikož žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, když na svůj dluh uhradila celkem 3 199 Kč naposledy 11. 3. 2006, právní předchůdkyni žalobkyně vzniklo právo na celou dosud neuhrazenou dlužnou částku, která činila na jistině 18 077,52 Kč a na dlužném poplatku částku 12 003,48 Kč. Žalobkyně, na kterou byla pohledávka postoupena, dále po žalovaném požadovala zaplacení kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 35 860,15 Kč (úrok v zákonné výši z částky 30 081 Kč za dobu od 28. 5. 2006 do 18. 12. 2020), zákonných úroků z prodlení z částky 30 081 Kč za dobu od 19. 12. 2020 do zaplacení. 3. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. Za splnění podmínek stanovených v § 115a o. s. ř. rozhodl soud ve věci bez nařízení jednání. 4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], byla dne 28. 6. 2005 uzavřena smlouva o půjčce [číslo] na základě které žalovaná obdržela v den podpisu smlouvy částku 27 000 Kč v hotovosti. Žalovaná se zavázala tuto částku společně se souhrnným poplatkem ve výši 17 928 Kč právní předchůdkyni žalobkyně vrátit v 52 týdenních splátkách ve výši 864 Kč. Mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], byla dále dne 23. 5. 2005 uzavřena smlouva o půjčce [číslo] na základě které žalovaná obdržela v den podpisu smlouvy částku 20 000 Kč v hotovosti. Žalovaná se zavázala tuto částku společně se souhrnným poplatkem ve výši 13 280 Kč právní předchůdkyni žalobkyně vrátit v 52 týdenních splátkách ve výši 640 Kč. Nedílnou součástí smluv byly rovněž smluvní podmínky. Podle čl. 8 smluvních podmínek se smluvní strany dohodly, že pokud zákazník včas neuhradí splátku, má věřitel právo požadovat uhrazení celé zbylé částky půjčky, a to v nejbližším termínu pro výběr týdenní splátky. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 byly pohledávky za žalovanou postoupeny na žalobkyni. Žalované byla tato skutečnost oznámena dopisem ze dne 6. 1. 2021. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 11. 11. 2021, jež byla žalované odeslána dne 12. 11. 2021. 5. Soud v dané věci aplikoval zákon č. 40/1964, občanský zákoník, účinný do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“), neboť s ohledem na § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., který uvedený zákon zrušil, se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, řídí dosavadními právními předpisy. 6. Na základě předložených listinných důkazů má soud za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba] a žalovanou byly platně uzavřeny smlouvy o půjčce podle § 657 a násl. obč. zák., který stanoví, že„ smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.“ Podle § 658 odst. 1 obč. zák.,„ při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.“ S odkazem na obsah uzavřených smluv však soud dospěl k závěru, že žalobkyni, na kterou byly pohledávky za žalovaným postoupeny ve smyslu § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, vznikl nárok pouze na zaplacení půjčených jistin ve výši 27 000 Kč a 20 000 Kč Smluvní ujednání o souhrnném poplatku je dle názoru soudu nutno posoudit jako neplatné ujednání, neboť je neurčité a nesrozumitelné a jako takové je v rozporu s § 37 odst. 1 obč. zák., který stanoví, že„ právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný.“ Z předložených smluv o půjčce není zřejmé, jakým způsobem dospěl věřitel při jejich uzavírání ke konkrétní výši souhrnných poplatků, jaké dílčí poplatky a za jaké služby související s poskytnutými půjčkami má být dlužník povinen uhradit a zda vůbec a jakým způsobem se do výše souhrnných poplatků promítá úroková sazba za poskytnutí půjček, pročež ze smluv není zřejmé, zda byl úrok dohodnut a v jaké výši. Smlouvy ani smluvní podmínky rovněž neobsahují ani případné ujednání, ze kterých by bylo možné určit, v jakém poměru bude každá splátka započítána na jednotlivé složky souhrnných poplatků. I pokud by tedy každý souhrnný poplatek v sobě obsahoval úrok, soud by nemohl posoudit, zda byl sjednán v přiměřené výši. Soud nezpochybňuje právo věřitele na úhradu nákladů vzniklých mu v souvislosti s poskytnutím půjček a na přiměřenou odměnu za poskytnutí peněžních prostředků, nicméně tak musí při uzavírání smlouvy ujednat dostatečně konkrétním způsobem, aby spotřebiteli bylo zřejmé, za jaké konkrétní služby má tento poplatek uhradit a za jakou odměnu mu věřitel peněžní prostředky poskytuje. Tento závěr je navíc posílen faktem, že se zde jedná o vztahy mezi podnikatelem a spotřebitelem, v nichž je třeba spotřebiteli jakožto slabší straně poskytnout zvýšenou ochranu. Ze všech shora uvedených důvodů považuje soud smluvní ujednání o povinnosti dlužníka zaplatit souhrnné poplatky za absolutně neplatná v souladu s § 39 obč. zák., který stanovuje, že„ neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.“ 7. Nadto lze dále uvést, že i pokud by souhrnné poplatky představovaly pouze úrok za půjčení peněžních prostředků, musel by soud konstatovat, že byly sjednány v nepřiměřené výši, a tudíž v rozporu s dobrými mravy ve smyslu § 3 odst. 1 obč. zák., dle kterého„ výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy.“ Nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Z měnové statistiky České národní banky, dostupné na www.cnb.cz, týkající se úrokových sazeb úvěrů poskytovaných bankami domácnostem soud zjistil, že v květnu a červnu roku 2005 se průměrná výše úrokových sazeb u půjček splatných do 1 roku pohybovala okolo od 5,52% - 13,60 %. Vzhledem k tomu, že původní věřitel požadoval pokaždé na souhrnném poplatku – úroku přibližně 87,74 % ročně, je zřejmé, že taková výše úroku by převyšovala více než šestkrát horní hranici obvyklé úrokové míry. 8. Na základě posuzovaných smluv právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 27 000 Kč a 20 000 Kč a žalovaná se zavázala tyto finanční prostředky právní předchůdkyni žalobkyně vrátit. Žalovaná na svůj dluh uhradila 3 869 Kč a 3 199 Kč. Tuto žalovanou uhrazenou částku soud započítal právě na dlužné části jistiny, neboť jak se již uvádí shora, ujednání o povinnosti zaplatit souhrnné poplatky považuje soud za absolutně neplatné. 9. Soud na tomto místě konstatuje, že s ohledem na § 457 obč. zák. platí, že„ pokud je smlouva (zčásti) neplatná, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co na základě takového neplatného ujednání dostal.“ V řízení o žalobě o vrácení plnění z (částečně) neplatné smlouvy soud proto může žalobkyni, na kterou byla pohledávka za žalovanou postoupena, přiznat pouze vrácení toho, oč peněžité plnění přesahuje peněžité plnění poskytnuté jí podle smluv žalovanou, a to i v případě, že žalovaná započtení jí poskytnutého protiplnění nenavrhla (k tomu obdobně viz rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. 29 Odo 52/2002, nebo ze dne 15. 9. 2009, sp. zn. 33 Cdo 2373/2007). Tím, že dojde k započtení částky, na kterou žalobkyně nemá od počátku nárok, do dlužné částky, na kterou