23 C 51/2022-39 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 16 733 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 4. 12. 2015, kterou se žalovanou uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba] Ta nejdříve s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě informací a dokladů od žalované. Na základě uzavřené smlouvy pak žalovaná obdržela částku 10 000 Kč v hotovosti. Žalovaná se ve smlouvě současně zavázala kromě jistiny zaplatit rovněž částku ve výši 8 361 Kč, která představuje úrok ve výši 1 317 Kč (sazba 20,5 % p. a.), odměnu za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 2 055 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 989 Kč, a to vše v 60 týdenních splátkách po 307 Kč. Žalovaná hradila splátky do 14. 12. 2015, když celkem uhradila 1 628 Kč, poté přestala splátky hradit. Poslední splátku v dané výši měla přitom dle splátkového kalendáře zaplatit dne 27. 1. 2017. Žalovaná tak dluží žalobkyni jistinu ve výši 8 555,84 Kč, částku 8 177,16 Kč na poplatcích a pevném úroku, dále úrok ve výši 6 923,22 Kč (tj. úrok ve výši 20,5 % ročně z jistiny za dobu od 28. 1. 2017 do 18. 12. 2020), zákonný úrok z prodlení 3 489,64 Kč (z částky jistiny za dobu od 22. 12. 2015 do 18. 12. 2020). Dále se žalobkyně domáhá částky úroku ve výši 20,5 % ročně z částky jistiny od 19. 12. 2020 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky jistiny od 19. 12. 2020 do zaplacení. Pohledávka byla dne 18. 12. 2020 postoupena na žalobkyni. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. Soud v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), rozhodl bez nařízení jednání. 3. Soud na základě předložených listinných důkazů zjistil, že mezi společností [právnická osoba] a žalovanou byla uzavřena dne 4. 12. 2015 smlouva o zápůjčce [číslo] na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalované poskytnout zápůjčku ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnutou zápůjčku spolu s poplatkem ve výši 8 361 Kč, který představuje úrok ve výši 1 317 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 2 055 Kč a poplatek za hotovostní režim splátek ve výši 4 989 Kč (celkem tedy částku 18 361 Kč), splatit v pravidelných 60 týdenních splátkách ve výši 307 Kč. V dalším smluvní strany odkázaly na smluvní podmínky, dle kterých činí výše úrokové sazby 20,50 % p. a. Žalované byla zápůjčka poskytnuta v hotovosti ke dni podpisu smlouvy. 4. Z karty zákazníka soud zjistil, že žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně uvedla, že bydlí ve spolubydlení, je zaměstnána, její hlavní příjem je 13 986 Kč měsíčně. Její měsíční výdaje jsou za nájem a inkaso celkem 1 000 Kč měsíčně, telefon 300 Kč měsíčně, další nespecifikované výdaje domácnosti jsou 4 500 Kč měsíčně, tj. celkem výdaje 5 800 Kč měsíčně. Žalovaná podepsala, že předchůdkyni žalobkyně předložila pracovní smlouvu a 3 výplatní pásky. 5. Žalovaná celkem dle tabulky umoření na dluh uhradila 1 628 Kč, a to ke dni 14. 12. 2015, poté přestala splátky splácet. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 18. 12. 2020 byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni, což bylo žalované dle podacího lístku oznámeno, a to dopisem ze dne 6. 1. 2021, který byl odeslán 25. 1. 2021. Současně byla vyzvána k úhradě dlužné částky do 10 dnů od doručení výzvy. Před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky do 26. 11. 2021, jak vyplývá z dopisu ze dne 11. 11. 2021 a z přiloženého podacího lístku ze dne 12. 11. 2021 s tím, že jinak bude podána žaloba. 6. Na základě shora uvedených zjištění má soud za prokázané, že mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně byla podepsána smlouva o zápůjčce dle ustanovení § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), který stanoví, že„ přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.“ Dle § 2392 odst. 1 o. z.,„ lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.“ Žalované byly na základě smlouvy vyplaceny sjednané finanční prostředky, které se žalovaná zavázala vrátit v dohodnutých lhůtách i s příslušenstvím. Protože žalovaná porušila podmínky smlouvy a sjednané splátky nehradila, mělo vzniknout dle smluvních ujednání právní předchůdkyni žalobkyně právo požadovat zaplacení celé neuhrazené zápůjčky i se sjednanými poplatky a úroky. Následně byla pohledávka postoupena na žalobkyni v souladu s § 1879 o. z., který stanovuje, že„ věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).“ 7. Jelikož žalovaná ve smluvním vztahu vystupuje jako spotřebitel, je soud povinen z úřední povinnosti zkoumat, zda předchůdkyně žalobkyně splnila svou povinnost uvedenou v ustanovení § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“), který stanovuje, že„ věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.“ Tedy zda s odbornou péčí zkoumala úvěruschopnost žalované. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, dále dovodil, že:„ Součástí odborné péče poskytovatele úvěru podle § 9 odst. 1 ZSÚ je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele, apod.).“ Přitom případná neplatnost smlouvy o úvěru v důsledku porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, je neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele úvěru odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (podrobněji k tomu rozsudek Okresního soudu ve Zlíně ze dne 11. 2. 2020, sp. zn. 38 C 4/2020). 8. Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o zápůjčce žádala od žalované informace o její finanční situaci. Příjmy ani výdaje však právní předchůdkyně žalobkyně dostatečně neověřovala, vyšla pouze z tvrzení žalované, když soudu nic dalšího nebylo předloženo. Bez ověřených údajů o příjmech a výdajích ale řádnou analýzu finančního rozpočtu žalované nelze provést, a proto si lze jen těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatelky a posoudit její schopnost úvěr splácet. Za situace, kdy právní předchůdkyně žalobkyně nemá jakékoliv informace o finanční historii žalované, nevyužije ani možnosti zjistit si údaje o žalované z veřejně přístupných databází (informace výlučně z insolvenčního rejstříku jsou v tomto směru naprosto nedostačující) a vychází výlučně z tvrzení žalované, která si dostatečně neprověří, je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně na splnění své povinnosti s odbornou péčí posuzovat úvěruschopnost naprosto rezignovala. Proto se uplatní domněnka ve smyslu § 22 odst. 5 ZSÚ, který stanovuje, že„ není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 5, 7 a 9 nesplnil.“ Ničím nedoložené prohlášení samotné žalované o jejích příjmech a výdajích a o tom, že doklady o příjmech a výdajích předchůdkyni žalobkyně poskytla a je schopna úvěr splatit, neobstojí. Poskytovatelé úvěrů dle názoru soudu musí před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Právní úprava je orientovaná na ochranu spotřebitele (jakožto slabší smluvní strany) před neschopností splatit úvěr, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele – poskytovatele spotřebitelského úvěru, který musí soudu předložit doklady o příjmech a výdajích spotřebitele tak, aby mohlo být ověřeno, že skutečně řádně ověřil tvrzení žalované o její finanční situaci. Přezkoumání úvěruschopnosti spotřebitele je přitom myšlenkový postup, který musí být přezkoumatelný a údaje uvedené spotřebitelem musí být ve smyslu shora citované judikatury Nejvyššího soudu doloženy objektivními podklady. 9. Soud tedy uzavírá, že úvěruschopnost žalované nebyla posuzována řádně a s náležitou péčí, což má za následek neplatnost smlouvy o