4 C 226/2022-54 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 17 508 Kč s příslušenstvím. Svoji žalobu odůvodnila tím, že s žalovanou uzavřela smlouvu o zápůjčce dne 25. 8. 2021, na základě které byla žalované poskytnuta částka 15 000 Kč převodem na bankovní účet žalované. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaná zavázala zaplatit poplatek ve výši 7 200 Kč. Celkovou dlužnou částku se žalovaná zavázala splatit do 26. 12. 2021. K prověření schopnosti žalované splácet úvěr žalobkyně uvedla, že před uzavřením smlouvy ověřila úvěruschopnost žalované nahlédnutím do centrální evidence exekucí a dále z informací získaných od žalované. Žalovaná k datu podání žaloby uhradila na pohledávku 9 232 Kč. 2. Žalovaná uvedla, že zaplatila celkem 11 100 Kč a po podání žaloby dalších 1 400 Kč, celkem 12 500 Kč. Sjednaný smluvní poplatek 7 200 Kč je nepřiměřenou smluvní podmínkou a představuje úrok za úvěr. Smlouva o zápůjčce je neplatná a v rozporu s dobrými mravy, RPSN je 990 % a proto také neplatná. O zbytku jistiny žádala povolit splátky. Žalobkyně ani žalovanou nevyzvala k úhradě, nemá doručenku. 3. Soud na základě provedeného dokazování při jednání soudu zjistil, že mezi žalobkyní a žalovanou byla prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřena dne 25. 8. 2021 smlouva o zápůjčce. Ve smlouvě se účastníci dohodli na poskytnutí částky 15 000 Kč a žalovaná se zavázala uhradit nejen částku 15 000 Kč, ale také poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 7 200 Kč, to vše ve třech splátkách. Smlouva obsahuje rovněž ceny za výzvy k úhradě – za každou výzvu 500 Kč. V případě prodlení byla žalovaná povinna hradit smluvní pokutu 0,1 % dlužné částky denně. Ze Všeobecných obchodních podmínek soud zjistil základní informace k poskytnutí zápůjčky. Peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč byly zaslány na účet žalované dne 25. 8. 2021 (částečný výpis z účtu, smlouva o zápůjčce ze dne 25. 8. 2021, všeobecné obchodní podmínky). Žalované tak byla poskytnuta zápůjčka ve výši 15 000 Kč a tato se zavázala uhradit jistinu a dále poplatek ve výši 7 200 Kč ve třech pravidelných splátkách. Předžalobní upomínka byla žalované zaslána (předžalobní výzva ze dne 11. 5. 2022, podací lístek z téhož dne). 4. Žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalované měla k dispozici její výpis z běžného účtu ze dne 23. 11. 2020, tj. o 9 měsíců starší vzhledem ke dni uzavření smlouvy 25. 8. 2021. Z něho je zřejmé, že tehdy konečný zůstatek činil 3 874,15 Kč a již tehdy žalovaná čerpala úvěry např. od [právnická osoba] 5. Žalovaná zaplatila dne 25. 4. 2022 částku 200 Kč, dne 30. 5. 2022 částku 200 Kč, dne 28. 6. 2022 částku 200 Kč, dne 31. 7. 2022 částku 200 Kč, dne 7. 9. 2022 částku 200 Kč, dne 29. 9. 2022 částku 200 Kč, dne 24. 10. 2022 částku 200 Kč (zjištěno z potvrzení plateb a potvrzení o zadání tuzemské platby) a předtím 26. 10. 2021 zaplatila 3 700 Kč a dne 24. 9. 2021 částku 7 400 Kč (přehled transakcí [jméno] [příjmení] bank ze dne 6. 11. 2022). Celkem tak zaplatila 12 500 Kč. 6. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen "o. z."). Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 7. Podle § 2390 o. z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 8. Podle § 2392 o. z., při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. 9. Podle ustanovení § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. Podle ustanovení § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 11. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 13. Soud se předně zabýval tím, zda žalobkyně při uzavírání smlouvy řádně posoudila schopnost žalované splácet úvěr ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru a dospěl k závěru, že nikoliv. Byť žalobkyně předložila vyjádření o způsobu posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr, nenavrhla a ani nepředložila žádné důkazy k prokázání těchto svých tvrzení a rovněž z listin předložených žalobkyní nelze učinit závěr, že by žalobkyně řádně posoudila schopnost žalované splácet úvěr ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru ověřením skutečné výše příjmů a výdajů žalované z jí předložených listin. Žalobkyně totiž předložila pouze 9 měsíců starý výpis z účtu žalované. Z něho však nelze zjistit, jaké příjmy měla žalovaná před uzavřením smlouvy, či jaké výdaje byly aktuální. 14. Na základě shora uvedených skutečností má soud za prokázané, že žalobkyně sice poskytla žalované na základě uzavřené smlouvy o zápůjčce celkem částku 15 000 Kč, nicméně již neposoudila řádně schopnost žalované úvěr splatit, neboť nezjišťovala skutečné výdaje žalované ověřením předložených listin. V důsledku toho je smlouva o úvěru dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná. Podle § 588 o. z. se jedná o neplatnost absolutní, neboť smlouva odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Účastníkům z tohoto neplatného právního vztahu nevznikají žádná práva ani povinnosti. Soud si je vědom toho, že zákon nestanoví taxativní výčet postupu, které musí být ze strany věřitele pro jeho naplnění provedeny, stejně tak, že by výklad dané normy neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěru a také na žadatele o ně. Pokud však má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění nejen příjmu a dosavadního dluhového zatížení klienta, ale také alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitelé rozumně očekávat. Zde soud odkazuje na judikaturu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 či nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18). 15. Jakkoliv by se mohlo zdát, že sankce neplatnosti právního jednání je ve zde projednávaném případě stanovena pouze v zájmu spotřebitele, nemůže soud přehlédnout, že zamezením nekontrolovaného úvěrování osob, jež by na úvěr vůbec neměly dosáhnout, je sledováno i zachování veřejného pořádku a naplnění závazků vyplývajících z mezinárodních smluv zavazujících Českou republiku, podle kterých se tato zavázala mimo jiné i implementovat do svého právního řádu směrnice Evropského parlamentu a Rady Evropských společenství. S přihlédnutím k uvedenému soud dospěl k závěru, že je třeba považovat neplatnost smlouvy za absolutní ve smyslu ustanovení § 588 o. z., k níž tedy soud přihlíží i bez námitky účastníků, neboť je v rozporu s veřejným p