4 C 300/2021-86 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala po žalovaném zaplacení částky 34 085 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené mezi účastníky dne 17. 2. 2020, na jejímž základě žalovanému poskytla úvěr ve výši 20 000 Kč (po prověření úvěrové historie žalovaného a jeho schopnosti úvěr splácet). Tento úvěr se žalovaný zavázal splácet při sjednaném nominálním úroku ve výši 95,95 % ročně ve 48 měsíčních splátkách po 1 869 Kč, a to vždy k 18. dni v měsíci počínaje měsícem březen 2020. Žalovaný však poskytnutý úvěr nesplácel řádně, a proto žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 22. 6. 2020, jak umožňuje bod 6.3 smlouvy. Před zesplatněním pak žalobkyni vzniklo v důsledku prodlení žalovaného právo na úhradu smluvních pokut podle bodu 6.1 smlouvy ve výši 499 Kč za každou splátku, s níž se dlužník ocitne v prodlení delším než 30 dnů, a na úhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 200 Kč za každou splátku, s níž se žalovaný ocitne v prodlení o délce 15 dnů (bod 6.2 smlouvy). Podle bodu 6.4 smlouvy je dlužník dále vedle jistiny povinen žalobkyni uhradit také úroky k nesplacené jistině přirostlé do dne zesplatnění (tj. vrátit žalobkyni novou jistinu) a též jí zaplatit úroky z prodlení v zákonné výši z této nové jistiny. V bodě 6.5 smlouvy si účastníci dále sjednali, že žalovaný má povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení (tj. od 1. 11. 2020 až do úplného zaplacení). Na tomto smluvním podkladě proto v sobě žalovaná částka zahrnuje kromě nové jistiny ve výši 24 704,88 Kč také smluvní pokutu, jejíž výši žalobkyně kapitalizovala k datu vyhotovení žaloby na 8 694,40 Kč. Kromě toho žalobkyně po žalovaném požaduje úrok za poskytnutí úvěru ve výši 95,95 % ročně ze zbývající dlužné původní jistiny od 24. 6. 2020 do zaplacení. Dále žalobkyně žádá úhradu za pojištění schopnosti klienta splácet úvěr ve výši 687 Kč, a to dle přílohy 1 smlouvy, neboť žalovaný při podpisu smlouvy podepsal přihlášku do skupinového pojištění, za což měl měsíčně hradit 229 Kč. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Soud z provedených důkazů zjistil, že účastníci uzavřeli dne 17. 2. 2020 smlouvu o úvěru, v níž se žalovaný zavázal splatit jistinu ve výši 20 000 Kč při sjednaném úroku ve výši 95,95 % ročně (viz část A) smlouvy). O schválení této smlouvy zaslala žalobkyně žalovanému oznámení ze dne 21. 2. 2020, včetně splátkového kalendáře z téhož dne. Žalovanému byly rovněž poskytnuty předsmluvní informace pro klienty. Z bodu 6.1 smlouvy vyplývá povinnost žalovaného uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, s níž se ocitne v prodlení delším než 30 dnů, a v bodu 6.2 smlouvy je zakotveno pro žalobkyni právo na náhradu účelně vynaložených nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením dlužníka se splácením jednotlivé splátky delším než 15 dnů; jejich výše u každé splátky činí 200 Kč. Z čl. 2 smlouvy vyplývá také to, že sjednaný úrok za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny, a to i po zesplatnění úvěru (viz bod 6.3 smlouvy, podle níž k zesplatnění postačuje, dostane-li se dlužník do prodlení s úhradou kterékoli splátky nebo její části o délce 65 dnů), kdy tento úrok přirůstá pouze k původní nesplacené jistině zahrnuté při zesplatnění do nové jistiny úvěru, a to až do úplné úhrady. Z„ Předsmluvního formuláře“ z téhož dne soud nad rámec výše uvedeného zjistil, že předpokládaná výše roční procentní sazby nákladů (RPSN) na tento spotřebitelský úvěr představuje 151,7 %. 4. Uzavření smlouvy předcházel pre-scoring žalovaného, jak vyplývá z„ Hodnocení klienta“ ze dne 17. 2. 2020. Jako výdaje žalovaného zde byly uvedeny náklady na vlastní bydlení v celkové výši 2 700 Kč a životní minimum pro žalovaného ve výši 3 410 Kč měsíčně, jiné výdaje uvedeny nebyly. Na straně příjmů se uvádí částka 13 900 Kč měsíčně. Současně měla žalobkyně k dispozici také pracovní smlouvu žalovaného ze dne 1. 8. 2019, z níž je patrno, že žalovaný byl v dané době zaměstnán v pracovním poměru na dobu neurčitou, potvrzení zaměstnavatele o výši příjmu ze dne 17. 2. 2020 a výplatní lístky za 11, 12/2019, z nichž plyne výše jeho měsíční mzdy 13 913 Kč. 5. Konečně žalobkyně doložila výpis z nebankovních registrů ze dne 17. 2. 2020, dle kterého byl žalovanému přiřazen kód příznaku 14 (klient je v registru příliš nový nebo má rozpracované žádosti) a výpis z registru SOLUS z téhož dne, v němž byly uvedeny závazky žalovaného – telekomunikační poplatky, služba elektronických komunikací. 6. Částka 20 000 Kč byla podle dokladu o vyplacení úvěru zúčtována dne 20. 2. 2020. Ze splátkového kalendáře ke smlouvě je zřejmé, jakým způsobem byly jednotlivé splátky rozpočteny na jistinu a na úrok a z karty klienta je zřejmé, že žalovaný uhradil žalobkyni do podání žaloby na svůj dluh celkovou částku 1 900 Kč. 7. Dle přílohy 1 smlouvy o úvěru žalovaný sjednal pojištění schopnosti splácet úvěr za částku 229 Kč měsíčně. 8. Poté, co se žalovaný dostal do prodlení se splácením splátky dne 18. 4. 2020, vyzvala žalobkyně žalovaného dopisy ze dne 18. 6. 2020 a 17. 6. 2020 k zaplacení, a upozornila ho na možnost zesplatnění celého úvěru. Poté žalobkyně využila možnosti úvěr zesplatnit, a tento krok žalovanému oznámila v dopise ze dne 22. 6. 2020. Předžalobní výzvou ze dne 29. 9. 2021, podanou k poštovní přepravě téhož dne, vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení celkového dluhu ve výši 25 391 Kč s příslušenstvím, jakož i k úhradě smluvní pokuty. 9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (účinném od 1. 12. 2016), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 téhož zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 11. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 12. Podle § 586 odst. 1 občanského zákoníku, je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. 13. Podle § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 14. Podle § 2993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 15. Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. 16. Na základě výše uvedeného má soud za prokázané, že mezi účastníky byla uzavřena dne 17. 2. 2020 smlouvu o úvěru, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku 20 000 Kč a žalovaný se zavázal pravidelně splácet měsíční splátky ve výši 1 869 Kč. Žalovaný však své povinnosti vyplývající z uzavřené smlouvy o úvěru neplnil, protože řádně a včas nehradil předepsané splátky. Žalobkyni proto vzniklo právo úvěr zesplatnit, a tohoto práva využila dne 22. 6. 2020. 17. Vzhledem k citovaným ustanovením zákona o spotřebitelském úvěru, se však soud musel dále zabývat tím, zda žalobkyně řádně dostála své povinnosti posoudit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného. Problematikou posuzovaní úvěruschopnosti spotřebitele se zabýval Nejvyšší správní soud České republiky v rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, v němž mimo jiné konstatoval, že věřitel je povinen náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele spl