4 C 355/2021-26 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 2 000 Kč s příslušenstvím, smluvní pokuty ve výši 101,96 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 256 Kč, nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 913 Kč, smluvního úroku ve výši 656,88 Kč a poplatku za upomínání ve výši 500 Kč. Svoji žalobu odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně Emma´s credit s. r. o. s žalovanou uzavřela smlouvu o úvěru dne 18. 10. 2019, na základě které byla žalované poskytnuta částka 2 000 Kč převodem na účet žalované. V souvislosti s poskytnutým úvěrem se žalovaná zavázala zaplatit předchůdkyni poplatek ve výši 913 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 36 % ročně. Celkovou dlužnou částku 2 913 Kč se žalovaná zavázala splatit do 17. 11. 2019. K prověření schopnosti žalované splácet úvěr žalobkyně uvedla, že žádnými důkazy nedisponuje. Přesto však žalovaná úvěr nesplatila. Následně byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni ke dni 12. 4. 2021. Žalovaná na pohledávku žalobkyně před postoupení pohledávky a po postoupení pohledávky neuhradila ničeho. Nyní tak žalovaná dluží na jistině celkem částku ve výši 2 000 Kč s úrokem z prodlení z částky 2 000 Kč od 13. 4. 2021 do zaplacení, dále kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 273,97 Kč za dobu od 18. 11. 2019 do 1. 4. 2021, ponížený smluvní úrok ve výši 656,88 Kč, smluvní pokutu ve výši 0,1% z částky 2 000 Kč za dobu do 18. 11. 2019 do 7. 1. 2020 ve výši 101,96 Kč, nesplacený poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 913 Kč a poplatek za odeslání upomínek ve výši 500 Kč. Podáním ze dne 12. 1. 2022 vzala žalobkyně svůj návrh částečně zpět. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Oba účastníci souhlasili s postupem podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), proto soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání. 3. Soud na základě předložených listinných důkazů zjistil, že mezi [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], [IČO] a žalovanou byla prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřena dne 18. 10. 2019 smlouva o zápůjčce, na základě které žalobkyně na účet žalované zaslala téhož dne celkem částku 2 000 Kč. Žalované tak byla poskytnuta zápůjčka ve výši 2 000 Kč a tato se zavázala uhradit jistinu a dále poplatek ve výši 913 Kč ve lhůtě 30 dnů od odeslání jistiny na účet žalované. Žalované byly poskytnuty předsmluvní informace o spotřebitelském úvěru a součástí smlouvy byly rovněž obchodní podmínky. V čl. VIII odst. 1 písm. c smlouvy byla sjednána pro případ prodlení žalované smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně (smlouva o zápůjčce ze dne 18. 10. 2019, formulář pro předsmluvní informace o spotřebitelském úvěru, výpis z účtu k verifikační platbě žalované z účtu č. [bankovní účet] ze dne 29. 1. 2018, potvrzení o provedené platbě ze dne 18. 10. 2019). 4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek soud zjistil, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni a postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 9. 4. 2021, seznam postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávek ze dne 3. 5. 2021, dodejka ze dne 4. 5. 2021). Předžalobní výzva ze dne 10. 8. 2021 byla žalované zaslána (předžalobní výzva, dodejka ze dne 12. 8. 2021). 5. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen "o. z."). Dle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 6. Podle § 2390 o. z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 7. Podle § 2392 o. z., při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. 8. Podle § 1879 věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 9. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 11. Podle § 96 o. s. ř. může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. 12. S ohledem na skutečnost, že žalobkyně vzala žalobu v části, v níž se domáhala zaplacení smluvní pokuty ve výši 101,96 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 913 Kč, poplatku za odeslání upomínek ve výši 500 Kč a kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 656,88 Kč, a to ještě před jednáním ve věci, soud řízení v souladu s ustanovením § 96 odst. 2 o. s. ř. částečně zastavil. 13. Soud aplikoval zákon o spotřebitelském úvěru, neboť žalovaná je spotřebitelka, právní předchůdkyně žalobkyně podnikatelka a je tedy nutno smluvní vztah účastníků posoudit jako spotřebitelský úvěr. 14. Soud se předně zabýval tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně při uzavírání smlouvy řádně posoudila schopnost žalované splácet úvěr ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1,2 zákona o spotřebitelském úvěru a dospěl k závěru, že nikoliv. Z listin předložených žalobkyní nelze učinit závěr, že by právní předchůdkyně žalobkyně řádně posoudila schopnost žalované splácet úvěr ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1,2 zákona o spotřebitelském úvěru ověřením skutečné výše nutných měsíčních výdajů žalované z jí předložených listin. 15. Na základě shora uvedených skutečností má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně sice poskytla žalované na základě uzavřené smlouvy o zápůjčce celkem částku 2 000 Kč, nicméně již neposoudila řádně schopnost žalované úvěr splatit, neboť nezjišťovala výdaje žalované ověřením předložených listin. V důsledku toho je smlouva o úvěru dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná. Podle § 588 o. z. se jedná o neplatnost absolutní, neboť smlouva odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Účastníkům z tohoto neplatného právního vztahu nevznikají žádná práva ani povinnosti. Soud si je vědom toho, že zákon nestanoví taxativní výčet postupu, které musí být ze strany věřitele pro jeho naplnění provedeny, stejně tak, že by výklad dané normy neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěru a také na žadatele o ně. Pokud však má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění nejen příjmu a dosavadního dluhového zatížení klienta, ale také alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitelé rozumně očekávat. Zde soud odkazuje na judikaturu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 či nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18). 16. Jakkoliv by se mohlo zdát, že sankce neplatnosti právního jednání je ve zde projednávaném případě stanovena pouze v zájmu spotřebitele, nemůže soud přehlédnout, že zamezením nekontrolovaného úvěrování osob, jež by na úvěr vůbec neměly dosáhnout, je sledováno i zachování veřejného pořádku a naplnění závazků vyplývajících z mezinárodních smluv zavazujících Českou republiku, podle kterých se tato zavázala mimo jiné i implementovat do svého právního řádu směrnice Evropského parlamentu a Rady Evropskýc