5 C 207/2021-45 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 12 492 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru ze dne [datum], uzavřené prostřednictvím internetových stránek [webová adresa]. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 15 000 Kč, které se žalovaný zavázal splatit do 30 dnů od poskytnutí, a to společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 495 Kč, poplatkem za [anonymizována dvě slova] ve výši 199 Kč, poplatkem za [anonymizováno] splátku ve výši 99 Kč a poplatkem za SMS [anonymizováno] ve výši 49 Kč. Žalobkyně posuzovala schopnost žalovaného úvěr splatit pomocí tzv. kreditního skóre. Tímto statickým modelem je posuzována spotřebitelova příjmová a výdajová stránka a dále jsou přezkoumávány klientské informace o proměnných jako např. věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení apod. Žalobkyně pouze v případě pochybností o pravosti tvrzení klienta vyžaduje potvrzení o zaměstnání, o výši příjmu nebo výpis z bankovního účtu apod. Za účelem eliminace případných dalších pochybností ohledně bonity žadatele o úvěr byla provedena rovněž kontrola žalovaného v externích úvěrových registrech SOLUS, CEE, ISIR a NRKI. Žalobkyně vycházela z žalovaným tvrzeného čistého měsíčního příjmu ve výši [částka], čistého měsíčního příjmu ostatních členů domácnosti ve výši [částka], z měsíčních výdajů ve výši [částka] a životního minima členů domácnosti ve výši 3 410 Kč, kdy údaje o výdajích jsou určeny dle ČSÚ. Žalovaný svému závazku ze smlouvy nedostál a na poskytnutý úvěr uhradil pouze částku 4 000 Kč. Kromě dlužné jistiny (v níž byla zohledněna platba 4 000 Kč) a shora uvedených poplatků proto vzniklo žalobkyni právo rovněž na zaplacení smluvní pokuty ve výši 450 Kč a účelně vynaložených nákladů ve výši 200 Kč. S ohledem na prodlení žalovaného požadovala žalobkyně také zaplacení úroku z prodlení z částky 12 492 Kč, který požadovala od 31. dne po odeslání předžalobní výzvy, přičemž za období od 22. 3. 2021 do 30. 4. 2021 jej kapitalizovala částkou 112,95 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř. soud rozhodl bez nařízení jednání. 3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že účastníci uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru, na základě níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 15 000 Kč, které se žalovaný zavázal splatit společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 495 Kč, poplatkem za doplňkovou službu„ [anonymizována dvě slova]“ ve výši 199 Kč, poplatkem za doplňkovou službu [anonymizováno] splátka ve výši 99 Kč a poplatkem za doplňkovou službu„ SMS [anonymizováno]“ ve výši 49 Kč měsíčně. Pro případ, že žalovaný nevrátí úvěr v den jeho splatnosti, byla ve smlouvě sjednána jednorázová smluvní pokuta ve výši 3 % z nezaplacené jistiny úvěru a žalobkyně rovněž mohla žádat účelně vynaložené náklady spojené s upomínáním ve výši minimálně 100 Kč za měsíc vymáhání. Tato smlouva byla uzavřena za pomocí prostředků komunikace na dálku prostřednictvím webových stránek žalobkyně shora popsaným způsobem, kdy podpis žalovaného byl nahrazen SMS kódem. Identita žalovaného byla ověřena na základě kopie jeho občanského průkazu. Žalobkyně k této smlouvě doložila rovněž Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a Sazebník poplatků. Dle doloženého výpisu proplacení smlouvy byla částka ve výši 15 000 Kč zaslána na účet žalovaného uvedený ve smlouvě. Z doloženého výpisu čerpání, splátek a úhrad je zřejmé, že žalovaný na poskytnutý úvěr uhradil částku 4 000 Kč. Předžalobní upomínkou ze dne 19. 2. 2021, odeslanou žalovanému dne 22. 2. 2021, byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky 12 492 Kč nejpozději do 30 dnů od sepsání této upomínky. 4. Žalobkyně doložila dále úvěrovou smlouvu ze dne [datum], z níž plyne, že žalovaný měl u žalobkyně již jednu existující smlouvu o úvěru, dále předložila výpis z účtu žalovaného za leden 2020, z něhož plyne, že mu byla vyplacena na účet mzda ve výši [částka], přičemž počáteční zůstatek na účtu za uvedený měsíc byl [částka] a konečný zůstatek – [částka]. Z printscreenů ze sytému žalobkyně vyplynulo, že dne [datum] činila žalobkyně dotaz do registru SOLUS a ISIR a nebyl zde nalezen žádný závazek po splatnosti. Žalovaný se rovněž nenacházel v insolvenčním řízení. 5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 8. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 9. Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. 10. Soud má na základě žalobkyní předložených listin za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému dne [datum] finanční prostředky ve výši 15 000 Kč. Soud dospěl k závěru, že ze strany žalovaného došlo ke kontraktaci smlouvy způsobem, který lze považovat za jiný typ elektronického podpisu tvořený zadáním SMS kódu v chráněném webovém prostředí žalobkyně po ověření totožnosti žalovaného. Dle závěrů soudobé judikatury je pro uzavření spotřebitelské smlouvy jiný typ elektronického podpisu (dříve prostý elektronický podpis) postačující a nevyžaduje se kvalifikovaný elektronický podpis (srov. např. rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 1. 2016, sp. zn. 37 ICm 4495/2014 nebo rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 5. 6. 2017, sp. zn. 33 Icm 547/2016). Ačkoli se tato judikatura vztahovala k zákonu o elektronickém podpisu, je dle názoru soudu použitelná i za účinnosti nového zákona o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce. 11. Žalovaný vystupoval v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť z ničeho nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatele a žádný z účastníků to ani netvrdil. Před poskytnutím úvěru proto bylo povinností poskytovatele s odbornou péčí zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet. Tato povinnost chrání nejen samotného věřitele a ostatní poskytovatele, kteří poskytli úvěry již dříve, ale rovněž spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně poskytuje ochranu také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. 12. Pokud poskytovatel úvěru této své povinnosti nedostojí, smlouva je absolutně neplatná. Soud poukazuje, že z § 87 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb. sice vyplývá lhůta, v ní