14 C 85/2022-78 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 92 630 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 2. 9. 2021, na základě které žalobkyně poskytla žalované téhož dne finanční prostředky ve výši 69 000 Kč. Úvěruschopnost žalované byla ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalované (doklady o příjmech, prohlášení žalované), z databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů (SOLUS a NRKI). Žalovaná poskytnutý úvěr čerpala a zavázala se k jeho řádnému splácení včetně úroku ve výši 64,59 % ročně, a to v celkem 48 měsíčních splátkách ve výši 4 604 Kč. Žalovaná následně neplnila řádně podmínky smlouvy a ocitla se v prodlení po dobu více jak 65 dnů, a proto žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 20. 12. 2021. Do zesplatnění úvěru žalovaná uhradila celkem 3 337 Kč. Dlužná částka sestává z nové jistiny úvěru ve výši 76 750,65 Kč (složené z původní dlužné jistiny ve výši 69 000 Kč a dlužného úroku ve výši 7 750,65 Kč, smluvní pokuty ve výši 998 Kč (za prodlení žalované s úhradou dvou splátek po dobu delší než 30 dnů), náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované ve výši 400 Kč, smluvní pokuty ve výši 13 354,50 Kč (stanovené ve výši 0,1 % denně z částky 76 750,65 od 20. 12. 2021 do 13. 6. 2022) a úroku za poskytnutí úvěru ve výši 64,59 % ročně z částky 70 128 Kč od 22. 12. 2021 do 14. 1. 2022, úroku za poskytnutí úvěru ve výši 8,5 % ročně z částky 70 128 Kč od 15. 1. 2022 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 25. 1. 2022 dosáhne částky 232 704 Kč, a úhrady za pojištění ve výši 1 128 Kč Vedle toho se žalobkyně domáhala zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 79 276 Kč od 22. 12. 2021 do zaplacení. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. 3. Soud ve věci nařídil jednání, na kterém provedl následující důkazy a zjistil tento skutkový stav: 4. Žalobkyně podepsala s žalovanou dne 2. 9. 2021 návrh na uzavření smlouvy o úvěru / smlouvu o úvěru [číslo] ve znění dodatku z téhož dne a přihlášku do pojištění, na základě níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalované finanční prostředky ve výši 69 000 Kč, které se žalovaná zavázala splatit v 48 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 604 Kč /bez pojištění 4 040 Kč. Sazba smluvního úroku byla sjednána ve výši 64,58 % ročně, přičemž sjednané úroky běží až do skutečného vrácení jistiny úvěru, a to i po zesplatnění. Celkem se žalovaná zavázala vrátit 193 920 Kč. Dle čl. 6 smlouvy má žalobkyně v případě prodlení žalované se splátkou delší než 30 dnů právo na smluvní pokutu ve výši 499 Kč. Dále má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které jí vznikly v souvislosti s prodlením klienta, a to 200 Kč za prodlení s úhradou každé splátky o délce 15 dnů. Pro případ, že žalovaná v den zesplatnění neuhradí novou jistinu úvěru, vzniká jí povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z nové jistiny. Žalované byly před podpisem návrhu poskytnuty předsmluvní informace a listina označená jako prohlášení klientů. 5. Dopisem ze dne 3. 9. 2021 žalobkyně informovala žalovanou, že schválila její žádost o úvěr a současně jí poskytla splátkový kalendář, z něhož plyne, že v každé splátce byla zahrnuta jistina i úrok, přičemž jejich vzájemný poměr se postupně měnil a také úhrada za sjednané pojištění ve výši 564 Kč. 6. Dle formuláře hodnocení klienta měla žalovaná pravidelný čistý měsíční příjem 33 138 Kč. Výdaje byly v hodnotícím formuláři uvedeny částkou 10 172 Kč, kdy částka 3 860 Kč připadala na životní minimum, 2 928 Kč na splátky žalobkyni a 3 384 Kč na bydlení. Volné zdroje žalované tvořily částku 21 966 Kč. Žalovaná uvedla, že je zaměstnaná, svobodná, žije u rodičů. Dle výpisu z nebankovního registru klientských informací (NRKI) žalovaná získala CBS skóre 480, což dle vysvětlivek znamená, že smlouva je hodnocena jako nízké riziko. Dle výpisu z registru SOLUS zde neměla žalovaná žádný záznam. Žalovaná předložila žalobkyni potvrzení o příchozích platbách na účet, dle kterých měla v červnu 2021 příjem 36 870 Kč, v květnu 33 214 Kč a v dubnu 41 813 Kč. 7. Žalované byly poskytnuty peněžní prostředky dne 2. 9. 2021 na jí označený účet. Dle karty klienta žalovaná uhradila celkem 3 337 Kč. 8. Výzvou ze dne 16. 11. 2021 byla žalovaná vyzvána k úhradě 1. a 2. splátky a výzvou ze dne 17. 12. 2021 pak k úhradě navíc 3. splátky. Dopisem ze dne 20. 12. 2021 žalobkyně informovala žalovanou o zesplatnění celého úvěru a vyzvala ji k úhradě dlužné částky v celkové výši 79 276 Kč. 9. Předžalobní upomínkou ze dne 25. 5. 2022 byla žalovaná vyzvána opětovně k úhradě dlužné částky. Upomínka byla žalované dle podacího archu odeslána téhož dne. 10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 12. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. 13. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 14. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 15. Soud má na základě provedeného dokazování za to, že žalobkyně a žalovaná podepsaly dne 2. 9 2021 smlouvu o úvěru [číslo] ve znění dodatku, na základě které žalobkyně zaslala žalované bezhotovostním převodem peněžní prostředky ve výši 69 000 Kč, které se zavázala uhradit společně s úrokem ve výši 64, 59 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách. 16. Žalovaná vystupovala v rámci posuzovaného smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť ze smlouvy nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatele a žádný z účastníků to ani netvrdil. Povinností žalobkyně před poskytnutím úvěru tedy bylo zkoumat schopnost žalované splácet úvěr. Daná zákonná povinnost chrání nejen samotného věřitele a ostatní poskytovatele, kteří poskytli úvěry již dříve, ale chrání rovněž spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně poskytuje ochranu také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. 17. Pokud poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr, aniž by této své povinnosti dostál, je smlouva absolutně neplatná (k absolutní neplatnosti viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2009, dále rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -377/14, Radlinger, C -76/10, Pohotovosť a zejména C -679/18, OPR-Finance, vztahujícímu se přímo k zákonu č. 257/2016 Sb.). 18. Má-li být zachován smysl a účel citované úpravy směřující k ochraně spotřebitele, poskytovatel spotřebitelského úvěru musí zjistit řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdroj