20 C 296/2022-62 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 53 708,50 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce, kterou se žalovaným uzavřela předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba] Na základě Smlouvy o zápůjčce [číslo] s názvem„ [příjmení] půjčka v hotovosti měsíční 02/ 2018“ uzavřené dne [datum], se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě současně zavázal kromě jistiny zaplatit přesně předem vyčíslený a neměnný poplatek v částce 24 246 Kč. Jelikož žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, když na svůj dluh uhradila celkem částku 8 700 Kč (dne 12. 12. 2018, 16. 1. 2019 a 15. 2. 2016 částku 2 100 Kč, dne 15. 3. 2019 částku 2 000 Kč a dne 6. 9. 2019 částku 400 Kč). Předchůdkyně žalobkyně před sjednáním smlouvy s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splatit zápůjčku, a to na základě informací a dokladů od žalovaného a v dostupných registrech a rejstřících. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Soud ve věci nařídil jednání, na kterých provedl dokazování důkazy, které předložila a označila žalobkyně a zjistil z nich níže uvedené skutečnosti. 3. Mezi společností [právnická osoba] a žalovaným byla dne [datum] podepsána smlouva o zápůjčce [číslo] na základě které se předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout zápůjčku ve výši 25 000 Kč v hotovosti, když se jednalo o refinancování dřívější zápůjčky [číslo] kde chyběla k doplacení částka 5 602 Kč, tedy žalovanému byla v hotovosti vyplacena částka 19 398 Kč a částka 5 602 Kč byla uhrazena na jím určený úvěr. Žalovaný měl dle smlouvy vrátit nejen 25 000 Kč, ale také poplatek ve výši 24 246 Kč (8 240 Kč -úrok, 9 408 Kč - za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení a poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 6 598 Kč), a to v pravidelných 24 měsíčních splátkách ve výši 2 052 Kč (poslední splátka činila 2 050 Kč). Současně se smlouvou byly žalovanému byly poskytnuty standardní informace o spotřebitelském úvěru. 4. Ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný předchůdkyni žalobkyně sdělil, že má zájem o půjčku ve výši 50 000Kč, je svobodný, žije s rodiči, pracuje jako [anonymizováno] na plný pracovní úvazek, jeho příjem činí 24 587 Kč, má kreditní kartu i účet, jeho dosavadní splátky u PF činí 1 000 Kč a odhadované výdaje 2 800 Kč. Žalovaný měl dle zákaznické karty předchůdkyni žalobkyně předložit 2 výpisy z bankovního účtu za září a říjen 2018. 5. Z výpisu z centrální evidence exekucí bylo zjištěno, že žalovaný ke dni 2. 12. 2022 nebyla v exekuci. 6. Z výpisu plateb soud zjistil, že žalovaný uhradil 8 700 Kč, když první tři splátky hradil řádně, čtvrtou splátku zaplatil o něco méně a následně již uradil jen 400 Kč o půl roku později. 7. Ze svědecké výpovědi [jméno] [příjmení] pracující jako vázaný obchodní zástupce pro [anonymizována dvě slova] soud zjistil, že žalovaného si nevybavuje, ale pravděpodobně navštěvovala jeho maminku a domnívá se, že poskytla půjčku i jednomu z jejich synů. Peníze byly poskytnuty u jeho maminky doma, peníze běžně u sebe nosí. Zákazník ji předloží občanský průkaz a další dokumenty, ona to vypíše, zadá do aplikace, pošle na virtuální rozhraní a do pár minut dojde odpověď a buď to klientovi vyhovuje, či nikoliv. V tomto případě neví, proč nebyla nakonec poskytnuta půjčka ve výši 50 000 Kč, poskytnuto je to, co se objeví ve skóringové odpovědi. Případně částka nižní, pokud si to klient rozmyslí. Co se týká uvedeného příjmu, to se vypíše na základě dokladů, v této věci to byly výplatní pásky. Co se týká výdajů, takto vychází z tvrzení klienta, to co ji sdělí, to zapíše. Vzhledem k tomu, že žalovaný žil s maminkou, tak se ho asi jenom dotázala, jakou částkou se podílí na domácnosti, a tu zapsala. Nijak jinak výdaje neověřovala. Dále se nahlíželo do registru SOLUS, do jiných registrů se nenahlíželo. Nevěděla, jak probíhá proces schvalování. Odpověď ji dojde strukturovaná s tím, že je zde uvedená maximální půjčka, doba splácení a maximální splátka. Pokud je lepší skóring, tak ten je dán lepší bonitou klienta, když u nich má už nějakou půjčku a řádně splácí, tak pak je mu třeba nabídnuta levnější půjčka. Není pravidlem, že by lepší skóring představoval měsíční splátky a horší týdenní. 8. Předžalobní výzvou ze dne 20. 5. 2022, která byla odeslána dne 24. 5. 2022 byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu. 9. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka za žalovaným postoupena ve smyslu § 1879 a násl. na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 1. 2. 2022, když současně byl žalovaný k úhradě dlužné částky do 10 dnů od data doručení, když oznámení s výzvou mu bylo odesláno dne 11. 2. 2022. 10. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“). Dle § 2390 odst. 1 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Dle § 2392 odst. 1 o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 12. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 13. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 14. Soud vzal po hodnocení provedených listinných důkazů za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] a žalovaný podepsali dne [datum] smlouvu o zápůjčce, na základě, které žalovaný v den podpisu obdržel v hotovosti částku 19 398 Kč a částka 5 602 Kč byla uhrazena na jím určený úvěr. 15. Žalovaný vystupoval v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel. Povinností právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru (zápůjčky) proto bylo zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr. Pokud poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr, aniž by této své povinnosti dostál, je smlouva absolutně neplatná ve smyslu § 588 o. z., neboť dané porušení povinnosti poskytovatele zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud se proto musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu spotřebitele, zabývat otázkou, zda poskytovatel úvěru před uzavřením smlouvy zkoumal tzv. bonitu spotřebitele (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2009, dále rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -377/14, Radlinger, C -76/10, Pohotovosť a zejména C -679/18, OPR-Finance, vztahujícímu se přímo k zákonu č. 257/2016 Sb.). 16. Povinnost prověřit schopnost spotřebitele splácet úvěr s odbornou péčí je otázkou naplnění obsahu neurčitého právního pojmu. Nejde o situaci v právním řádu jakkoli výjimečnou a závěr o tom, zda poskytovatel úvěru postupoval v konkrétním případě s odbornou péčí, bude vždy výsledkem posouzení konkrétních podmínek, za nichž bylo o úvěr žádáno a konkrétních opatření, která poskytovatel směrem k ověření úvěruschopnosti v takovém případě přijal. Nelze však z absence taxativního výčtu kritérií aprobovat přístup, že je vždy toliko na zvážení poskytovatele úvěru, j