20 C 66/2023-49 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 251 480,04 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že její předchůdkyně [jméno] [příjmení] [příjmení] (dále jen„ [jméno]“) dne 24. 4.2019 podepsala s žalovaným Smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet, na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 250 000 Kč z úvěrového účtu č. [bankovní účet]. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný úvěr neplatil řádně a včas, [jméno] zesplatnila předmětný úvěr dopisem ze dne 22. 11. 2019 a to k témuž dni. Žalovaný však ani následně dlužnou částku neuhradil, a proto se žalobkyně domáhá jejího zaplacení soudní cestou, a to jistiny úvěru ve výši 247 370,04 Kč, poplatky a smluvní pokuty ve výši 4 110 Kč, kapitalizované úroky z úvěru ve výši 15 885,06 Kč, kapitalizované úroky z prodlení ve výši 47 465,25 Kč, úroky ve výši 15,20% p.a. z dlužné jistiny úvěru ve výši 247 370,04 Kč od 23. 11. 2019 do zaplacení, úroky z prodlení v zákonné výši 10,00% p.a. z dlužné částky ve výši 251 480,04 Kč (sestávající se z dlužné jistiny úvěru ve výši 247 370,04 Kč, dlužných poplatků a smluvní pokuty ve výši 4 110,00 Kč, od 25. 11. 2021 do zaplacení). Současně žalobkyně uvedla, že řádně [jméno] řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného, když vycházela z žádosti o úvěr, z jeho doložených příjmů, měsíčního příjmu domácnosti ve výši 45 000 Kč a z evidencí BRKI, NBRKI, Ires a databáze MVČR. Následně [jméno] pohledávku postoupila na žalobkyni smlouvou ze dne [datum] (účinnost od 9. 12. 2021). 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Následně soud nařídil jednání, na kterém provedl níže uvedené důkazy a zjistil z nich následující skutečnosti. 3. Předchůdkyně žalobkyně, [právnická osoba] podepsala dne 24. 4. 2019 Smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet, [anonymizováno] půjčka, na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 250 000 Kč. Měsíční splátky činily 4 682,93 Kč včetně pojištění. Předmětný úvěr byl poskytnut na základě žádosti o úvěr ze stejného data, ve kterém žalovaný uvedl, že jeho příjem činí 22 470 Kč, má pracovní smlouvu na dobu neurčitou, bydlí u rodičů, má dosažené středoškolské vzdělání. Z vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti ze dne 16. 3. 2023 od [jméno] soud zjistil, že [jméno] prověřovala žalovaného v rejstřících BRKI, NBRKI, Ires a databáze MVČR a při výpočtu disponibilní částky bylo počítáno s částkou životního minima, když současně jeho příjem byl ověřen a činil 22 740 Kč, měl uzavřenou smlouvu na dobu neurčitou, žalovaný byl v době poskytnutí úvěru svobodný, bydlel u rodičů a jeho podíl na nákladech na bydlení činil 50,53% bez toho, že by uvedli, o jakou částku se jedná. Současně bylo soudu předloženo potvrzení o výši příjmu žalovaného, který činil 22 740 Kč měsíčně. 4. Součástí smlouvy bylo Vysvětlení některých pojmů používaných ve standardní informaci o spotřebitelském úvěru a doplnění předsmluvní informace pro [anonymizováno] půjčku, Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, ve kterém byly zachyceny podstatné údaje ze smlouvy, Sazebník poplatků za produkty a služby pro fyzické osoby nepodnikatele platný od 1. 9. 2013, Všeobecné produktové podmínky účinné od 1. října 2017 a Všeobecné obchodní podmínky ke dni 1. listopadu 1999. 5. Z platební historie a z výpisu z úvěrového účtu č. [bankovní účet] dále soud zjistil, že žalovaný čerpal úvěr ve výši 250 000 Kč dne 24. 4.2019 a na předmětný úvěr za celou dobu splácení uhradil 9 988,93 Kč. 6. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne [datum] včetně seznamu postoupených pohledávek, dohody o úplatě ze dne 15. 11. 2021, potvrzení o úplatě ze dne 22. 11. 2021 a oznámení o postoupení pohledávky ze dne 30. 11. 2021 byla pohledávka za žalovaným postoupena dle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o.z.“ na žalobkyni. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 14. 4. 2022, která byla žalovanému odeslána téhož dne. 7. Na základě shora uvedených zjištění má soud za prokázané, že mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně byla podepsána smlouva o zápůjčce dle ustanovení § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), který stanoví, že„ přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.“ Dle § 2392 odst. 1 o. z.„ lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.“ Žalovanému byly na základě uzavřené smlouvy vyplaceny sjednané finanční prostředky, které se žalovaný zavázal vrátit v dohodnuté lhůtě i s příslušenstvím. Protože žalovaný porušil podmínky smlouvy a sjednané splátky nehradil, mělo vzniknout dle smluvních ujednání právní předchůdkyni žalobkyně právo požadovat zaplacení celé neuhrazené zápůjčky i se sjednanými poplatky a úroky. 8. Jelikož žalovaný ve smluvním vztahu vystupuje jako spotřebitel, je soud povinen z úřední povinnosti zkoumat, zda předchůdkyně žalobkyně splnila svou povinnost uvedenou v ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“), tedy zda s odbornou péčí zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ,„ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“ Způsob, jakým měla předchůdkyně žalobkyně tuto povinnost splnit je blíže rozveden v navazujícím odst. 2 téhož ustanovení:„ (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“ 9. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, dále dovodil, že:„ Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele, apod.).“ 10. Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o zápůjčce žádala od žalovaného informace o jeho finanční situaci. V řízení bylo dále prokázáno, že příjmy žalovaného byly podrobeny zkoumání, když bylo prokázáno potvrzením o příjmu, že měsíční příjem žalovaného činí 22 740 Kč. 11. Avšak v řízení nebylo nijak prokázáno, jakým konkrétním způsobem byly zkoumány celkové výdaje žalovaného. Shodně bylo uvedeno, že jeho účast na výdajích na bydlení činí cca 50%, avšak už nebylo zkoumáno, o jakou konkrétní částku se jedná. Bez ověřených údajů o příjmech a výdajích ale řádnou analýzu finančního rozpočtu žalovaného nelze provést, a proto si lze jen těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatele a posoudit jeho schopnost úvěr splácet. Předchůdkyně žalobkyně nejednala v souladu s § 78 odst. 2 písm. b) ZSÚ. Za situace, kdy právní předchůdkyně žalobkyně nemá řádné konkrétní informace o finanční historii žalovaného, nevyužije ani možnosti zjistit si údaje o žalovaném z jeho výpisu z účtu, je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně na splnění své povinnosti s odbornou péčí posuzovat úvěruschopnost rezignovala. Proto má soud za to, že předchůdkyně žalobkyně dostatečně neposoudila úvěruschopnost žalovaného. 12. Poskytovatelé úvěrů dle názoru soudu musí před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Právní úprava je orientovaná na ochranu spotřebitele (jakožto slabší smluvní strany) před neschopností splatit úvěr, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele – poskytovatele spotřebitelského úvěru, který musí soudu předložit doklady o příjmech a výdajích spotřebitele tak, aby mohlo být ověřeno, že skutečně řádně ověřil tvrzení žalovaného o jeho finanční situaci. Přezkoumání úvěruschopnosti spotřebitele je přitom myšlenkový postup, který musí být přezkoumatelný a údaje poskytnuté spotřebitelem musí být ve smyslu shora citované judikatury doloženy objektivními podklad