27 C 11/2023-65 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 72 646,42 Kč s příslušenstvím, a to z titulu smlouvy o hotovostním úvěru [číslo] ze dne 26. 3. 2022, na základě které stejného dne poskytla žalované finanční prostředky ve výši 65 000 Kč, za které byl žalované účtován poplatek za poskytnutí (zprostředkování) úvěru ve výši 1 300 Kč. Dále uvedla, že žalovaná se zavázala dlužnou částku splácet ve 45 pravidelných měsíčních splátkách po 2 140 Kč včetně úroku ve výši 15,49 % ročně a měsíčního pojistného ve výši 174 Kč za sjednané pojištění. Jelikož žalovaná porušila svou povinnost řádně splácet, neboť byla v prodlení s více než dvěma splátkami (za květen a červen 2022), byl úvěr ke dni 25. 8. 2022 zesplatněn. Žalobkyně eviduje za žalovanou dlužnou jistinu ve výši 65 000 Kč, dlužný smluvní úrok ve výši 4 142,42 Kč, dlužné pojistné 522 Kč, dlužný poplatek za poskytnutí úvěru 1 300 Kč, dlužnou smluvní pokutu za opožděné platby ve výši 1 500 Kč (3 x 500 Kč za neuhrazené splátky za květen, červen, červenec 2022). Dále se žalobkyně domáhala úroku ve výši 15,49 % ročně z částky 65 000 Kč od 25. 8. 2022 do 22. 11. 2022, úroku ve výši 15 % ročně z částky 65 000 Kč od 23. 11. 2022 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 72 464,42 Kč od 26. 8. 2022 do zaplacení. Žalobkyně v rámci posouzení úvěruschopnosti žalované mimo jiné pro ověření výdajů sdělených žalovanou využila státem publikované údaje o životním a existenčním minimu ve smyslu zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu a publikované normativní náklady na bydlení dle účinných nařízení vlády. Dále provedla dotazy do úvěrových registrů. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání v souladu s § 115a o.s.ř. 3. Z karty žalované v rámci procesu posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že žalovaná žalobkyni sdělila, že bydlí v nájmu, je svobodná a bezdětná a je zaměstnaná se mzdou ve výši 20 500 Kč měsíčně (skutečnost 18 588 Kč). Dále uvedla, že její celkové výdaje činí 14 000 Kč měsíčně, měsíční částka za bydlení byla 9 000 Kč (nájemné). Z úvěrové zprávy bylo zjištěno, že žalovaná měla sjednaný spotřební úvěr 18 098 Kč, který splácela splátkami ve výši 904 Kč měsíčně, dále kontokorentní úvěr s úvěrovým rámcem 15 000 Kč, tento byl splácen variabilními splátkami. Dále měla sjednaný úvěr z kreditní karty ve výši úvěrového rámce 50 000 Kč (zbývající suma splátek 39 100 Kč), který byl splácen variabilními splátkami. Z výpisu z účtu žalované za období od 1. 9. 2021 do 28. 2. 2022 soud zjistil, že žalovaná každý měsíc obdržela mzdu ve výši 18 009 Kč, 18 018 Kč, 18 631 Kč a 20 289 Kč, současně každý měsíc hradila 9 000 Kč, tato částka zřejmě představovala náklady na bydlení (nájem). 4. Účastníci (žalobkyně jako poskytovatel služby [anonymizováno]) dne 26. 3. 2022 podepsali (žalovaná dálkovým způsobem prostřednictvím SMS kódu, což bylo prokázáno potvrzením o zaslání potvrzovací SMS a následném podpisu smlouvy) smlouvu o úvěru, ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 65 000 Kč a žalovaná měla žalobkyni kromě této částky zaplatit 1 300 Kč za její službu (poskytnutí úvěru) a dále úroky z poskytnuté částky ve výši 15,49 % ročně, úhradu za s jednané pojištění ve výši 174 Kč měsíčně (prostřednictvím [právnická osoba]), kdy celková částka k zaplacení měla činit 88 459,61 Kč, RPSN 17,92 %, když konečná splatnost úvěru byla 13. 1. 2026. Žalovaná se zavázala dluh uhradit 45 měsíčními splátkami ve výši 2 140 Kč. Účelem úvěru bylo doplacení zůstatku úvěru poskytnutého od [právnická osoba] [anonymizováno], který byl žalované poskytnut dne 19. 10. 2020 ve výši 50 000 Kč, aktuální zůstatek nesplaceného úvěru byl 39 100 Kč, čímž došlo k refinancování tohoto úvěru. Dále bylo v článku 5 stanoveno, že v případě, že se žalovaná opozdí s platbou splátky, byla žalobkyně oprávněna naúčtovat smluvní pokutu 500 Kč za každou jednotlivou opožděnou splátku. Bližší informace byly žalované sděleny prostřednictvím úvěrových podmínek, které byly nedílnou součástí smlouvy. V článku 6.2 bylo uvedeno, že v případě prodlení s úhradou jakékoliv splátky, musí žalovaná celý čerpaný úvěr na požádání splatit (tzv. zesplatnění úvěru). Žalované byla dne 26. 3. 2022 převedena na účet částka 65 000 Kč (potvrzení o vyplacení úvěru). Dopisem ze dne 25. 8. 2022 byla žalovaná upozorněna na zesplatnění úvěru z důvodu prodlení s úhradou splátek a současně byla vyzvána k uhrazení celého dluhu do 10 dnů ode dne doručení zásilky, zásilka byla odeslána dne 29. 8. 2022. Předžalobní výzvou z 26. 9. 2022, odeslanou téhož dne, vyzvala žalobkyně žalovanou k zaplacení dlužné částky ve výši 72 464,42 Kč s příslušenstvím, a to do sedmi dnů od doručení zásilky. 5. Soud vzal z žalobkyní předložených listinných důkazů za prokázané, že účastníci dne 26. 3. 2022 platně uzavřeli smlouvu o úvěru v souladu s § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), který stanoví, že„ úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“ Soud shledal, že před uzavřením smlouvy žalobkyně dostatečně posoudila schopnost žalované splácet úvěr ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“), když měla k dispozici kromě výpisů z registrů dlužníků i účet žalované s přehledem pohybů peněžních prostředků, tedy co do jejích příjmů, tak i výdajů. Na základě úvěrové smlouvy byl žalované poskytnut úvěr ve výši 65 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splácet způsobem uvedeným ve smlouvě stanovenými měsíčními splátkami, a to i s poplatkem za poskytnutí (zprostředkování) úvěru ve výši 1 300 Kč, úrokem z úvěru sjednaným ve výši 15,49 % ročně, kterou soud považuje za přiměřenou a pojistným za sjednané pojištění. Pojištění úvěru bylo sjednáno v souladu s § 2758 odst. 1 o. z., který stanovuje, že„ pojistnou smlouvou se pojistitel zavazuje vůči pojistníkovi poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost), a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné.“ Žalovaná úvěr 65 000 Kč čerpala, avšak posléze se dostala do prodlení s úhradou sjednaných splátek. Žalobkyně proto v souladu se smluvním i zákonným ustanovením § 1931 o. z., které stanoví, že„ bylo-li ujednáno plnění ve splátkách a nesplnil-li dlužník některou splátku, má věřitel právo na vyrovnání celé pohledávky, pokud si to strany ujednaly. Toto právo může věřitel uplatnit nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky,“ zesplatnila celý zůstatek úvěru ke dni 25. 8. 2022 a vznikl jí tím nárok na dlužnou částku jistiny 65 000 Kč, dlužný smluvní úrok ve výši 4 142,42 Kč, dlužné pojistné 522 Kč, dlužný poplatek za poskytnutí úvěru 1 300 Kč, úrok 15,49 % ročně z částky 65 000 Kč od 25. 8. 2022 do 22. 11. 2022, úrok 15 % ročně z částky 65 000 Kč od 23. 11. 2022 do zaplacení v souladu s § 122 odst. 4 ZSÚ. Dále žalobkyni vzniklo právo na sjednanou smluvní pokutu ve výši 1 500 Kč za celkem tři dlužné splátky à 500 Kč, a to v souladu s § 2048 o. z., který stanovuje, že„ ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.“ V důsledku prodlení žalované má žalobkyně nárok i na zákonný úrok z prodlení v souladu s § 1970 o. z., který stanovuje, že„ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ Soud tak přiznal žalobkyni úrok z prodlení v zákonné výši 15 % ročně z částky 68 322 Kč od 26. 8. 2022 do zaplacení (dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Žalobkyni nevzniklo právo na úrok z prodlení z požadovaného úroku 4 142,42 Kč, jelikož dle § 1806 věta první o. z. lze úroky z úroků požadovat, jen bylo-li to ujednáno. Smlouva přitom takové ujednání neobsahuje, stejně jako ujednání o přirůstání úroků k dlužné jistině. Soud proto žalobu v této části výrokem II. zamítl. 6. Ohledně nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 3 o. s. ř. a § 142a o. s. ř. Žalobkyně byla ve věci neúspěšná jen co do nepatrné části, soud jí proto přiznal právo na plnou náhradu nákladů řízení ve výši 16 388,50 Kč. Soud postupoval dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu. Náklady řízení jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 3 623 Kč a náklady právního zastoupení – zástupce žalobkyně učinil ve věci dva úkony právní služby dle § 11 odst. 1 advokátního tarifu (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby), za kt