27 C 7/2023-24 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení částky 15 760 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce ze dne [datum], na základě které poukázala na účet žalovaného částku 10 000 Kč. Za to se žalovaný zavázal uhradit žalobkyni poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 3 250 Kč, a to společně s jistinou nejpozději do 17. 6. 2020. Žalovaný na svůj dluh uhradil částku 2 490 Kč, kterou byla umořena smluvní pokuta. Žalobkyně dále uvedla, že smlouva byla uzavřena prostřednictvím webové stránky [webová adresa], když žalovaný vložil do elektronického formuláře PIN kód, který mu byl zaslán žalobkyní na jeho mobilní telefonní číslo. V důsledku prodlení žalobkyně po žalovaném požaduje částku jistiny a poplatku 13 250 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč za 5 zaslaných upomínek, smluvní pokutu ve výši 2 510 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 13 250 Kč od 18. 6. 2020 do zaplacení. Před uzavřením smlouvy si žalobkyně od žalovaného vyžádala informace o jeho rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech a tyto ověřila na základě dokumentů vyžádaných od žalovaného, resp. případně nahlédnutím do relevantních databází. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Za splnění podmínek stanovených v § 115a o. s. ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. 4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. 5. Účastníci dne [datum] podepsali smlouvu o zápůjčce prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, žalovaný podepsal smlouvu vložením PIN kódu, který mu byl zaslán na jeho mobilní telefonní číslo, do elektronického formuláře na stránkách žalobkyně [webová adresa]). Žalovaný zaslal částku 1 Kč na účet žalobkyně téhož dne, čímž byla provedena jeho identifikace. Ve smlouvě se účastníci dohodli na poskytnutí částky 10 000 Kč, která byla téhož dne poukázána na bankovní účet žalovaného (potvrzení o platbě). Žalovaný se vedle jistiny zavázal uhradit poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 3 250 Kč. Splatnost byla dohodnuta na 17. 6. 2020. Ve smlouvě bylo stanoveno, že každá výzva k úhradě je zpoplatněna částkou 500 Kč. V případě prodlení byl žalovaný povinen hradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Ze Všeobecných obchodních podmínek žalobkyně soud zjistil základní informace k poskytnutí zápůjčky. Žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu upomínkami ze dne 24. 6. 2020, 1. 7. 2020, 8. 7. 2020, 17. 7. 2020 a 1. 8. 2020. Předžalobní výzvou ze dne 27. 7. 2022, odeslanou téhož dne, byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky do tří dnů od doručení. 6. Soud vzal z předložených důkazních prostředků za prokázané, že mezi účastníky byla podepsána prostřednictvím elektronického podpisu smlouva o zápůjčce dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), na základě kterého„ Přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.“ Žalovaný na základě smlouvy obdržel finanční prostředky ve výši 10 000 Kč. Jelikož žalovaný sjednal smlouvu z pozice spotřebitele, žalobkyně měla povinnost posoudit před sjednáním této smlouvy úvěruschopnost žalovaného v souladu s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který jednal jako spotřebitel, když„ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“ 7. Žalobkyně v žalobě sice obecně popsala, jakým způsobem posuzovala úvěruschopnost žalovaného, nicméně ani přes výzvu soudu svá tvrzení nepodložila jedinou listinou, ze které by bylo možné ověřit si jednak, že úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána a jednak že žalovaným uvedené údaje o jeho majetkových poměrech, tedy o jeho aktuálních příjmech a výdajích (byly-li vůbec vyžádány), jsou průkazné a celistvé. Nedoložila žádné výstupy z poukazovaných databází ani nespecifikovala, jaké skutečnosti z těchto databází byly zjištěny a jaké závěry na jejich základě byly učiněny. Je to přitom poskytovatel úvěru, kdo má ze zákona stanovenu povinnost prověřit a objektivně podložit spotřebitelovu schopnost plánovaný spotřebitelský úvěr splatit. Za této situace nelze učinit závěr o tom, že žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy dostála své povinnosti řádně posoudit příjmovou a výdajovou stránku žalovaného a tedy to, zda je schopen úvěr splatit. Žalobkyně nejednala v souladu s § 78 odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru, který stanovuje, že„ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 (poskytování úvěru) uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1“, když žádné dokumenty nedoložila a tím neprokázala, že splnila povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného. Soud proto uzavřel, že smlouva o zápůjčce je neplatná, když podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.,„ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.“ Byť z § 87 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb. vyplývá lhůta, v níž může spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti úvěrové smlouvy, soud s odkazem na aktuální judikaturu (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -377/14, Radlinger, C- 76/10, Pohotovosť a zejména C -679/18, OPR-Finance) konstatuje, že se zde jedná o neplatnost absolutní a soud se musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. 8. S ohledem na to, že žalobkyně nesplnila svou povinnost doložit, že zkoumala úvěruschopnost žalovaného, soud konstatuje, že předložená smlouva o zápůjčce je absolutně neplatná pro rozpor s veřejným pořádkem ve smyslu § 588 o. z., který stanoví, že„ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.“ Žalobkyně tak měla vůči žalovanému od počátku právo pouze na zaplacení poskytnuté jistiny z titulu bezdůvodného obohacení. 9. Soud má na základě shora předložených listinných důkazů za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 10 000 Kč, z nichž žalovaný žalobkyni zatím vrátil 2 490 Kč a zůstal tak dlužen 7 510 Kč. Pokud jde o úroky z prodlení, které žalobkyně požadovala od 18. 6. 2020 do zaplacení, nároky vzniklé z titulu bezdůvodného obohacení jsou splatné dnem, do kterého byl dlužník povinen věřiteli plnit na základě výzvy k plnění. Tuto dobu soud považuje za přiměřenou a odpovídající spravedlivému uspořádání mezi účastníky vzhledem k tomu, že žalovaný byl zcela pasivní. V uvedené věci byl žalovaný vyzván k plnění (k vydání jistiny) do 3 dnů od doručení předžalobní výzvy odeslané dne 27. 7. 2022. Jelikož nebylo prokázáno, kdy přesně byla žalovanému uvedená výzva doručena, má se s ohledem na § 573 o. z. za to, že„ došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání“, tedy dne 1. 8. 2022, žalovaný byl na základě výzvy povinen plnit do tří dnů, tj. do 4. 8. 2022. Žalobkyni tak vzniklo právo na jistinu 7 510 Kč spolu s úrokem z prodlení v žalobkyní požadované výši 10 % ročně z částky 7 510 Kč od 5. 8. 2022 do zaplacení ve smyslu § 1970 o. z., který stanoví, že„ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ Ve zbytku je žaloba s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy nedůvodná, a proto ji soud zamítl v části vymezené v