27 C 92/2023-109 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 119 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení za dobu od podání žaloby dne 16. 5. 2023 do zaplacení. Žalobkyně se stala výlučnou vlastnicí bytové jednotky [číslo] v budově [adresa žalované a žalobkyně] na základě usnesení soudního exekutora o udělení příklepu ze dne 18. 3. 2020, s právní mocí dne 18. 4. 2020. Od doby příklepu až do jeho nedobrovolného vyklizení dne 26. 4. 2023 byt užívala žalovaná, a to bez právního důvodu, a aniž by za to žalobkyni cokoliv hradila. Tržní cena pronájmu daného bytu činí 12 000 Kč měsíčně. Zažalovaná částka představuje výši bezdůvodného obohacení žalované za bezesmluvní užívání bytu v období od 1. 9. 2022 do 26. 4. 2023, tedy za dobu 238 dnů. Žalobkyně dále poukázala, že rozsudkem zdejšího soudu ze dne 3. 8. 2021, č. j. 4 C 85/2021-153 bylo žalované uloženo uhradit žalobkyni bezdůvodné obohacení za bezesmluvní užívání daného bytu ve výši 112 554 Kč za dobu od 18. 4. 2020 do 22. 3. 2021 a rozsudkem ze dne 16. 2. 2023, č. j. 14 C 153/2022-133 bezdůvodné obohacení ve výši 207 517 Kč za dobu od 23. 3. 2021 do 31. 8. 2022. 2. Žalovaná zažalovaný nárok ani zčásti neuznala. Na úkor žalobkyně se neobohacuje. Byt neprodala, naopak došlo k jeho nezákonnému přepsání dle„ 137 Ex 16445/11-14 -2018“, aniž by měla dluhy. Rozhodnutí nadepsaného soudu ve věci sp. zn. 6 C 232/2020, 4 C 85/2021, 14 C 153/2022 jsou, stejně jako jednotlivá rozhodnutí soudních exekutorů, nezákonná. Plynová přípojka na bytě byla zrušena již v roce 2008. 3. Žalobkyně následně vzala žalobu zpět co do částky 24 743 Kč, neboť při výpočtu výše bezdůvodného obohacení došlo k početní chybě. Dle § 96 odst. 1 a 2 o. s. ř. může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. S ohledem na skutečnost, že žalobkyně vzala žalobu v uvedeném rozsahu zpět, soud řízení v souladu s uvedenými ustanoveními zčásti zastavil, jak plyne z výroku I. tohoto rozsudku. Jelikož k tomuto procesnímu úkonu žalobkyně došlo před jednáním ve věci samé, souhlasu žalované k částečnému zastavení řízení nebylo třeba. Předmětem řízení se tak stal požadavek žalobkyně na zaplacení částky 94 257 Kč s příslušenstvím. 4. Protože žalobkyně vzala svou žalobu zčásti zpět ještě před prvním jednáním ve věci, rozhodl soud výrokem V. podle § 10 odst. 3 ve spojení s § 6a odst. 3 a § 6 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, o vrácení soudního poplatku (složeného ve výši 5 950 Kč), sníženého o 20 %, nejméně však o 1 000 Kč, a to ve výši 240 Kč (při zohlednění výše předmětu řízení). Ten jí bude vrácen po právní moci tohoto rozhodnutí (§ 10a odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb.). 5. Žalobkyně výslovně souhlasila s rozhodnutím o věci bez nařízení jednání. Žalovaná se k výzvě soudu nevyjádřila. Soud proto ve věci rozhodl postupem dle § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání, neboť o nároku bylo možné rozhodnout pouze na základě listinných důkazů. 6. Soud na základě předložených listinných důkazů zjistil následující skutkový stav: 7. Žalobkyně je výlučnou vlastnicí bytu [adresa] budově [obec], [adresa], nacházející se na parcele [číslo] v k.ú. [obec]. Nabývacím titulem bylo usnesení soudního exekutora o udělení příklepu [číslo jednací] ([číslo jednací]) ze dne 18. 3. 2020, právní moc ke dni 18. 4. 2020. Předmětný byt původně vlastnila žalovaná společně s manželem [jméno] [příjmení] (viz výpisy z katastru nemovitostí pro [katastrální uzemí], [list vlastnictví]). 8. Jak plyne z předloženého odhadu realitní společnosti [právnická osoba] ohledně tržní ceny pronájmu ze dne 3. 1. 2023, obvyklé měsíční nájemné obdobných bytů o velikosti 3+1 se v dané lokalitě pohybuje od 12 000 Kč až po 15 000 Kč měsíčně. K předmětné nemovité věci byla odhadnuta tržní cena pronájmu 12 000 Kč měsíčně. 9. Jak soud ověřil ze spisu vedeného pod sp. zn. 6 C 232/2020, rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 1. 12. 2021 č. j. 19 Co 156/2021-385, který nabyl právní moci dne 3. 1. 2022, byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Hodoníně ze dne 4. 6. 2021, č. j. 6 C 232/2020-173, jímž soud uložil žalované povinnost vyklidit předmětnou bytovou jednotku do 15 dnů od právní moci rozsudku. Proti žalované byla soudním exekutorem Mgr. Martinem Kubenou, Exekutorský úřad Brno, vedena exekuce pod sp. zn. 227 EX 110/22-9 k vymožení povinnosti vyklidit předmětný byt a usnesením nadepsaného soudu ze dne 30. 1. 2023, č.j. 51 EXE 154/2022-138 byl zamítnut návrh povinné (žalované) na zastavení exekuce. Dovolací řízení bylo zastaveno. 10. Soud ze spisu vedeného pod sp. zn. 4 C 85/2021 ověřil, že nadepsaný soud rozsudkem ze dne 3. 8. 2021, č. j. 4 C 85/2021-153 uložil žalované uhradit žalobkyni bezdůvodné obohacení za užívání daného bytu ve výši 112 554 Kč za dobu od 18. 4. 2020 do 22. 3. 2021. Uvedený rozsudek byl potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 24. 3. 2022, č. j 38 Co 203/2021-337. Dovolání i ústavní stížnost žalované byly odmítnuty. 11. Jak soud ověřil ze spisu vedeného pod sp. zn. 14 C 232/2022, nadepsaný soud rozsudkem ze dne 16. 2. 2023, č. j. 14 C 153/2022-133 zavázal žalovanou k vydání bezdůvodného obohacení ve výši 207 517 Kč za bezesmluvní užívání bytové jednotky po dobu od 23. 3. 2021 do 31. 8. 2022. 12. Žalovaná spolu se svým vyjádřením k žalobě soudu předložila velké množství dalších listin datovaných od r. 2001 až 2023, z nichž ovšem soud nezjistil žádné skutečnosti vztahující se k zažalovanému nároku a které na výsledku věci nemohly ničeho změnit, jelikož se netýkaly předmětu tohoto řízení, a nebyly s to vyvrátit existenci či výši bezdůvodného obohacení v rozhodném období. Některé z nich žalovaná ani nezmínila a neoznačila k důkazu ve svém vyjádření k žalobě ze dne 1. 9. 2023. Jednalo se vesměs o přípisy žalované na různé orgány brojící proti exekuci, proti dluhům a proti předchozím řízením vedeným u tohoto soudu (jak v rámci shora vymezených civilních řízení, tak i řízení exekučního, řízení o soudní úschově, jakož i řízení trestního vedeného pod sp. zn. [spisová značka], v němž byla žalovaná uznána vinnou z protiprávního užívání předmětné bytové jednotky) apod. 13. Podle § 1012 věta první zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), vlastník má právo se svým vlastnictvím v mezích právního řádu libovolně nakládat a jiné osoby z toho vyloučit. Podle § 1042 o. z., vlastník se může domáhat ochrany proti každému, kdo neprávem do jeho vlastnického práva zasahuje nebo je ruší jinak než tím, že mu věc zadržuje. 14. Podle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2999 odst. 1 o. z., není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny. Bylo-li plněno na základě neplatného nebo zrušeného právního jednání, právo na peněžitou náhradu však nevznikne v rozsahu, v jakém se to příčí účelu pravidla vylučujícího platnost právního jednání. 15. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 16. Soud má na základě předložených a shromážděných listinných důkazů za prokázané, že žalobkyně se dne 18. 4. 2020 stala na základě příklepu soudního exekutora výlučnou vlastnicí bytu [číslo] v [obec]. Žalovaná byt užívala až do dne 26. 4. 2023, kdy byla exekučně (nedobrovolně) vystěhována. Žalovaná, byť se k věci vyjádřila a předložila obšírné množství důkazů, nikterak nepopírala tvrzení žalobkyně, že byt po zažalované období nevyklidila, že jej užívala bez právního důvodu, a aniž by za to žalobkyni čehokoliv hradila. Je tak zřejmé, že žalovaná byt užívala po zažalované období, tedy od 1. 9. 2022 do 26. 4. 2023 (tedy po dobu celkem 238 dnů) bez právního důvodu a bez toho, že by žalobkyni jakkoliv kompenzovala užívání jejího vlastnictví. Užíváním nemovitosti se žalovaná tedy na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila dle § 2991 o. z., pročež je povinna žalobkyni vydat to, o co se užíváním bytové jednotky obohatila. Soud proto jako oprávněný posoudil nárok žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení ve formě peněžitého plnění dle § 2999 o. z. Peněžitá náhrada za užívání věci bez právního důvodu musí být poskytnuta ve výši obvyklého nájemného vynakládaného za užívání stejné nebo obdobné věci v daném místě, čase a za obdobných podmínek (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 1. 10. 2013, sp. zn. 28 Cdo 946/2013). Obvyklé nájemné dané tržní jednotky činí 12 000 Kč měsíčně. Soud tuto částku