4 C 311/2022-35 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala jednak zaplacení částky 2 920 Kč s příslušenstvím. Svoji žalobu odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně [právnická osoba] s žalovaným uzavřela smlouvu o zápůjčce dne 4. 12. 2015, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 2 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný zavázal zaplatit předchůdkyni poplatek ve výši 920 Kč, který představuje součet kapitalizovaných úroků, poplatku za administrativní činnost a poplatku za hotovostní inkaso splátek. Celkovou dlužnou částku se žalovaný zavázal splatit ve 3 hotovostních měsíčních splátkách po 974 Kč. K prověřování schopnosti žalovaného splácet úvěr žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně vycházela mimo jiné z informací získaných z nebankovních registrů klientských informací, informací získaných prostřednictvím zájmového sdružení právnických osob [příjmení] a dalších registrů. Informace poskytnuté žalovaným byly konfrontovány s údaji dostupnými v uvedených registrech a dále se statistickými, demografickými a historickými daty žalovaného dle ekonomických modelů. Žalovaný dosud na pohledávku žalobkyně neuhradil ničeho. Následně byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni ke dni 22. 9. 2016. Nyní tak žalovaný dluží na jistině celkem částku ve výši 2 920 Kč s příslušenstvím. 2. Žalobkyně se po žalovaném dále domáhala zaplacení částky 7 350 Kč, úroku z prodlení ve výši 1 312,41 Kč, úroku ve výši 2 924,77 Kč, úroku z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky 4 260,87 Kč od 23. 9. 2016 do zaplacení a úroku ve výši 20,1 % ročně z částky 4 260,87 Kč od 23. 9. 2016 do zaplacení. Svoji žalobu odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně [právnická osoba] s žalovaným uzavřela smlouvu o zápůjčce dne 14. 6. 2012, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 6 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Podáním ze dne 9. 1. 2023 vzala žalobkyně svůj návrh v této části předmětu řízení bez udání důvodu zpět. 3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Oba účastníci souhlasili s postupem podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen "o. s. ř.), proto soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání. 4. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 4. 12. 2015, uzavřené mezi společností [právnická osoba] a žalovaným soud zjistil, že žalovaný podpisem smlouvy stvrdil, že při jejím uzavření převzal v hotovosti částku ve výši 2 000 Kč. Žalovanému tak byla poskytnuta zápůjčka ve výši 2 000 Kč a ten se zavázal uhradit jistinu a dále úrok ve výši 154 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 206 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek 560 Kč. Žalovaný si zvolil hotovostní inkaso splátek (hotovostní) režim, kdy se zavázal dlužnou částku uhradit ve třech měsíčních splátkách po 974 Kč v místě svého bydliště. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky. Dle smlouvy byla úroková sazba sjednána ve výši 44,95 % p. a. Dle čl. 12 smlouvy o zápůjčce, pokud zákazník včas nesplní povinnost uhradit splátku, má společnost právo od smlouvy odstoupit a požadovat uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené celkové dlužné částky. Dle tabulky umoření neuhradil dosud žalovaný na pohledávku žalobkyně žádnou částku. 5. Ze zákaznické karty ze dne 4. 12. 2015 soud zjistil, že žalovaný předložil právní předchůdkyni žalobkyně doklady k prověření jeho úvěruschopnosti, a to výměr podpory za dobu od října do listopadu roku 2015 a nájemní smlouvu vážící se k témuž období. Žalovaný zde dále uvedl, že je svobodný, má jedno nezaopatřené dítě a žije na ubytovně. Příjem žalovaného představoval částku 4 621 Kč ze státní podpory a měsíční výdaje uvedl žalovaný celkem ve výši 9 850 Kč, z toho 3 850 Kč na nájem/inkaso, 400 Kč na telefon, 1 000 Kč na výživné a 5 000 Kč výdaje na domácnost. 6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 22. 9. 2016 soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. V oznámení o postoupení pohledávek ze dne 22. 9. 2016, odeslané žalovanému dne 14. 10. 2016, byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu ve lhůtě deseti dnů. Předžalobní výzva ze dne 8. 4. 2021 byla žalovanému zaslána dle podacího lístku dne 9. 4. 2021. 7. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen "o. z."). Dle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 8. Podle § 2390 o. z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 9. Podle § 2392 o. z., při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. 10. Podle § 1879 věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 11. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. 12. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen "zákon o spotřebitelském úvěru"), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 13. Podle § 96 o. s. ř. může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. 14. S ohledem na skutečnost, že žalobkyně vzala žalobu zpět v části, v níž se domáhala zaplacení částky 7 350 Kč, úroku z prodlení ve výši 1 312,41 Kč, úroku ve výši 2 924,77 Kč, úroku z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky 4 260,87 Kč od 23. 9. 2016 do zaplacení a úroku ve výši 20,1 % ročně z částky 4 260,87 Kč od 23. 9. 2016 do zaplacení, a to ještě před jednáním ve věci, soud řízení v souladu s ustanovením § 96 odst. 2 o. s. ř. částečně zastavil. 15. Soud aplikoval zákon o spotřebitelském úvěru č. 145/2010 Sb., neboť žalovaný je spotřebitel, právní předchůdkyně žalobkyně podnikatelka a je tedy nutno smluvní vztah účastníků posoudit jako spotřebitelský úvěr. Pokud jde o zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je nutné vyjít ze znění účinného po 25. 2. 2013, neboť k uzavření smlouvy došlo dne 4. 12. 2015. 16. Soud se předně zabýval tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně při uzavírání smlouvy řádně posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a dospěl k závěru, že nikoliv. Byť žalobkyně předložila zákaznickou kartu, ve které žalovaný uvedl výši svých příjmů, žalobkyně nenavrhla a ani nepředložila žádné důkazy k prokázání svých tvrzení týkajících se skutečného ověření žalovaným uvedených tvrzení v zákaznické kartě při uzavření smlouvy o zápůjčce. Z listin předložených žalobkyní tak nelze učinit závěr, že by právní předchůdkyně žalobkyně řádně posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ověřením skutečné výše příjmů a především nutným měsíčních výdajů žalovaného z jím předložených listin. 17. Na základě shora uvedených skutečností má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně sice poskytla žalovanému na základě uzavřené smlouvy o zápůjčce částku 2 000 Kč, nicméně již neposoudila řádně schopnost žalovaného zápůjčku splatit, neboť nezjišťovala příjmy a výdaje žalovaného ověřením předložených listin. V důsledku toho je smlouva o úvěru dle § 9 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná. Podle § 588 o. z. se jedná o neplatnost absolutní, neboť smlouva odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Účastníkům z tohoto neplatného právního vztahu nevznikají žádná práva ani povinnosti. Soud si je vědom toho, že zákon nestanoví taxativní výčet postupu, které musí být ze strany věřitele pro jeho naplnění provedeny, stejně tak, že by výklad dané normy neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěru a také na žadatele o ně. Pokud však má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění nejen příjmu a dosavadního dluhového zatížení klienta, ale také alespo