6 C 156/2022-104 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobci a) a b) se svou žalobou domáhali zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitostem, a to konkrétně k pozemku parc. [číslo] jehož součástí je stavba – rodinný dům [adresa], a k pozemku parc. [číslo] (dále jen funkční celek 1) a dále k pozemku parc. [číslo] k pozemku parc. [číslo] k pozemku parc. [číslo] (dále jen funkční celek 2), to vše v obci [obec], k.ú. [část obce]. Každý z žalobců je vlastníkem ideální ¼ předmětných nemovitostí, žalovaná vlastní ideální ½ předmětných nemovitostí. Uvedli, že nechtějí dále setrvávat ve spoluvlastnictví s žalovanou, neboť nemovitosti užívá výlučně žalovaná, která je nekomunikativní, s věcmi hospodaří dle své úvahy, bez souhlasu žalobců. Žalobci se pokusili dohodnout s žalovanou mimosoudně, ovšem bezvýsledně. Proto se obrátili na soud s návrhem, nechť je funkční celek 1 přikázán do výlučného vlastnictví žalované, která dům dlouhodobě obývá, a zároveň nechť je jí stanovena povinnost vyplatit každému z žalobců částku [částka]. Funkční celek 2 žalobci navrhovali přikázat do jejich podílového spoluvlastnictví s tím, že každý z žalobců vyplatí žalované její podíl ve výši [částka]. 2. Žalovaná se ve věci nijak nevyjádřila, taktéž se nedostavila k nařízenému jednání dne 7.2.2023. 3. Na základě provedeného dokazování ve věci soud zjistil následující skutkový stav. 4. Dle výpisu z katastru nemovitostí [list vlastnictví] soud zjistil, že žalobkyně a) je podílovou spoluvlastnicí předmětných nemovitostí s podílem ideální ¼, žalobce b) je podílovým spoluvlastníkem předmětných nemovitostí s podílem id. ¼ a žalovaná je podílovou spoluvlastnicí předmětných nemovitostí s podílem id. ½. 5. Dopisem ze dne 2.5.2022 oslovili žalobci žalovanou s návrhem na mimosoudní zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k předmětným nemovitostem. 6. Ze znaleckého posudku [číslo] jeho dodatku [číslo] soud zjistil, že funkční celek 1 je reálně nedělitelný (ani fakticky ani funkčně) a jeho obvyklá cena činí částku [částka]. Naopak funkční celek 2 je dle znalce reálně dělitelný, přičemž znalec navrhl tři možné varianty dělení. První varianta představuje rozdělení na parc. [číslo] vč. studny (hodnota [částka]) a na parc. [číslo] parc. [číslo] (hodnota [částka]) a finanční vypořádání třetího spoluvlastníka. Druhá varianta uvažuje o rozdělení na tři samostatné části, přičemž parc. [číslo] by nebyla volně přístupná bez právního zajištění. [příjmení] by proto dojít ke zřízení služebnosti v neprospěch buď parc. [číslo] nebo parc. [číslo]. Zároveň by muselo dojít k finančnímu vyrovnání do výše spoluvlastnických podílů. Třetí varianta uvažovala o rozdělení parcel dle nového geometrického plánu tak, aby nově rozdělené parcely odpovídaly velikosti spoluvlastnických podílů a hodnota studny ([částka]) byla finančně vyrovnána. [ulice] parcela by ovšem musela mít (stejně jako ve druhé variantě) přístup zajištěn formou služebnosti v neprospěch jedné z krajních parcel. 7. Z tvrzení obou žalobců soud zjistil, že žalovaná je tetou obou žalobců, v předmětném domě bydlí cca 20 let, je jí 55 let, pracuje, s nikým z nich nekomunikuje, na nemovitostech si provádí úpravy dle své úvahy, často svými zásahy snižuje hodnotu předmětných nemovitostí, kdy takto např. na pozemku, kde je vinohrad, zbourala zahradní domek, nebo na dvoře zrušila dlažbu a zasadila tam trávník. Žalobce při ohledání znalcem nepustila do domu, museli zůstat stát v průjezdu. 8. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb., nového občanského zákoníku (dále jen„ o. z.”). 9. Podle § 1115 o. z., osoby, jimž náleží vlastnické právo k věci společně, jsou spoluvlastníky. Ustanovení o spoluvlastnictví se použijí přiměřeně i pro společenství jiných věcných práv. 10. Podle § 1140 o. z., nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat. Každý ze spoluvlastníků může kdykoli žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví. Nesmí tak ale žádat v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků. 11. Podle § 1143 o. z. nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků. 12. Podle § 1147 věty první o. z. není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. 13. Podle § 1149 odst. 2 o. z. při vypořádání spoluvlastnictví k nemovité věci zapsané do veřejného seznamu vznikají nová vlastnická práva zápisem do tohoto veřejného seznamu. 14. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: 15. Účastníci řízení jsou podílovými spoluvlastníky předmětných nemovitostí dle § 1115 o. z. Žalobci žádali toto podílové spoluvlastnictví zrušit, neboť nemůžou být nuceni za stávajících okolností v něm setrvávat proti své vůli ve smyslu § 1140 o. z. Protože se spoluvlastníci na zrušení spoluvlastnictví nedohodly dle 1143 o. z., rozhodl o něm na návrh žalobců soud, a to tak že funkční celek 1 přikázal za přiměřenou náhradu žalované a funkční celek 2 přikázal za přiměřenou náhradu do podílového spoluvlastnictví žalobců každému s podílem id. ½ dle § 1147 o. z. 16. Co se týče funkčního celku 1 je žalovaná osobou, která nemovitosti v plném rozsahu užívá a také vlastní většinový podíl ve výši id. ½. Žalovaná rovněž v domě dlouhodobě bydlí, provádí si zde dle vlastní úvahy úpravy a opravy. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, tudíž má soud za to, že přikázání funkční celku 1 do jejího výlučného vlastnictví jí není proti mysli, neboť proti návrhu žalobců nijak nebrojila. Obvyklá cena předmětných nemovitostí činí [částka] a odpovídající náhrada ve výši spoluvlastnického podílu ve výši ¼ pak činí [částka] pro každého z žalobců. Ani stanovená výše vypořádacího podílu není mezi stranami sporná. Tuto náhradu je žalovaná povinna zaplatit každému z žalobců dle výroku III. a IV. tohoto rozsudku. Ohledně funkčního celku 1 soud tedy rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. – IV. tohoto rozsudku. 17. Co se týče funkčního celku 2 soud po zralé úvaze vyhověl návrhu žalobců, kteří navrhovali variovat první návrh na rozdělení nemovitostí zmíněný znalcem, tedy nemovitosti přikázat do podílového spoluvlastnictví žalobců každému s podílem id. ½ a žalovanou vyplatit. Ani k tomuto návrhu se žalovaná nevyjádřila, proto soud neměl žádný důvod návrh žalobců neakceptovat, když oba žalobci soudu sdělili, že jsou připraveni žalovanou finančně vyplatit tak, že každý z nich jí zaplatí částku odpovídající jejímu podílu ve výši [částka]. Tuto náhradu jsou připravení žalované zaplatit dle výroku VII. a VIII. Ohledně funkčního celku tedy soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku V. – VIII. 18. Soud nepovažoval za vhodné reálně dělit funkční celek 2 mezi tři současné spoluvlastníky, když má za to, že znalcem zmíněná druhá a třetí varianta dělení je v obou případech komplikovaná, neboť vždy jeden z pozemků (prostřední) by musel mít zajištěn přístup přes některý z krajních pozemků. Vzhledem ke složitým rodinným vztahům zejména mezi žalobci a žalovanou soud tyto varianty nepovažoval za vhodné, neboť by mohly být příčinou dalších sporů. Navíc hodnota prostředního pozemku a pozemku zatíženého služebností by pak díky tomu byla vždy snížená, popř. značně znehodnocená. Kromě toho reálné rozdělení by bylo třeba doplnit vzájemným finančním vyrovnáním, neboť přesné rozdělení dle výše spoluvlastnických podílů není možné. 19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 150 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví má totiž povahu tzv. iudicium duplex, tedy řízení, jež lze zahájit k návrhu kteréhokoliv ze spoluvlastníků a všichni účastníci jsou vzájemně v postavení odpovídajícímu procesní pozici žalobce i žalovaného bez ohledu na to, kterým z nich byla žaloba podána. Ačkoliv judikatura Ústavního soudu k náhradě nákladů řízení ve věcech majících povahu iudicia duplex nebyla vždy jednotná, přiklání se nyní k principu, že v případě iudicia duplex má být pravidlem nepřiznání náhrady nákladů žádnému z účastníků řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Plný úspěch ve věci jako podmínka aplikace § 142 odst. 1 o. s. ř. je v řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví dán pouze tehdy, zamítne- li soud návrh na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví z důvodů uvedených v § 1140 odst. 2 větě druhé občanského zákoníku, což není daný případ. Procesní úspěch účastníka tedy nelze odvozovat od výsledného způsobu vypořádání spoluvlastnictví a rozhodnutí podle § 142 odst. 3 o. s. ř. bude podmíněno pouze zvláštními okolnostmi případu, zejména pak např. nezájmem účastníka o konstruktivní vyřešení věci, šikanózním výkonem práva, či obstrukčním chováním účastníka (srovnej nález ze dne 12. 12. 2019 sp. zn. II. ÚS 572/19, nález ze dne 10. 11. 2020 sp. zn. I. ÚS 262/20, nál