14 C 183/2023-32 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 13 250 Kč s příslušenstvím s tím, že se žalovaným uzavřela dne 12. 6. 2022 smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytla žalovanému částku ve výši 10 000 Kč na jeho bankovní účet. Žalovaný se zavázal tuto částku společně s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 3 250 Kč splatit do 12. 7. 2022. Uvedená smlouva byla uzavřena prostřednictvím webových stránek žalobkyně, kde žalovaný vyplnil formulář žádosti o poskytnutí zápůjčky, kam zadal své osobní údaje včetně telefonního čísla a emailové adresy, čímž učinil vůči žalobkyni návrh na uzavření konkrétní smlouvy o zápůjčce. Následně žalovaný zaškrtnutím příslušného řádku potvrdil, že se seznámil se zněním smlouvy o zápůjčce a se zněním všeobecných obchodních podmínek. Konečně došlo k podpisu smlouvy ze strany žalovaného, kdy tento podpis byl tvořen zadáním PINu, který žalobkyně žalovanému zaslala na telefonní číslo uvedené ve formuláři. K tomu, jakým způsobem byla před uzavřením smlouvy posuzována úvěruschopnost žalovaného, žalobkyně uvedla, že vycházela ze sdělení žalovaného, který uvedl, že je zaměstnán na plný úvazek na dobu neurčitou na pozici montážník CNC u společnosti , právnická osoba, , s měsíčním příjmem ve výši 45 650 Kč. Žalobkyně příjem žalovaného ověřila z výplatních pásek žalovaného a dospěla k závěru, že jeho průměrný měsíční příjem činí 45 650 Kč. Stran svých výdajů pak žalovaný žádné výdaje neuvedl, žalobkyně proto vzala v úvahu výdaje ve výši nezabavitelného minima v částce 9 416 Kč. Dále žalovaný o své osobě uvedl, že je rozvedený, má 2 nezletilé děti a bydlí ve vlastním. Žalobkyně provedla lustraci žalovaného v centrální evidenci exekucí s negativním výsledkem. Žalovaný žalobkyni uhradil pouze 3 500 Kč, z toho částku 160 Kč započetla žalobkyně na částečnou úhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky a částku 3 340 Kč na úhradu smluvní pokuty. Žalobkyně v žalobě požadovala kromě jistiny 10 000 Kč a poplatku 3 250 Kč také zaplacení nákladů na uplatnění pohledávky ve výši 2 340 Kč a s ohledem na prodlení žalovaného s úhradou rovněž zaplacení úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny a poplatku, a to od 13. 7. 2022, tj. ode dne následujícího po dni splatnosti zápůjčky, do zaplacení.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), soud rozhodl bez nařízení jednání.3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 12. 6. 2022 uzavřena smlouva o zápůjčce (ve znění jejích dodatků), na základě níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému celkovou částku 10 000 Kč, a to na bankovní účet uvedený ve smlouvě, přičemž žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté finanční prostředky společně s celkovým poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 3 250 Kč nejpozději do 12. 7. 2022. Nedílnou součástí smlouvy byly rovněž Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně. Tato smlouva včetně dodatků pak byla uzavřena za pomocí prostředků komunikace na dálku shora popsaným způsobem, kdy podpis žalovaného byl nahrazen zadáním PIN kódu do příslušného pole na webových stránkách žalobkyně. V souladu s článkem 2.10. Všeobecných obchodních podmínek byla před uzavřením smlouvy totožnost žalovaného ověřena provedením autorizace platební karty, a to tím způsobem, že žalovaný byl ze stránek žalobkyně přesměrován na platební bránu poskytovatele platebních služeb, kde zadal údaje o své platební kartě a autorizoval provedení platby ve výši 1 Kč na účet žalobkyně. Dle doloženého výpisu z účtu dne 12. 6. 2022 odeslala žalobkyně částku 4 000 Kč na bankovní účet žalovaného uvedený ve smlouvě a dne 21. 6. 2022 potom na tentýž účet poukázala dvakrát částku 3 000 Kč, celkem tak žalovanému na jeho účet zaslala částku 10 000 Kč. K úhradě dluhu vzniklého z titulu předmětné smlouvy o zápůjčce byl žalovaný vyzván pěti upomínkami (z 19. 7. 2022, z 26. 7. 2022, z 2. 8. 2022, z 11. 8. 2022 a z 26. 8. 2022) a konečně také předžalobní upomínkou ze dne 24. 4. 2023, jejíž odeslání téhož dne žalobkyně prokázala podacím lístkem. V předžalobní upomínce byla žalovanému poskytnuta lhůta k plnění v délce tří dnů. Z předložených výplatních pásek vyplynulo, že v březnu 2022 činil příjem žalovaného 42 396 Kč a v dubnu 2022 pak 48 905 Kč. Z výpisu z centrální evidence exekucí pak soud zjistil, že ke dni 2. 5. 2022 nebyly proti osobě žalovaného vedeny žádné exekuce.4. Je zjevné, že mezi žalobkyní a žalovaným mělo dojít k uzavření smlouvy o zápůjčce, tak jak ji upravuje § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: „Přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.“5. Předmětná smlouva o zápůjčce měla být mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena za pomoci prostředků komunikace na dálku v souladu s § 561 odst. 1 občanského zákoníku: „(1) K platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.“ A dále podle § 562 odst. 1 občanského zákoníku: „(1) Písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.“6. Shora uvedeným jiným právním předpisem je myšlen zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, dle jehož ustanovení § 7 (ve znění účinném do 23. 7. 2021) „K podepisování elektronickým podpisem lze použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5 nebo § 6 odst. 1.“7. Soud dospěl v tomto případě k závěru, že ze strany žalovaného došlo ke kontraktaci smlouvy způsobem, který lze považovat za jiný typ elektronického podpisu tvořený zadáním jedinečného PIN kódu ve webovém rozhraní žalobkyně poté, co byla totožnost žalovaného ověřena prostřednictvím autorizace jeho platební karty. Dle závěrů soudobé judikatury je pro uzavření spotřebitelské smlouvy jiný typ elektronického podpisu (dříve prostý elektronický podpis) postačující a nevyžaduje se kvalifikovaný elektronický podpis (srov. např. rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 1. 2016, sp. zn. 37 ICm 4495/2014 nebo rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 5. 6. 2017, sp. zn. 33 Icm 547/2016). Ačkoli se tato judikatura vztahovala k zákonu o elektronickém podpisu, je dle názoru soudu použitelná i za účinnosti nového zákona o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce.8. Na zamýšlený smluvní vztah dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně je podnikatelem a žalovaný vystupoval jako fyzická osoba, přičemž ze smlouvy nevyplývá, že by mu úvěr byl poskytován v souvislosti s (jeho) podnikatelskou činností a nic takového žalobkyně ostatně ani netvrdila.9. Pro žalobkyni proto z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývala následující povinnost: „Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“10. Způsob, jakým měla žalobkyně tuto povinnost splnit je blíže rozveden v navazujícím odst. 2 téhož ustanovení: „Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“11. Zároveň je třeba při hodnocení postupu poskytovatele úvěru vzít v úvahu § 75 zákona o spotřebitelském úvěru, který obecně stanoví, že „Poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.“12. Výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru jsou legislativní transpozicí v režimu tzv. „maximální harmonizace“ (unijní opatření zcela pokrývají věcnou působnost úpravy a členské státy nemohou mít vlastní předpisy přísnější ani mírnější) směrnice Evropské