22 C 279/2023-44 — Okresní soud v Hodoníně

Žalobkyně se domáhala zaplacení 13 075,86 Kč s příslušenstvím s tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, , se žalovanou uzavřela dne 29. 7. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalované částku ve výši 18 098 Kč za účelem financování nákupu spotřebního zboží. Tuto částku se žalovaná zavázala splatit společně s úrokem a poplatky za pojištění v celkové výši 23 424 Kč ve 24 měsíčních splátkách po 976 Kč. Pokud jde o posouzení schopnosti žalované splácet úvěr, žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně vycházela z údajů uvedených žalovanou v žádosti o úvěr, mezi které patřila rovněž výše příjmů a výdajů, přičemž tyto informace prověřila tím, že provedla lustraci žalované v interních i externích databázích, v registru SOLUS. Kromě žádosti o úvěr a formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru nemá žalobkyně k dispozici jiné dokumenty prokazující ověření úvěruschopnosti žalované. Žalovaná však na svůj dluh uhradila pouze částku 7 808 Kč a zůstala právní předchůdkyni žalobkyně dlužna 12 770,01 Kč na jistině úvěru, 988,85 Kč na smluvním úroku, 432 Kč na poplatcích za pojištění, 305,85 Kč na smluvní pokutě a 800 Kč na poplatcích za upomínky. Právní předchůdkyně žalobkyně posléze postoupila pohledávku za žalovanou z titulu předmětné smlouvy žalobkyni. Žalobkyně po žalované v žalobě požadovala kromě dlužné jistiny ve výši 12 770,01 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 988,85 Kč, poplatky za pojištění ve výši 432 Kč, poplatky za upomínky ve výši 800 Kč, smluvní pokutu ve výši 305,85 Kč, náklady na vymáhání ve výši 473 Kč a zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny od 1. 11. 2022 do zaplacení.Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud rozhodl bez nařízení jednání.Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, byla dne 29. 7. 2021 uzavřena smlouva o úvěru. Smlouva byla uzavřena elektronicky tak, že žalovaná elektronicky podepsala návrh smlouvy, který byl následně elektronicky podepsán právní předchůdkyní žalobkyně. Na základě této smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 18 098 Kč na koupi TV, kdy kupní cena činila 18 098 Kč. Úvěr měl být poskytnut převodem peněžních prostředků na účet zprostředkovatele úvěru , právnická osoba, ., s nímž žalovaná uzavřela kupní smlouvu na uvedené zboží a jehož cena měla být financována prostřednictvím spotřebitelského úvěru. Poskytnutou jistinu se žalovaná zavázala žalobkyni splatit společně s úrokem ve výši 18,05 % ročně a s cenou úvěru včetně pojištění výši 5 326 Kč, ve 24 pravidelných měsíčních splátkách, kdy výše měsíčních splátek činila 976 Kč a byly splatné vždy k 17. dni v měsíci, počínaje dnem 17. 8. 2021. Celková částka, kterou měla žalovaná zaplatit činila 21 696 Kč. Ve smlouvě byla dále sjednána pro případ prodlení žalované s úhradou splátek smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž se žalovaná ocitne v prodlení. Dále byla ve smlouvě ujednána možnost požadovat náhradu nákladů spojených s vymáháním splatného (dospělého) závazku ve výši 600 Kč a možnost účtovat poplatek za odeslání upomínky k úhradě splatné (dospělé) splátky v měsíci následujícím po měsíci prodlení ve výši 100 Kč.V žádosti o poskytnutí úvěru žalovaná uvedla, že je svobodná bydlí u rodičů/dětí, je zaměstnána s měsíčním příjmem 19 000 Kč. Dále uvedla celkové náklady domácnosti 2 500 Kč a neuvedla žádné finanční závazky (splátky hypoték, úvěrů, úvěrových karet apod.)Žalobkyně dále doložila formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a dopis ze dne 30. 7. 2021; v obou dokumentech jsou shrnuty podrobnosti úvěru.Z platební historie úvěrového účtu soud zjistil, že částka úvěru ve výši 18 098 Kč byla vyplacena ze strany právní předchůdkyně žalobkyně zprostředkovateli úvěru. Dále soud z tohoto dokumentu zjistil, že žalovaná předchůdkyni žalobkyně uhradila celkem částku 7 808 Kč (z toho na úroky 1 904,01 Kč a na pojištění 144 Kč). Dlužná částka k 20. 9. 2022 činila 15 296,71 (z toho na úrocích 988,85 Kč, na pojištění 432 Kč, na poplatcích 800 Kč a na pokutě 305,85 Kč).Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni, a to za úplatu, jak je zřejmé z doloženého potvrzení o úplatě. Tato skutečnost byla žalované oznámena dopisem ze dne 29. 11. 2022, jehož odeslání žalobkyně prokázala podacím archem ze dne 1. 12. 2022. K úhradě dlužné částky byla žalovaná vyzvána i dopisem ze dne 29. 11. 2022 a ze dne 3. 1. 2023 a konečně i předžalobní upomínkou ze dne 16. 3. 2023, v níž jí byla určena lhůta pro zaplacení do 27. 3. 2023 a jejíž odeslání dne 20. 3. 2023 žalobkyně prokázala podacím archem.Z výpisu úkonů mimosoudního vymáhání pohledávek soud zjistil, že dne 3. 1. 2023 zaslala žalobkyně žalované obyčejný dopis a ve dnech 4. 1. 2023 a 18. 1. 2023 se pověřený terénní pracovník žalobkyně pokoušel kontaktovat žalovanou na její adrese.Je zjevné, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou mělo dojít k uzavření smlouvy o úvěru, tak jak ji upravuje § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: „Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“Předmětná smlouva o úvěru měla být mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou uzavřena za pomoci prostředků komunikace na dálku v souladu s § 561 odst. 1 občanského zákoníku: „(1) K platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat“. A dále v souladu s § 562 odst. 1 občanského zákoníku: „(1) Písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.“Shora uvedeným jiným právním předpisem je myšlen zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, dle jehož § 7: „K podepisování elektronickým podpisem lze použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5.“Soud dospěl v tomto případě k závěru, že ze strany žalované došlo ke kontraktaci smlouvy elektronickým podpisem v souladu se shora citovaným § 7 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakceNa zamýšlený smluvní vztah dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť právní předchůdkyně žalobkyně je podnikatelem a žalovaná vystupovala jako fyzická osoba, přičemž ze smlouvy nevyplývá, že by jí úvěr byl poskytován v souvislosti s (její) podnikatelskou činností a nic takového žalobkyně ostatně ani netvrdila.Pro právní předchůdkyni žalobkyně proto z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývala následující povinnost: „(1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“Způsob, jakým měla právní předchůdkyně žalobkyně tuto povinnost splnit je blíže rozveden v navazujícím odst. 2 téhož ustanovení: „(2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“Zároveň je třeba při hodnocení postupu poskytovatele úvěru vzít v úvahu § 75 zákona o spotřebitelském úvěru, který obecně stanoví, že „Poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.“Výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru jsou legislativní transpozicí v režimu tzv. „maximální harmonizace“ (unijní opatření zcela pokrývají věcnou působn