28 C 367/2025-49 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 26 684,26 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovaný dne , datum, uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 14 000 Kč, který byl následně navýšen na celkovou částku 23 000 Kč, kterou žalovaný čerpal a zavázal se ji spolu se smluvním úrokem splatit do 26. 4. 2025. Žalovaný však neplnil své povinnosti ze smlouvy a nevrátil poskytnuté finanční prostředky spolu s úroky v dohodnutém termínu a ocitl se v prodlení. Žalobkyně požadovala uhradit jistinu společně s úrokem v souhrnné výši 26 684,26 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % z částky 26 684,26 Kč od 27. 4. 2025 do zaplacení. Podáním ze dne 22. 10. 2025 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do částky 10 893,39 Kč včetně úroku z prodlení požadovaného z této částky, neboť žalovaný tuto částku uhradil ještě před podáním žaloby.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“) soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání.3. Dle § 96 o. s. ř platí, že žalobce může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví.4. S ohledem na žalobkyní učiněné částečné zpětvzetí žaloby rozhodl soud výrokem I. tohoto rozsudku podle § 96 odst. 2 o. s. ř. tak, že řízení částečně zastavil, a to pro částku 10 893,39 Kč a pro úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 10 893,39 Kč od 27. 4. 2025 do zaplacení.5. Řízení tak bylo nadále vedeno již jen pro žalobkyní požadovanou částku 15 790,87 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 12 % ročně od 27. 4. 2025 do zaplacení.6. Soud na základě předložených listinných důkazů zjistil, že mezi společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , a žalovaným byla prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřena dne , datum, smlouva o úvěru splatném ve splátkách č. , hodnota, , na jejímž základě se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout částku 14 000 Kč na bankovní účet č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal uhradit jistinu společně s úrokem ve výši 9 856,72 Kč ve 12 měsíčních splátkách, přičemž poslední splátka byla splatná dne 24. 10. 2025. Dne 20. 11. 2024 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně se žalovaným Dodatek č. 1 ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, , v němž bylo sjednáno navýšení poskytnutého úvěru na celkovou částku 17 000 Kč, která měla být žalovaným splacena společně s úrokem ve výši 11 489,11 Kč ve 12 měsíčních splátkách, přičemž poslední splátka byla splatná dne 24. 11. 2025. Dne 22. 11. 2024 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně se žalovaným Dodatek č. 2 ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, , v němž bylo sjednáno navýšení poskytnutého úvěru na celkovou částku 20 000 Kč, která měla být žalovaným splacena společně s úrokem ve výši 13 601,35 Kč ve 12 měsíčních splátkách, přičemž poslední splátka byla splatná dne 24. 11. 2025. Konečně dne 6. 1. 2025 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně se žalovaným Dodatek č. 3 ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, , v němž bylo sjednáno navýšení poskytnutého úvěru na celkovou částku 23 000 Kč, která měla být žalovaným splacena společně s úrokem ve výši 14 850,25 Kč ve 12 měsíčních splátkách, přičemž poslední splátka byla splatná dne 24. 12. 2025.7. Žalovaný zaslal dne 15. 5. 2023 na účet právní předchůdkyně žalobkyně platbu ve výši 0,01 Kč, a to z účtu č. , č. účtu, vedeného na jeho jméno (výpis z účtu).8. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému následující částky: dne 24. 10. 2024 částku 14 000 Kč, dne 20. 11. 2024 částku 3 000 Kč, dne 23. 11. 2024 částku 3 000 Kč a dne 6. 1. 2025 částku 3 000 Kč, a to vždy na účet č. , č. účtu, (výpisy z účtu).9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024 soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla postoupena společností , právnická osoba, , na žalobkyni; postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024, dodatek č. 1 ke smlouvě o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024, seznam postoupených pohledávek,oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20. 5. 2025). Výzvou ze dne 26. 4. 2025 byl žalovaný právní předchůdkyní žalobkyně upomenut o zaplacení dlužné částky. Předžalobní výzvou ze dne 20. 5. 2025, která byla dle podacího lístku odeslána téhož dne, byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky.10. Soud neprovedl důkaz Obchodními podmínkami , právnická osoba, pro poskytování úvěrů splatných jednorázově , Anonymizováno, neboť tyto nebyly nedílnou součástí smlouvy o úvěru č. , hodnota, , proto by z nich nebylo možno zjistit nic podstatného pro rozhodnutí ve věci (nedílnou součástí smlouvy o úvěru č. , hodnota, byly Obchodní podmínky , právnická osoba, pro poskytování úvěrů splatných ve splátkách – viz poslední odstavec smlouvy o úvěru).11. Je zjevné, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným mělo dojít k uzavření smlouvy o úvěru tak, jak ji upravuje § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“): „Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“12. Na zamýšlený smluvní vztah dopadá úprava obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť právní předchůdkyně žalobkyně je podnikatelem a žalovaný vystupoval jako fyzická osoba, přičemž ze smlouvy nevyplývá, že by mu úvěr byl poskytován v souvislosti s jeho podnikatelskou činností a nic takového žalobkyně ostatně ani netvrdila.13. Pro právní předchůdkyni žalobkyně proto z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru (tj. ke dni 24. 10. 2024) vyplývala následující povinnost: „Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“14. Způsob, jakým měla právní předchůdkyně žalobkyně tuto povinnost splnit je blíže rozveden v navazujícím odst. 2 téhož ustanovení: „Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“15. Zároveň je třeba při hodnocení postupu poskytovatele úvěru vzít v úvahu § 75 zákona o spotřebitelském úvěru, který obecně stanoví, že „Poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.“16. Výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru jsou legislativní transpozicí v režimu tzv. „maximální harmonizace“ (unijní opatření zcela pokrývají věcnou působnost úpravy a členské státy nemohou mít vlastní předpisy přísnější ani mírnější) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále také jen „Směrnice“) do českého právního řádu. Povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele je zakotvena již v samotné preambuli Směrnice (bod 26.) a dále je rozvedena v článku 8 Směrnice: „1. Členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.“ Výklad tohoto článku provedl Soudní dvůr Evropské unie ve svém rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 CA Consumer Finance s.a. versus Ingrid Bakkaus a další a uzavřel, že „musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnost