28 C 435/2025-27 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobce se po žalované domáhal zaplacení celkové částky 35 509 Kč s příslušenstvím. Z podané žaloby vyplynulo, že účastníci uzavřeli dne , datum, nájemní smlouvu o nájmu bytu č. , hodnota, v domě č. p. , Anonymizováno, ve , adresa, , , adresa, (dále též jen „byt“). Podle nájemní smlouvy byla žalovaná povinna hradit žalobci nájemné a zálohy na služby poskytované v souvislosti s užíváním bytu. V měsíci květnu roku 2023 však žalovaná tuto povinnost splnila jen částečně a žalobci dluží na nájemném částku 246 Kč, za měsíce červen 2023 a červenec 2023 žalobci dluží na nájemném částku 6 141 Kč/měsíc a za měsíce srpen 2023 – říjen 2023 pak žalobci dluží na nájemném částku 6 090 Kč/měsíc. Nájemní vztah zanikl uplynutím sjednané doby ke dni 31. 10. 2023. Žalované dále vznikl v souvislosti s vyúčtováním služeb za rok 2023 nedoplatek ve výši 4 711 Kč. S ohledem na prodlení žalované požadoval žalobce také zaplacení úroků z prodlení.2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. Za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání.3. Z listinných důkazů předložených žalobcem soud zjistil následující skutkový stav.4. Soud zjistil, že žalobce jako pronajímatel (podle čl. I odst. 2 nájemní smlouvy zastoupený společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, , se sídlem , adresa, , , adresa, ) a žalovaná jako nájemce uzavřeli dne , datum, nájemní smlouvu k bytové jednotce č. , hodnota, na adrese , adresa, , , adresa, , o velikosti 1+1 a výměře 46,72 m2. Nájemní smlouva byla uzavřena na období od 1. 12. 2022 do 28. 2. 2023 s možností opakovaného prodloužení, budou-li ze strany nájemce řádně plněny smluvní povinnosti. Podle čl. V odstavce 2 činily poplatky spojené s užíváním bytu celkem 8 601 Kč (z toho 6 018 Kč nájemné, 123 Kč úhrada za vybavení bytu a 2 460 Kč záloha za služby ke dni uzavření smlouvy). Z evidenčního listu bytu ze dne 30. 11. 2022 plyne, že výsledné měsíční nájemné (smluvní nájemné + úhrada za vybavení bytu) činilo od 1. 12. 2022 částku 6 141 Kč. Z evidenčního listu bytu ze dne 20. 7. 2023 plyne, že výsledné měsíční nájemné (smluvní nájemné + úhrada za vybavení bytu) činilo od 1. 8. 2023 částku 6 090 Kč. Nájemné měla žalovaná platit měsíčně na bankovní účet uvedený v čl. VI odst. 1 nájemní smlouvy prostřednictvím sdruženého inkasa do patnáctého dne kalendářního měsíce, za který se platí s tím, že podle článku VI. odst. 2 smlouvy bylo ujednáno, že nezaplatí-li nájemce nájemné do 15 dnů po splatnosti, je povinen zaplatit pronajímateli též úroky z prodlení, a to ve výši stanovené platným právním předpisem.5. Z vyúčtování nákladů na služby spojené s bydlením za období od ledna do října roku 2023 (faktura č. , hodnota, ze dne , datum, a příloha faktury) vyplynulo, že žalované vznikl nedoplatek na uhrazených zálohách na služby ve výši 4 711 Kč. Splatnost nedoplatku byla stanovena na 31. 7. 2024.6. Podle výkazu pohledávek dlužila žalovaná žalobci ke dni 3. 10. 2025 celkem 35 509 Kč. Z toho představovalo 246 Kč dlužné nájemné za měsíc květen 2023, 6 141 Kč dlužné nájemné za měsíc červen 2023, 6 141 Kč dlužné nájemné za měsíc červenec 2023, 6 090 Kč dlužné nájemné za měsíc srpen 2023, 6 090 Kč dlužné nájemné za měsíc září 2023, 6 090 Kč dlužné nájemné za měsíc říjen 2023 a částka 4 711 Kč dluh označený jako „, Anonymizováno, “.7. Soud hodnotil předložené listinné důkazy podle § 132 o. s. ř. a dospěl k závěru, že mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva o nájmu bytu ve smyslu § 2235 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), na základě které byla žalovaná povinna platit žalobci nájemné a další související platby dle § 2247 o. z. ve spojení s § 2251 odst. 1 věty druhé o. z. Žalovaná však této povinnosti (plně) nedostála v měsících květnu 2023 až říjnu 2023 a kromě nájemného za toto období v celkové výši 30 798 Kč zůstala žalobci za rok 2023 na nedoplatku za služby dlužna částku 4 711 Kč.8. Soud přiznal žalobci i zákonný úrok z prodlení v souladu s § 1970 o. z., který stanoví, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Soud podotýká, že žalobce při požadavku stran úroků z prodlení z dlužného nájemného respektoval ve všech případech také patnáctidenní bezsankční lhůtu ujednanou v nájemní smlouvě.9. Soud proto žalobě vyhověl v plném rozsahu.10. Žalobce soudu nepředložil doklady osvědčující zaslání výzvy ve smyslu § 142a odst. 1 o. s. ř. žalované, avšak dle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2015, sp. zn. 29 Cdo 506/2015, není absence výzvy podle § 142a o. s. ř. zásadně důvodem pro nepřiznání náhrady nákladů řízení v případech, kdy žalovaný (dlužník) ani po doručení žaloby dluh nezaplatí, popřípadě jinak nepřivodí jeho zánik.11. O náhradě nákladů řízení tedy rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 876 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 776 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 100 Kč za jeden úkon dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky – návrh ve věci samé (žaloba).