203 C 7/2020-96 — Okresní soud v Jičíně

1. Žalobkyně podala dne 4.5.2020 u soudu žalobu, kterou se domáhala, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit ji 189.083,50 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od 21. 3. 2016 do zaplacení. Částka 149.923,50 Kč představovala náklady řízení, žalované uhrazené dne 21. 3. 2016, k jejichž úhradě byla žalobkyně povinna dle rozsudku Okresního soudu v Jičíně ze dne 5. 12. 2014, č.j. 5 C 76/2006-514, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. 9. 2015 sp. zn. 25 Co 129/2015-612. Později byly však oba uvedené rozsudky zrušeny rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 6. 3. 2018 č.j. 28 Cdo 987/2017- 678, náhrada nákladů řízení ztratila podklad, ale žalovaná ji žalobkyni přes výzvu do zahájení řízení nevrátila. Žalobkyně dále požadovala na náhradě škody 39.160 Kč s příslušenstvím, neboť v souvislosti s uhrazením shora zmíněných nákladů řízení ji vznikly náklady v uvedené výši v exekuci. Částka 149.923 Kč byla žalované vrácena v průběhu tohoto řízení dne 15. 5. 2020, dne 23.8.2020 vzala proto žalobkyně žalobu zpět ohledně 149.923 Kč avšak současně i ohledně 39.160 Kč, jakož i v části, v níž se domáhala úroků z prodlení z částky ve výši 39.160 Kč za dobu od 21. 3. 2016 do 15. 5. 2020. Ve zbytku na žalobě setrvala s tím, že požadované úroky z prodlení z částky 149.923 Kč za období od 21.3.2016 do 15.5.2020 vyčíslila částkou 55.006 Kč. Usnesením Okresního soudu v Jičíně ze dne 10. 9. 2020, č. j. 203 C 7/2020-29 bylo řízení v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení jistiny ve výši 189.083,50 Kč zastaveno. Usnesení nabylo právní moci 7. 10. 2020. Protože předmětem řízení po jeho vydání zůstala částka 50.006 Kč, jakožto zákonný úrok z prodlení za dobu od 21. 3. 2016 do 15. 5. 2020 z částky 149.923 Kč a úrok z prodlení z 39.160 Kč od 21.3.2016 do zaplacení, (ohledně něho byla žaloba vzata zpět pokud šlo o období od 21.3.2016 do 15.5.2020 podáním z 23.8.2020, ale o zastavení řízení nebylo rozhodnuto), a protože žalobkyně v průběhu jednání dne 15.3.2021 vzala zpět žalobu i v části, v níž se domáhala úroku z prodlení z 39.160 Kč i za dobu od 16.5.2020 do zaplacení, soud výrokem I tohoto rozsudku podle § 96 o.s.ř. řízení v rozsahu uvedeného zpětvzetí řízení zastavil. Rozhodnout tak zůstalo o úroku z prodlení z částky 149 923 Kč za dobu 21.3.2016 do 15.5.2020 ve výši 50.006 Kč. 2. Žalovaná navrhla, aby žaloba ve zbývající části byla zamítnuta, neboť byla podána bezdůvodně a odporuje dobrým mravům ve smyslu § 2 odst. 3 o. z. Poukazovala na to, že řízení bylo zahájeno nečekaně v okamžiku, kdy zástupci účastníků jednali o řešení situace, žalobkyně navíc požaduje úrok z prodlení z částky nákladů řízení, které se neúročí a také přesto, že sama v minulosti byla s jejich placením v prodlení a tyto náklady i náklady z dalších řízení, kde byla žalobkyně neúspěšná, musely být vymáhány exekučně. Je rovněž otázkou, zda žalovaná je ve sporu pasivně legitimována, neboť částka 149.923 Kč byla složena na účet její zástupkyně, jíž je žalovaná ponechala. V tomto sporu by dle žalované měla být žalována osoba, která byla jejich vlastníkem. 3. V řízení bylo mezi stranami nesporné, že rozsudkem Okresního soudu v Jičíně ze dne 5. 12. 2014, č.j. 5 C 76/2006-514, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. 9. 2015 sp. zn. 25 Co 129/2015-612 byla žalobkyni uložena povinnost zaplatit žalované na nákladech řízení 149.923,50 Kč. K úhradě této částky došlo 21.3.2016. Oba uvedené rozsudky byly zrušeny rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 6. 3. 2018 č.j. 28 Cdo 987/2017- 678, jenž nabyl právní moci dne 31.3.2018. Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení 149.923,50 Kč výzvou ze dne 20.4.2020. 4. Předžalobní upomínkou žalobkyně, datovanou dnem 20.4.2020, je prokázáno, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovanou k vrácení nákladů řízení 149.923 Kč s úrokem z prodlení, neboť oba rozsudky, dle nichž byla žalobkyně k jejich zaplacení povinna, byly zrušeny. Požadovala rovněž náhradu nákladů za právní zastoupení advokátem. Ve výzvě je uvedeno, že si zástupce žalobkyně pro pořádek znamená lhůtu 7 dnů a v případě, že během ní nedojde k úhradě, bude vymáhána soudní cestou. 5. Dle žalobkyně předžalobní upomínka byla doručována žalované doporučenou poštou a na poštu byla k přepravě podána téhož dne, co byla sepsána. Elektronickou zprávou, kterou odeslala zástupkyně žalované dne 24.4.2020 v [číslo] hod zástupci žalobkyně je prokázáno, že na předžalobní upomínku, kterou převzala od žalované, reagovala sdělením, že náklady řízení má na svém účtu a věc bude řešit po návratu do své kanceláře 5.5.2020. Požádala současně o prohlášení žalobkyně o tom, že na ni nejsou vedeny exekuce ani není zahájeno insolvenční řízení a nic ji nebrání v přijetí prostředků. 6. Nárok žalobkyně na zaplacení 149.923,50 Kč s příslušenstvím, který žalobou dne 4.5.2020 uplatnila u soudu, je nárokem na vydání bezdůvodného obohacení. Žalobkyně žalované tuto částku zaplatila proto, že ji rozsudky okresního a krajského soudu uložily nahradit žalované v této výši náklady řízení. Právním důvodem úhrady tak byla obě soudní rozhodnutí, která byla následně rozsudkem dovolacího soudu zrušena. Z částky, kterou žalobkyně žalované zaplatila jako náklady řízení se v důsledku stalo plnění z právního důvodu, jenž odpadl. 7. Podle § 2991 odst.1 a 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. (2) Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 8. Oprávněnost požadavku žalobkyně na vydání 149.923 Kč žalovaná uznala, když v průběhu řízení, dne 15.5.2020 částku 149.923,50 Kč žalobkyni zaplatila. Předmětem sporu pak zůstalo pouze příslušenství této částky, které žalobkyně požadovala za dobu od 21.3.2016 do 15.5.2020 ve výši 50.006 Kč. Pro rozhodnutí o zbylém předmětu řízení je stěžejní posouzení, zda příp. kdy se žalovaná dostala s vracením částky 149.923, 50 Kč, představující bezdůvodné obohacení, do prodlení, neboť podle § 1970 věta prvá o. z. platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Žalobkyně úrok z prodlení zažalovala od okamžiku, kdy náklady řízení žalované zaplatila, tj. od 21.3.2016 do 15.5.2020, tedy do dne, v němž žalobkyně vracenou částku obdržela. V závěru řízení připouštěla, že jí příslušenství může náležet až od 1.4.2018, tedy od právní moci rozhodnutí, jež rozsudky, dle nichž plnila, zrušilo. Žalovaná rovněž připouštěla úročení, avšak od doručení rozsudku Nejvyššího soudu, kterým byla povinnost žalobkyně k náhradě nákladů zrušena, na konci řízení měla za to, že k prodlení došlo po uplynutí lhůty 7 dnů, poskytnuté žalované ke splnění povinnosti v předžalobní výzvě žalobkyně z 20.4.2020. 9. Podle § 1958 odst. 2 o. z. platí, že neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 10. Cit. ustanovení míří na situace, kdy doba plnění není určena. I když to v něm není výslovně uvedeno, vztahuje se nejen na případy, kdy si strany dobu plnění nedojednaly, ale i na ty, kdy doba plnění není ani jinak stanovena (podobně jako dřívější § 563 zák. č. 40/1964 Sb.) Splatnost dluhu tak může vyvolat věřitel, jenž může požadovat plnění ihned a dlužník je pak povinen splnit povinnost bez zbytečného odkladu. Typickým příkladem, kdy čas plnění není určen ani dohodou stran nebo jinak stanoven, jsou nároky na náhradu škody, regresní nárok ručitele vůči dlužníkovi, ale také nárok vydání bezdůvodného obohacení. Výzva věřitele je v těchto případech právní skutečností, která fixuje čas plnění, a splatnost nastává bez zbytečného odkladu po doručení jejím dlužníkovi. 11. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanou vyzvala k vydání bezdůvodného obohacení 149.923 Kč výzvou z 20.4.2020, odeslanou žalované doporučenou poštou týž den. O datu doručení žalované není jistota, došlo k němu však nejdéle 24.4.2020, neboť tohoto dne zástupkyně žalované na výzvu reagovala elektronickým dopisem. Soud proto s pomocí § 573 o. z. vychází z fikce, že k doručení výzvy došlo 3. dne po jejím odeslání, tj. 23.4.2020, den 24.4.2020 je dnem, který měla žalovaná k vrácení bezdůvodného obohacení, a protože k němu nedošlo, soud uzavírá, že dnem 25.4.2020 se dostala s vydání bezdůvodného obohacení do prodlení. Na rozdíl od žalované má soud zato, že ve výzvě z 20.4.2020 nebyla žalobkyni poskytnuta 7 denní lhůta k plnění, neboť výzvou byla žalovaná vyzývána k plnění s tím, že„ pro pořádek“ si zástupce žalobkyně znamená lhůtu 7 dnů, po jejímž uplynutí zahájí soudní vymáhání. Jinými slovy žalovaná byla vyzvána k okamžitému splnění, pro odvrácení soudního řízení ji žalobkyně hodlala tolerovat 7 následujících dnů, nicméně obsa