109 C 6/2018-338 — Okresní soud v Jičíně

1. Žalobkyně se u soudu domáhala rozhodnutí, jímž by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit ji nejprve 714.967,99 Kč s úrokem z prodlení. Tvrdila, že dle pracovní smlouvy ze dne 16. 9. 2014 vykonávala pro svého zaměstnavatele, [právnická osoba], s.r.o., [IČO], se sídlem [adresa], práci na pozici barman – obsluha baru. Pracovní poměr žalobkyně vznikl dne 16. 9. 2014 a místem výkonu její práce byla provozovna [příjmení] [příjmení] [příjmení] 21 na adrese [adresa žalobkyně]. Dne 2. 10. 2014 byla žalobkyně ve výše uvedené provozovně napadena žalovaným a násilím uzamčena v úklidové místnosti, zatímco žalovaný odcizil tzv. kasírtašku s hotovostí 6.673 Kč a další hotovost ve výši 15.927 Kč. Za tento skutek, v němž byl shledán zvlášť závažný zločin loupeže podle ustanovení § 173 odst. 1, 2 písm. b) trestního zákoníku, jakož i za další trestnou činnost, byl žalovaný odsouzen rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp.zn [spisová značka] ve spojení s usnesením [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]. Žalobkyně při napadení utrpěla vymknutí krční páteře, kontuzi levého kyčelního i kolenního kloubu a povrchové poranění levého bérce, v důsledku popsaného napadení se u žalobkyně vyvinula posttraumatická stresová porucha přizpůsobení s úzkostně depresivními stavy, která zapřičiňuje vážnou duševní poruchu a žalobkyni výrazným způsobem omezuje a snižuje podstatně kvalitu jejího života. Žalobkyně byla v pracovní neschopnosti v době od 23. 10. 2014 do 6. 2. 2016 a následně jí byl přiznán invalidní důchod ve výši 5.999 Kč měsíčně, neboť dle posudku Okresní správy sociálního zabezpečení Jičín ze dne 21. 1. 2016 je žalobkyně od 4. 1. 2016 invalidní pro invaliditu druhého stupně. Žalobkyni v důsledku pracovní neschopnosti a následné invalidity na výdělku ušla částka v celkové výši 239.295 Kč. Poranění, která žalobkyně činem žalovaného utrpěla, byla dle Metodiky Nejvyššího soudu ohodnocena 97 body, žalobkyně proto požaduje na žalovaném bolestné 25.672,99 Kč a dalších 450.000 Kč za ztížení společenského uplatnění. V průběhu řízení žalobkyně rozšířila uplatněný nárok na ztrátu na výdělku po přiznání invalidity o 95.715 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 8. 7. 2020 do zaplacení, když navíc rozšířila období, za něž tuto náhradu požaduje do konce června 2020. Pro období od 1. 7. 2020 požadovala nově žalobkyně, aby jí žalovaný nahrazoval újmu měsíčně částkou 5.441 Kč měsíčně. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a na svoji obranu nic neuplatil. 3. Rozsudkem Okresního soudu v Jičíně ze dne 9. 12. 2019 č.j. 109 C 6/2018-78 byla žaloba žalobkyně zamítnuta, neboť soud shledával odpovědným za újmu, kterou žalobkyně utrpěla, jejího zaměstnavatele a dovozoval, že žalovaný, ač fakticky do tělesné integrity zasáhl, tuto odpovědnost přímo vůči žalobkyni nemá a není ve sporu pasivně nelegitimován. Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. 4. 2020 č.j. 19 Co 62/2020-106 byl rozsudek okresního soudu zrušen a věc vrácena k dalšímu řízení. Vytkl okresnímu soudu, že jeho právní hodnocení je však neúplné, a tudíž nesprávné. Pracovněprávní odpovědnost zaměstnavatele za škodu vzniklou zaměstnanci pracovním úrazem nevylučuje občanskoprávní odpovědnost jiného subjektu za škodu z téže škodné události. Sama možnost uplatnění nároku na náhradu škody proti zaměstnavateli, u něhož je poškozený v pracovním poměru, podle ustanovení zákoníku práce o odškodnění pracovního úrazu, nebrání tomu, aby poškozený úspěšně uplatnil nárok na náhradu škody proti jinému odpovědnému subjektu podle ustanovení občanského zákoníku o odpovědnosti za škodu. Jsou-li splněny předpoklady jak odpovědnostní skutkové podstaty podle zákoníku práce, tak odpovědnostní skutkové podstaty podle občanského zákoníku, mohou být nároky na náhradu škody úspěšně uplatněny poškozeným vůči tomu odpovědnému subjektu, který si poškozený vybere, s tím, že odpovědnost jednoho subjektu nevylučuje odpovědnost druhého subjektu. Odvolací soud proto uložil soudu prvého stupně provést důkazy navržené žalobkyní k prokázání jejích skutkových tvrzení a poté jím zjištěný skutkový stav posoudit podle příslušných ustanovení o. z. o odpovědnosti za újmu na zdraví. 4. V další části řízení okresní soud provedl dokazování a shrnuje: 5. Rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací] je prokázáno, že žalovaný byl mimo jiné uznán vinným tím, že dne 2. 10. 2014 kolem 4:56 hodin v [obec] v herně [příjmení] [jméno] 21 v ulici [ulice a číslo] po odchodu ostatních hostů, v úmyslu užít násilí proti obsluze herny a zmocnit se peněz, povolil na WC šroubení přívodu vody tak, aby voda tekla na zem a poté na tuto skutečnost upozornil obsluhující žalobkyni. Tuto, když si z úklidové místnosti brala pomůcky k uklizení vyteklé vody, prudce strčil do zad, odhodil ji do úklidové místnosti a zamkl za ní dveře. Poté v herně vzal její kasírtašku s částkou 6.673 Kč a další finanční hotovost ve výši 15.926 Kč, čímž žalobkyni způsobil věcnou škodu ve výši 200 Kč a provozovateli herny škodu ve výši 22.799 Kč. Následkem útoku žalovaného se u žalobkyně rozvinula posttraumatická porucha přizpůsobení - protrahovaná úzkostně depresivní reakce, která je dle znalce vážnou, déletrvající duševní poruchou závažným způsobem snižující kvalitu života poškozené. V tomto skutku byl shledán zločin loupeže dle § 173 odst. 1, odst. 2 písm. b) trestního zákoníku a žalovaný byl za něj a za další souběžně spáchanou trestnou činnost k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 5 let nepodmíněně se zařazením do věznice s dozorem. Usnesením [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] sp.zn. [spisová značka] bylo odvolání žalovaného proti rozsudku krajského soudu zamítnuto a prvostupňový rozsudek tak nabyl dne 1. 9. 2015 právní moci. O náhradě újmy způsobené žalobkyni se v řízení nejednalo. 6. Spisem Okresního soudu v Jičíně sp.zn. 7C 74/2017 je prokázáno, že žalobkyně se domáhala v podstatě týchž nároků, byť vyčíslených pouze ke dni 31. 10. 2016, proti svému zaměstnavateli, společnosti [právnická osoba] jako odškodnění pracovního úrazu. Rozsudkem pro uznání Okresního soudu v Jičíně ze dne 20. 6. 2017 č.j. 7 C 74/2017-29 bylo uvedené společnosti jako žalované uloženo zaplatit žalobkyni částku 599.135 Kč spolu s 8,05 % p.a. úrokem z prodlení od 11. 11. 2016 do zaplacení z částky 579.525 Kč a spolu s 8,05 % p.a. úrokem z prodlení od 9. 5. 2017 do zaplacení z částky 19.610 Kč, to vše do 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku. Rozsudek nabyl právní moci dne 15. 7. 2017. Dle žalobkyně nebyly nároky, jež jí byly v uvedené věci přisouzeny, zaměstnavatelem dosud ani částečně uhrazeny. Žalovaná byla kontaktována policií ČR, která pátrá po statutárních představitelích bývalého zaměstnavatele, z čehož usuzuje, že tito budou podrobeni trestnímu řízení, což podporuje její názor, že její bývalý zaměstnavatel její nároky neuspokojí. 7. Pracovní smlouvou ze dne 16. 9. 2014 je prokázáno, že mezi žalobkyní a jejím zaměstnavatelem [právnická osoba] vznikl pracovněprávní vztah, na jehož základě žalobkyně od 16. 9. 2014 nastoupila u žalované zaměstnání jako barmanka – obsluha baru v [příjmení] [příjmení] [příjmení] 21 na adrese [adresa žalobkyně]. Pracovní poměr byl sjednán na dobu neurčitou se zkušební dobou tří měsíců, pracovní doba měla činit 40 hodin týdně s rozvržení, rovnoměrně do pětidenního pracovního týdne. V čl. 5 bylo dohodnuto, že za vykonanou práci žalobkyni přísluší mzda ve výši 9.921 Kč brutto. 8. Posudek o invaliditě č.j. LPS/2016/7 vyhotovený [anonymizováno] [jméno] [příjmení] prokazuje, že u žalobkyně byla zjištěna těžká posttraumatická stresovou porucha u predisponované osobnosti, emočně nestabilní porucha osobnosti. Jedná se o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav a v jeho důsledku poklesla pracovní schopnosti žalobkyně o 55 % v souvislosti s pracovním úrazem z 1. 10. 2014. Žalobkyně byla shledána osobu invalidní s vznikem invalidity II. stupně dnem 4. 1. 2016. 9. Rozhodnutí [obec] správy sociálního zabezpečení v [obec] ze dne 19. 4. 2016 je prokázáno, že žalobkyně byla dnem 4. 1. 2016 uznána invalidní pro invaliditu druhého stupně, vzniklou následkem pracovního úrazu a s účinností od 7. 2. 2016 ji byl přiznán invalidní důchod ve výši 5.999 Kč měsíčně. 10. Rozhodnutím o dočasné pracovní neschopnosti, vystaveným [anonymizováno] [příjmení], je prokázáno, že pracovní neschopnost žalobkyně trvala v době od 23. 10. 2014 do 6. 2. 2016 O tomtéž svědčí potvrzení zaměstnavatele žalobkyně ze dne 23. 3. 2016. 11. Potvrzení Okresní správy sociálního zabezpečení Jičín o vyplacených dávkách nemocenského pojištění ze dne 5. 10. 2016 prokazuje výši dávek nemocenského pojištění za dobu trvání pracovní neschopnosti žalobkyně. Za dobu od 6. 11. 2014 do 31. 12. 2014 bylo žalobkyni vyplaceno 10.528 Kč, a dále za leden 2015 částka 5.828 Kč, za únor 2015 částka 5.264 Kč, za březen 2015 částka 5.828 Kč, za duben a květen 2015 částka 11.468 Kč, za červen 2015 částka 5.640 Kč, za červenec a srpen 2015 částka vždy 5.828 Kč, za září 2015 částka 5.640 K