11 C 144/2022-65 — Okresní soud v Jičíně

1. Žalobce se žalobou doručenou 20. 4. 2022 domáhal po žalovaném zaplacení částky 10.341 Kč, úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 10.341 Kč za dobu od 25. 5. 2019 do zaplacení. K odůvodnění žaloby uvedl, že právní předchůdce žalobce společnost [právnická osoba] uzavřel s žalovaným dne 26. 3. 2019 smlouvu o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 5.000 Kč. Tento úvěr měl být splacen nejpozději do 24. 5. 2019. Žalovaný úvěr čerpal, ale poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Žalobce po žalovaném požaduje zaplatit nevrácenou jistinu ve výši 5.000 Kč a poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 5.341 Kč, který byl splatný dne 24. 5. 2019. 2. Žaloba byla žalovanému doručena dne 12. 8. 2022 postupem dle § 49 odst. 2, 4 o.s.ř. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K jednání dne 13. 10. 2022 se žádný z účastníků řízení nedostavil. Zástupce žalobce se vždy z jednání omluvil, žalovaný nikoliv. Předvolání k jednání mu bylo doručeno dle § 49 odst. 2, 4 o.s.ř. dne 15. 9. 2022. Soud postupoval dle § 101 odst. 3 o.s.ř. a jednal v nepřítomnosti účastníků řízení. 3. Dle § 562 odst. 1 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Dle § 562 odst. 2 o. z. se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý. 4. § 86 z. č. 257/2016 Sb. zní: 1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 5. § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. ve znění účinném do 28. 5. 2022 zní: Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 6. Dle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 7. Žalobce tvrdil, že jeho právní předchůdce společnost [právnická osoba] uzavřel s žalovaným 26. 3. 2019 smlouvu o úvěru. K uzavření úvěrové smlouvy žalobce uvedl, že jeho právní předchůdce poskytuje úvěr prostřednictvím své webové stránky, na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, včetně telefonního čísla a mailové adresy. Po dokončení registrace na webových stránkách právního předchůdce žalobce zaslal žalovaný právnímu předchůdci žalobce žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet, byl žalovanému zaslán v rámci webového rozhraní návrh konkrétní úvěrové smlouvy ve znění odpovídajícím dokumentům – smlouva o úvěru s navrhovanou výši úvěru 5.000 Kč splatného 24. 5. 2019. Po odeslání smluvní dokumentace žalovanému byly zaslány 26. 3. 2019 byly zaslány peněžní prostředky na bankovní účet, který uvedl žalovaný. K ověření totožnosti byl žalovaný povinen uvést své jméno, příjmení, datum narození, rodné číslo, druh a číslo průkazu totožnosti, datum platnosti apod. Podpis žalovaného byl nahrazen unikátním SMS kódem, který byl žalovanému zaslán úvěrujícím na číslo mobilního telefonu uvedené v žádosti o úvěr. 8. Tyto skutečnosti o uzavření úvěrové smlouvy žalobce pouze tvrdil. Pro soudní rozhodnutí je ale nutné tyto skutečnosti nejen tvrdit, ale hlavně prokázat. 9. Žalobce dostatečným způsobem nedoložil, že před uzavřením smlouvy o úvěru byla jeho právním předchůdcem ve smyslu § 86 z. č. 257/2016 Sb. prověřena úvěruschopnost žalovaného. Žalobce pouze tvrdil, že tak bylo učiněno. Uvedl, že žalovaný byl lustrován z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Žalobce ale nepředložil důkazy, že toto bylo také skutečně učiněno. Z tohoto důvodu je dle § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. žalobcem tvrzená úvěrová smlouva neplatná. K této neplatnosti soud přihlížel z úřední povinnosti na základě rozsudku Soudního Dvora Evropské unie ve věci C - 679/18 z 5. 3. 2020. 10. Navíc nebylo prokázáno, že došlo k uzavření jím tvrzené smlouvy o úvěru ve znění, jak je žalobce předkládá. Nebylo dostatečně prokázáno, že by došlo k uzavření smlouvy o úvěru a to ani dle § 561 odst. 2 o. z. protože nebylo doloženo, že žalobcem předkládané záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému - smlouva o úvěru byly chráněny proti změnám. Nebylo prokázáno, že při uzavírání smlouvy užity prostředky zakládající odpovídají úroveň záruky dle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 eIDAS. 11. Z výše uvedených důvodů nemohl soud žalovaný nárok posuzovat jako plnění ze smlouvy o úvěru a na základě tohoto právního titulu žalovanému uložit zaplatit žalovanou částku. Z tohoto důvodu soud zamítl žalobu o žalovaný poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 5.341 Kč s úrokem z prodlení z této částky. 12. U částky 5.000 Kč soud musel ale zvážit, zda-li žalobce nemá vůči žalovanému nárok na zaplacení této částky z titulu bezdůvodného obohacení. [právnická osoba] a sdělením Raiffeisenbank a. s bylo prokázáno, že na účet žalovaného bylo z účtu právního předchůdce žalobce vyplaceno dne 27. 3. 2019 5.000 Kč. Žalobce tvrdil, že tato částka nebyla žalobci či jeho právnímu předchůdce vrácena. Tato pohledávka byla smlouvou z 18. 3. 2021 postoupena na žalobce. Toto bylo prokázáno Smlouvu o postoupení pohledávek uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobce a žalobcem dne18. 3. 2021, včetně seznamu postupovaných pohledávek, oznámením [právnická osoba] o postoupení pohledávky z 2. 2. 2021. Žalovaný neprokázal, že by tuto částku vrátil. Jelikož k výplatě částky 5.000 Kč došlo bez právního důvodu, bez platné smlouvy o úvěru, žalovaný se na účet právního předchůdce žalobce ve smyslu § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně obohatil. Tato pohledávka byla postoupena na žalobce. Žalovaný bezdůvodné obohacení žalobci dodnes nevydal ani poté, co mu byla dne 12. 8. 2022 postupem dle § 49 odst. 2, 4 o.s.ř. doručena žaloba v této věci. Proto soud dle § 2991 odst. 1 o. z. uložil žalovanému povinnost toto bezdůvodné obohacení ve výši 5.000 Kč žalobci vydat – zaplatit. Protože žalovaný toto bezdůvodné obohacení ve výši 5.000 Kč žalobci neuhradil ani následující den poté, co k tomu byl vyzván žalobou, která mu byla doručena 12. 8. 2022, dostal se žalovaný od 14. 8. 2022 do prodlení s vrácením tohoto bezdůvodného obohacení. Soud proto dle § 1970 o. z. uložil žalovanému povinnost za dobu od 12. 5. 2021 do zaplacení uhradit žalobci i úroky z prodlení z částky 5.000 Kč v žalobcem požadované výši. Žalobu o zaplacení úroků z prodlení z částky 5.000 Kč za dobu od 25. 5. 2019 do 13. 8. 2022 zamítl. Nárok na úroky z prodlení za dobu před 14. 8. 2022 není dán proto, že žalovaný v té době nebyl v prodlení. Nebylo prokázáno, že by existovala platná úvěrová smlouva na základě, které by měl žalovaný před 14. 8. 2022 vrátit 5.000 Kč. K vydání bezdůvodného obohacení byl žalovaný vyzván až doručením žaloby. To, že by žalovanému byla před 12. 8. 2022 doručena výzva k zaplacení žalované částky prokázáno nebylo. K oznámení o postoupení pohledávky z 2. 2. 2021 nebyl přiložen žádný doklad o doručení. K předžalobní výzvě z 2. 2. 2021 byl doložen pouze podací lístek, který ale prokazuje jen odeslání a nikoliv doručení předžalobní výzvy žalovanému. 13. Žalovaný byl v řízení poměrně úspěšnější a pro by mu dle § 142 odst. 2 o.s.ř. vůči žalobci příslušelo právo na náhradu nákladů řízení. Z obsahu spisu ale nevyplývá, že by žalovanému v souvislosti s tímto řízením vznikly nějaké náklady. Soud proto nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádné ze stran.